Butterfly

Lehni si ke mně.

Od našeho prvního sexu uběhl měsíc. Vánoce byly pro nás oba nezapomenutelným zážitkem a náš vztah se posunul o stupínek víše, což nemohlo být snad ani možný. Dříve jsme bez sebe mohli vydržet pár chvil, ale teď? Divím, že spolu nechodíme i na záchod.
Jíme spolu, spíme spolu, všude chodíme spolu, trávíme spolu maximální čas. Karol to ani tak moc nevadí. Sice měla nějaký kecy ohledně toho, že přece chceme být každý alespoň chvíli o samotě, ale to nebyla pravda. Když si to tak přehrávám v mysli... Vadí jí to ze všech nejvíce. Ale kašlu na to, co ji vadí a co nevadí. Když jsem se chtěla někomu bližšímu svěřit nebo někoho podrbat, Harry byl na to ten nejlepší. Ani jednomu nevadila přítomnost toho druhého. Naopak. Vyžadovali jsme si ji. Nemohla jsem se cítit lépe. Celkově jsem se za ten měsíc změnila. Trochu mi povyrostly prsa, vlasy jsem si ostříhala, tak jak jsem je měla dříve a postoj jsem měla více sebevědomý a už jsem před Harrym nepropadala záchvatu stydlivosti, jak by řekl.
Milovala jsem ho, takový jaký byl. Někdy byl k nevydržení, to ano, ale i tak jsem to překousla a než jsem se nadála, znova jsem ho mohla láskou umačkat k smrti.
Milovala jsem střízlivého, opilého, zlého, hodného a i vtipného Harryho. A dokonce i toho slavného a všemi milovaného Harryho. Ve víru showbyznysu se pohyboval jako mrštný had. Rozdával úsměvy na všechny strany, oplácel komplimenty dívkám či chlapcům, fotil se a podepisoval, co mu přišlo pod ruku, sebevíc byl unavený. Někdy přišel domů v jednu večer, natolik unavený, že se nemohl ani dobelhat do postele. A tak mi několikrát usnul na gauči v tom, v čem přišel. Vždycky jsem ho políbila na čelo a přikryla dekou.

*flashback*
Ze spánku mě probudil náhlý rámus. A pak najednou hrobový ticho. Podívala jsem se na malé hodiny, na mém nočním stolku. Když není Harry doma, nespím v jeho posteli. Říkal, že mu to nevadí, že i chce abych tam ležela... Ale příjde mi to nevychované a neslušné.
Byly dvě hodiny ráno a dvacet jedna minut. Povzdechla jsem si a šla se podívat k Harrymu do pokoje.
Otevřela jsem dveře od jeho pokoje. Jak jsem mohla čekat, nebyl tam. Myslím, že by ani nebyl. Jakmile by zjistil, že nejsem v jeho posteli, přišel by za mnou do toho mého.
Zavřela jsem dveře a šla omrknout, co to provadí dole za rámus. Bylo zhanuto a podotýkám, nová lampa, se válela na zemi. Naštěstí nerozbitá. Zvedla jsem ji a zamířila si to ke gauči, kde už ležel rozvalený Harry.
"Harry..." zašeptala jsem smutně. Ta práce zpěváka a celebrity ho jednou zničí. Přešla jsem ke skříni v rohu místnosti a vytáhla z ní bílou deku, kterou jsem položila na huňatý koberec vedle gauče.
Rozepla jsem Harrymu košily a to ho probudilo.
"Nejsem mimino," zamumlal a košily si i s kalhoty sundal. Pousmála jsem se a věci si od něj vzala a zavěsila za ruku. Vzala jsem deku a přikryla ho.
"Lehni si ke mně," špitl skoro neslyšně.
"Nevejdeme se sem," pohladila jsem ho po vlasech. Se dvěma polštáři v rukou se svalil pod mé nohy, vzal deku, kterou si přehodil přes sebe, jeden polštá si dal pod hlavu a druhej vedle své hlavy. Ruku i s dekou roztáhl a vyčkával, až si k němu lehnu. Odsunula jsem stolek dále, věci položila na něj a lehla si k Harrymu. Svou dlouhou ruku obmotal i s dekou kolem mě a přitáhl si mě až na sebe. Lehl si na záda a já mu svou hlavu položila na hruď. Políbila jsem ho na vytetovaného ptáčka a pousmála se.
"Přece jen jsme se sem vešli," řekl utahaně.
"Ale ležíme na koberci."
"A víš, že je mi to úplně jedno?" uchechtl se.
"Vím, dobrou Harry," vydechla jsem i já unaveně.
"Dobrou, motýlku."

*Konec flashbacku*
Pousmála jsem se nad tou vzpomínkou. Takhle podobně to chodilo čím dál více. Jelikož se kluci stávali slavnějšími a slavnějšími, se spekulovalo o tom, že budou i zahraniční zájezdy. Kluci z toho neměli moc velkou radost, že budou muset své milé opouštět na několik dní, či týdnů. Ale Harry byl vždy klidný. Moc dobře si uvědomoval, že budu muset jezdit s ním, protože jsem jeho pomocnice. A díky tomu si už svého dočastného postižení i vážil.
"Audreyno!" zvýšila na mě hlas Karol.
"Co?" zatřepala jsem hlavou a podívala se na ni.
"Neříkám, že ti zamilovanost a velmi častné šoustání s Harrym nesluší, ale štve me jak jsi furt mimo," zamračila se.
"Nejsem mimo."
"Jsi."
"Nejsem."
"Tak, co jsem před chvílí říkala?" skřížila si ruce na prsou a opřela se do židle.
Zahleděla jsem se do svého kafe a zamyslela se. Opravdu jsem ji neposlouchala.
"Promiň, teď už tě budu poslouchat," pokusila jsem se o důvěřivý úsměv. Karol se na mě nejdříve nevěřícně zamračila, ale až jsem si dala ruce pod bradu a věrně jí začala naslouchat, rozzářila se a dál mi vyprávěla, co se událo v kavárně, kde jsem dříve pracovala.
Karol pukly nervy a tak začala Harrymu vyčítat, že mě nenechá ani den o samotě. I přes mé opakované, že to není pravda, si to vzal až moc k srdci a byl z toho natolik smutný, že Karol slíbil, že si mě může vzít ven nebo kamkoliv to chce a na jak dlouho chce. A aby neřekla, tak mi ani nezavolá a ani nenapíše. Abych měla chvilku pro sebe a on mě nemusel otravovat. Snažila jsem se ho ujistit, že to není pravda, že nepotřebuju nějakou blbou chvilku pro sebe, ale neposlouchal mě. A tak jsem si sbalila saky paky a dnes spím u Karol. A jak Harry slíbil, nezavolal a nenapsal ani jednou. A když něco slíbí, musí se stát něco fakt důležitého, aby slib porušil.
Nenápadně jsem zkontrolovala mobil. Nic.
"A hádej, kdo se po tobě ptal," mrkla na mě. Přimhouřila jsem oči a zamyslela se. Budu dělat, že nevím koho myslí. I když to moc dobře vím.
"To fakt nevim," pokrčila jsem rameny.
"Jason!" zvolala až moc na hlas. Pár hlav v kavárně, která byla nedaleko Karol bytu, se na nás otočilo.
"No fuj," zasmála jsem se a Karol se mnou.
"To teda."
"Co chtěl?" řekla jsem až moc rychle.
"Jak se máš a jestli jsi furt s tím kudrnáčem," protočila očima.
"A co jsi řekla?" poposunula jsem se, celá nedočkavá, jaká bude její odpověď.
"Že by jsi nemohla býť šťastnější a že s ním stále seš a budeš," zaculila se.
"Víš, že jsi báječná?" pochválila jsem ji a jí to vyčarovalo ještě hrdější úsměv na lehce začervenalých tváří, od mého komplimentu.
"Vím."
Zbytek dne jsme strávili nakupováním, klábosením, zašli jsme i do kina a pak i na večeři. Díky Harryho "výplatě" co mi dával měsíčně, jsem si toho mohla spoustu dovolit a některé peníze jsem si i uchovávala do budoucna, pro případ nouze. Už několikrát se mi snažil dát peníze, ať si koupím třeba něco pěkného na sebe, ale pokaždé jsem je odmítla. Nechci jeho peníze, jen tak pro nic za nic. Nemám to ráda a zvykat si na to fakt nebudu.
Po dlouhém, ale opravdu dlouhém povídání u Karol v posteli jsme se rozhodli, že nejlepší bude lepší, jít teď spát.
Tak aby to Karol neviděla, jsem si zkontrolovala mobil, nic. S těžkým povzdechem jsem položila mobil, připojen k nabíječce, na noční stolek, zahrabala se do peřin a po nějaké chvíli usnula.
Ráno jsem se probudila celá polámaná a unavená. Bylo hrozné jak moc jsem si zvykla spát vedle Harryho, nebo v jeho objetí. Protáhla jsem si ztuhlé svaly a rukou omylem vrazila do Karol. Jen zavrčela a překulila se na druhý bok. Podívala jsem se na telefon. Sedm ráno, no supr. Teď už neusnu. Odemkla jsem telefon a začetla se do své rozečtené knížky. Zrovna když Peter řešil jak dostat Amélii, mi Harry zavolal. Zamračila jsem se a hovor příjmula.
"Motýlku?" řekl nakřáple.
"Co se děje Harry?" posadila jsem se a pročísla si vlasy. Na druhý straně bylo částečné ticho. Byl jen slyšet Harryho rychlý dech.
"Harry, co se děje prosím tě," mluvila jsem pomalu a srozumitelně.
"Motýlku..." hlas se mu zadrhl a já uslyšela, že se klepe.
"Kde seš?"
"Ni.. Nikde," zašeptal. Z jeho hlasu mi běhal mráz po zádech. Karol se na mě otočila a zírala na mě, co se tu jako sakra děje.
"Nechoď domů," zašeptal tak moc potichu, že jsem mu sotva rozumněla.
"Harry, proč ne?" kmitala jsem očima na karol a na peřinu.
"Budu muset končit, vybíjí se mi mobil, ale prosím tě, poslechni mě, aspoň pro tentokrát," řekl roztěkaně a na to, to típl.
"Musím za Harrym," hleděla jsem na mobil nepřítomně.
"Proč?" zeptala se Karol.
"Harry mi právě řekl, že k němu nemám chodit, myslís, že tu mám jen tak sedět?" řekla jsem zle. Nechtěla jsem, ale její tón jak se zeptala, mě vytočil.
"Když ti asi říkal ať tam nechodíš, tak tam nechoď, ne?" povytáhla obočí.
"Ne," vyprskla jsem a začala se oblékat.
"Poslechla jsi ho někdy vůbec?" uchechtla se.
"Ne a ani teď nehodlám," přetáhla jsem si triko přes hlavu, nehodlala jsem teď řešit jestli mám nebo nemám podprsenku. Vzala jsem si kabelku od Harryho, dala do ní rychle mobil s nabíječkou a vyletěla s rychlým, ahoj, z pokoje. V předsíni jsem se rychle oblékla a běžela k autu. Harryho hlas mě deprimoval. Mluvil jako by se utápěl v něčem z čeho nebylo úniku. Nasedla jsem do auta, zavřela dveře,zařadila jsem jedničku a se zapištěním kol vyrazila do ulic.