Butterfly

Jmenoval se Elliot Wein.

Teplý kabát jsem si zapla až ke krku, nasadila si kapuci a vyrazila do ulic. Neměla jsem z toho, co jsem provedla dobrý pocit. Věděla jsem, že kdyby ty dva popsané papíry našel nikdo jiný krom něj, je mrtvý a já s ním. Kdyby to našel Liam, byl by Harry v pořádku. Liam byl něco jako můj bratr. Bohužél byl... Teď mě nesnáší ze všech nejvíce. Měla jsem ho ráda jako svého nejbližšího bratra. I když si Harry občas myslel, že ne. Neustále si myslel, že ho jednou začnu mít ráda jako něco víc a na něj se vykašlu. Vždycky jsem se tomu zasmála a políbila ho. Milovala jsem, když žárlil. To jakým spůsobem kolem mého boku ovinul svou ruku... To jak si mě pak přitáhl k tělu a políbil do vlasů... Už nezažiju. Nezažiju jeho teplé tělo, jak mě zahřívá v těchto zimních dnech. Jeho teplé ruce na mém těle. A ty rty. Ty perfektně vykrojené, sladké, lehce narůzovělé rty... Ty mi budou chybět nejvíce.
Slza smutku se opět oběvila na mém od mrazu zmrzlém líci. Jsem venku teprve pár minut a už mám promrzlý obličej skrz naskrz.
Dnes naštěstí otvíráme až v deset, takže jsem měla spoustu času se dát do kupy. Snad jsem ty hodiny, které jsem doma probrečela, dobře skryla make upem, řasenkou a stíny. A ohledně dneška? Rozhodla jsem se jít dál. Už mě nebavilo jen sedět na zadku a brečet za muže, který o m nejen, že nemá žádný zájem, ale ani tušení. Jsem Oxford, kterýho nesnáší. Oxford, který ho odpuzuje. Přesně jako předtím. Odhodlala jsem se své myšlenky na něj, na dnešek zatlačit hluboko do hlubin mozku. Dnes nebude žádný Harry. Bude to těžké, příšerně těžké, ale i zkouška se oceňuje. Dnes se pokusím na něj ani nepohlédnout. Žádný oční kontakt, žádný myšlenky a to znamenalo, že i žádný Harry. Budu ho brát jako minulost, která se přišla občerstvit na lehkým drinku a zalaškovat s děvčaty. A když může on laškovat, proč bych nemohla ani já? Na dnešek v práci jsem se více nalíčila. Nejdříve jsem svůj obličej pokryla lehkým make upem. Poté si oční víčka zvýraznila lehkýma, hnědýma stínama a atraktivníma linkama. Řasy jsem si vyřasovala pořádnou vrstvou řasenky a nakonec své rty potřela světle růžovou rtěnkou. Vlasy jsem si vyžehlila, ale jinak jsem byla zcela obyčejná. Budu doufat, že se na můj obyčejný vzhled, alespoň někdo chytne.
***
Zatlačila jsem na dveře a vstoupila do reflektory ozářené místnosti, kde v pozadí tiše hrála moderní hudba a místnost lehce voněla alkoholem. Dj zvedl zvědavě hlavu, a když mě spatřil, zářivě se usmál a zamával mi. Úsměv i se zamávaním jsem mu oplatila.
"Ale, co tak namalovaná?" dloubl si do mě Peter, když jsem přesla k baru a posadila se na barovou stoličku.
"Dneska hodlám ulovit nějaké fešáky," mrkla jsem na něj.
"To je správný přístup!" zvolal zvesela a dal přede mě menší skleničku zářivě zelené tekutiny. Vzala jsem skleničku mezi ukazováček a palec, zahleděla se na tekutinu a pak na Petera.
"Na rozveselení," vzal do vzduchu i tu svou. Pokrčila jsem rameny, ťukla si s ním a tekutinu do sebe kopla. Na špičce jazyka byla jemně hořká, skoro nasládlá, ale v krku nepříjemně pálila. Zakašlala jsem a Peter se mi zasmál.
"Víš, jak je to hnusný?" snažila jsem se to rozdýchat.
"Vím, s Elis to tu pijem každý den, ale pšt," dal si prst na ústa a mrkl. Neviditelným klíčem jsem si zamkla ústa a klíč vyhodila za sebe. Peter se zasmál a já odešla se převléci do pracovní uniformy.

Přesně v deset jsme mohli otevřít dveře do clubu a lidi, kteří už si netrpělivě postávali přede dveřma- se nahrnuly do clubu. S Peterem jsme si povzdechli a pustili se do naší práce. Já roznášela bohatým lidem pití, sem tam dostala menší dýško a Peter ty drinky přichystával.
"Na," podal mi s úsměvem již asi padesátý drink. V rychlosti jsem ho vzala a roztěkaně se i s ním otočila. Byla jsem po tom zeleném drinku tak napuzená energii, že jsem byla jako kolo, které se jen a jen točí. S pitím v ruce jsem narazila do vysokého těla. Dotyčný si mě chytil za ramena.
"V pohodě?" ukázal mi své bílé zuby. Odněkaď jsem ho poznávala. Jeho tak metr osmdesát postava byla štíhlá, ale nijak vysportovaná. Obličej mu zdobily zajímavé rty s rovnými, bílými zuby, modré oči, na pohled perfektní obočí a špinavo blond vlasy, sčesané mírně na bok. Zadívala jsem se na jeho dlaně a spražila ho pohledem. Už jsem si vzpomněla o koho tu jde. Jmenoval se Elliot Wein. A byl to jeden z nejlepších kamarádů Jacoba. Nejspíše si mě nepamatoval, ale bylo mi to jedno. Ale nejsem si jista, že by ho Harry znal, protože mi o něm nikdy neříkal.
"Můžete mě pustit?" pohlédla jsem na něj otráveně.
"Myslím, že ne," nepřestával se křenit jak idiot.
"Tak jim to odneste sám," zadívala jsem se na stůl mladých mužů, kteří už naštvaně rozhazovali rukama.
"Dobrá," vzal mi pití a odnesl ho těm mužů. Jako přikovaná jsem stála na parketě a pozorovala toho idiota v přiléhavých džínech a hnědým svetru, jak jim nese ten drink. Zadívala jsem se na jeho zadek. K nakousnutí, ale stejnak to nemělo na ten, který jsem tam moc zbožňovala... Raději jsem uhnula očima na parket a setkala se s zeleným párem očí. Do prdele, takže se mi má přísaha rozpadla po dvou hodinách, super. Harry se už tak dvacet minut vlnil na parketě s nějakou černovlasou dívkou, ale očividně jí nevěnoval žadnou svou pozornost. Zamračil se a podíval se na Elliota.
Elliot stál vedle mě a oba nás stále s úsměvem na lících, sledoval. Zakroutila jsem na oba očima odešla za bar.
Ústy jsem naznačila Peterovi ať mi pomůže, ale on mi jen poslal vzdušnou pusu a otočil se ke mně zády. Přimhouřila jsem oči a sklonila se pro pár sklenic na vyleštění.
"Baví vás ta práce?" uslyšela jsem nad sebou Elliotův hlas. Nahlas jsem vydechla, postavila pár sklenic k sobě na pult a vzala do rukou leštící utěrku. Ani jsem se na něj nepodívala.
"Nejsi ty Audrey Axford?" zeptal se opatrně. Podívala jsem se na něj jak na úplného debílka. Prstem jsem ukázala na svou cedulku, na pravém prsu. Stálo na ní celé mé jméno. Elliot se zařechtal jako kůň a já se uchechtla. Smích měl víc jak vtipný. Jako by ty koně někdo lechtal. Ale zároveň ho měl nakažlivý.
"Úsměv vám sluší mnohem víc," zvedl ruku k Peterovi. Ten u něj do sekundy byl. Elliot si obědnal nějaké pití se složitým názvem a Peter ho začal okamžitě dělat.
"Audrey," řekla jsem nesměle.
"Elliot," uculil se.
"Já vím," mrkla jsem na něj. Můj pozdější pohled patřil na Harryho. Své tělo rozkývávál stále na parketě, ale už s dvěma černovláskama. Podívala jsem se na Elliota a rozzářila se. Vždyť on tu se mnou flirtuje. Docela pohledný kluk tu zrovna se mnou flirtuje. A jak zapomenout na někoho? Tím, že se zamilujete do někoho jiného. Ale můj úsměv zmizel stejně rychle jak přišel. Proč se tu snažím o něco, co nikdy nebudu smět? Vždyť já se nemůžu zamilovat. Elliot sice vypadá jako někdo, kdo vymetá cluby aby nabalil další kočky do pelechu, ale určitě nechce umřít kvůli nějaké holce, která má dluh u ďábla, který nikdy nezaplatí. To by bylo poslední, co by si přál.
"Co? Udělal jsem něco?" zděsil se.
"Žiješ, troubo," stoupl si po jeho levici Harry. Já se krapet uchechtla. Harry se na mě s mírně pozvednutýma koutkama u úst podíval. Okamžitě jsem nahodila vážný obličej. Teď se uchechtl on. Sklonila jsem zrak ke svým skleničkám, ale periferním viděním oba stále sledovala.
"Co tu chceš," řekl otráveně Elliot.
"Nezajímej se," odvrátil od něj zrak a objednal si u Petera drink. Přikývl a až dodělal Elliotův (který mu hned podal) pustil se do jeho.
Elliot nad ním protočil oči a sladce se na mě zadíval. Taky jsem se na něj podívala a sladce se usmála. Ale moje mysl přikázala mým očím ať se podívají na toho sexy muže u Elliota. Harry si mě proskenoval jako nějaký nový zboží a pak se podíval jinam. Přimhouřila jsem nad ním oči. Tak sakra moc by mě zajímalo, co se mu honí hlavou. Sklopila jsem zrak ke skleničkám. Nerada si to připouštím, ale dnesla mu to slušelo jak jindy. To bylo možná tím, že si vzal bílou košili a zapl si ji až ke krku a rukávy si vrhnul až nad lokty. Peter mu podal pití a on mu hned dal peníze. Já nespouštěla oči ze skleniček. Čím míň se na něj budu dívat, tím míň na něj budu myslet. Věta, kterou si dnes říkám asi po čtvrté, ale vždy ji poruším. Elliot si tiše upíjel z pití a stejně tiše si mě prohlížel. Bylo mi to od něj nepříjemné. Prohlížení od Elliota nebylo takové jako od Harryho. Nevyvolávalo ve mně ohňostroj.
Harry už se otáčel k ochodu a já si mohla oddechnout. Ale neodešel. Zastavil se a stál tam jakoby nad něčím váhal.
"Jo a Oxforde?" otočil se nakonec. Pohlédla jsem a jeho ostrý pohled se do mých očí příjemně vpil. Olízl si rty a uchechtl se.
"Nemaluj se tolik, bez toho všeho kolem jsi mnohem hezčí," pronesl to na můj vkus až moc vážně a uhnul okamžitě pohledem. Díval se na mé ruce, které do té doby než to vyslovil, rychle leštily sklenice. Ale teď? Teď nehybně držely sklenici, stejně jako já jsem nehybně stála. Bylo mi v ten moment jedno jestli jsem červená úplně všude. Bylo mi to úplně ukradený.
Harry se lehounce pousmál a jeho oči putovaly od mých nehybných rukou až k mým očím. Jeho pohled už nebyl ostrý a vážný. Byl něžný a milý. Jakoby vzal nejjemnější pérko od nějakého vzácného ptáka a pohladil mě jim po tváři. Jakoby jeho velká ruka hladila mou tvář tak něžně... Jakoby se bál, že mě tím vyplaší. Jeho něha ale jako všechno ostatní nevydržela dlouho.
"Hodně štěstí," řekl pobaveně, poplácal Elliota po rameni a rychle odešel. Elliot se za ním se zmateným výrazem ještě otočil, ale Harry už nám nevěnoval ani jeden pohled. Nechápal, co tím jako myslel. Ale já ano. Harry věděl, že si jen tak někoho nepřipustím k tělu. Nebo si myslel, že Elliota využiju a odkopnu.
Kdybych měla popsat své pocity, nedokázala bych to. Mohla bych brečet a skákat radostí do vzduchu zároveň. Ale jediné, co jsem právě věděla zřetelně bylo to, že to není dobré. Harry by mě měl z duše nenávidět. Neměl by na mě něžně mluvit a... Slzy se mi nahrnuly do očí. Utěrku jsem hodila na zem a rychle si to odběhla na záchod. Nesmím brečet, nesmím. Rozmažu si svůj make up. Snažila jsem se zahnat příval sil, ale nepomáhalo to. Oči mě pálily jako čert a tak jsem to vzdala. Zadívala jsem se na sebe zdrceně do zrcadla. Musím tu přestat pracovat. Hned jak přestanu brečet půjdu dát výpověď. Sbalím si všechny věci, co mám a odstěhuju se pryč. Karol se na mě možná naštve, ale když mě to od Harryho udrží, co nejdál... Udělám to. Klidně kvůli němu skočím i z mostu. Hlavně aby byl naživu.

(Na obrázku-Elliot.)