Butterfly

Harry v mokrém tričku?

Jakmile jsem měla už i zametání smítek hotové a uklidila věci na své místo, odebrala jsem se za paní Stylesovou.

Opatrně jsem zaklepala na dveře. Po dovolení o vstup, jsem vešla.

"Dobrý den, paní S. Co mohu udělat dále?"

"Pokud jsi již zametla a vyluxovala, můžeš se vyrhnout na zahradu, tam zalij květiny a ukliď v altánku, poté můžeš domů. Mám dojem, že tu už nic jiného na práci nemáš." vřele se na mne usmála.

"Dobrá, děkuji na shledanou, paní S." oplatila jsem jí vřelý úsměv.

"To já děkuji, měj se." sklopila zrak, a dál se věnovala papírům, co jí oblkládaly celý stůl. Pomalounku a opatrně jsem zavřela vlké dubové dveře a vydala se na zahradu. Popadla jsem hadici a dala se do zalévání květin.

"Harry! Pojď sem ty parchante!" křičel Louis a utíkal za Harrym.

"Šháhni na mě a dostaneš!" bránil se Harry. Řítili se mi přímo pod proud vody z hadice. A proč uhýbat? Kluci mi vlítli přímo do proudu vody. Jak jsem říkala.

"Bože Oxforde, děláš si prdel? " nadával mi Harry. Voda ho úplně celého promočila. Bílé tričko měl přilepené na tělu, přes které se rýsovali vypracované svaly na rukou a břichu. Motýlek a dva ptáčci jakoby vylezli ven. Vlasy se mu tiskly na čelo. Černé džíny mu obepínali přirození a zadek. Malinké kapičky vody, co mu kapali z věcí a vlasů, jakoby mu přidávali na sexapeálu. Teda Harry. Docela jsi mě zaskočil. Louis z toho vyvázl naštěstí lépe. Byl jen malinko osprchnut.

"Do prdele, můžeš alespoň na mě přestat lít tu vodu Oxforde?! Copal jsem Miss mokré tričko?!" mával zlostně okolo sebe rukama, div netrefil Louise.

"Tak uhni!"

Podívala jsem se na Louise. Ten na mě uličnicky zdvihal obočí. Podíval se na Harryho. Hlavu jsem naklonila na pravou stranu, v gestu "nechápu, co tím myslíš". Louis se znova podíval na mě a poté na Harryho. Harrymu to nejspíše došlo jako prvnímu a znechuceně zkroutil obličej. Zčervenala jsem a udělala stejně zechucující grimasu jako Harry. I když mi pohled na jeho prosvítající tričko a upnuté džíny dělal dobře. Proud vody jsem raději posunula na druhý záhonek a dělala, že mě to opravdu baví, a že tyto dva chlapce vůbec nevidím.

"To si ještě odskáčeš, Oxforde! Ještě uvidíš!" rozkázal a nasupeně si to oddupal pryč. Louis tam chvíli ještě stál a pochechtával se. Naposled se na mě podíval a rozeběhl se za Harrym.

Jakmile jsem dodělala záhonky a uklidila v překrásném altánku, který celý obrostly velké bílé růže, uklizený uklidila jsem koště a šla se přestrojit.

"Audrey Axford!" rozezněl se halou burácivý hlas starého Stylese.

"Ano?" pípla jsem.

"Do mé kanceláře, ihned!"

Bože, co mi zas chce. Vyběhla jsem schody a vstoupila do kanceláře tlustého Stylese.

"Prosím? Copak potřebujete?" otázala jsem se mile.

"Sedni si," rozkázal ostře. Učinila jsem, oč mě žádal.

"Je pravda, žes naschvál postříkala mého syna?! A ještě jsi byla tak drzá, žes mu říkala, co má dělat?!" bouchl pěstí do stolu. Nevěděla jsem jak odpovědět. Byla to celkově pravda, ale ne úplná. Jak mu mám vysvětlit, že to je pravda, ale zároveň není? Třeba: "No, tak jako je to pravda, ale i není? Váš syn lže a já mám jediná pravdu?" To by mi nikdy neprošlo.

"No... Já..." koktala jsem.

"A dost! Už tak mi příjde nechutné jak se na něj díváš! Jako šelma, co zahlédla nějakou svojí novou kořist! Máš padáka Axfordová! A ať už tě tu nevidím!" řval, až byl celý rudý a vzteky prskal.

"Ale pane..." snažila jsem hájit sama sebe.

"Nemluv už! Uniformu si nech! Nechci ji tu ani vidět! Musel bych ji spálit! Vypadni! Hlavně vypadni!" bouchl do stolu po druhé a prstem mi ukázal východ. Urychleně jsem se odebrala pryč z jeho přítomnosti. Seběhla jsem co nejrychleji schody a rozeběhla se ke dveřím.

"Ale, ale, kdo pak nám tu běží domů? Proč vůbec Oxforde," opřený o stěnu u hlavních dveří provokoval. Sundala jsem si své překrásné balerínky a nasoukala se do těch svých tenisek. Snad tisíc krát vypraných. Před jeho novýma botama, byly ty moje... Něco jako kus hadru.

"Alee, Oxforde podívej se na mě," přistoupil ke mně blíže. A jemňounce mi pohladil záda. Celá jsem se napnula a tělem mi prošla husí kůže. Pomalu jsem se na něj otočila, ukázala mu před obličejem prostředníček, čapla svůj kabát a s hlasitým prásknutím dveří odešla. Tak on se bude ušklibovat?! Měl být zaskočený! Prevít jeden! To kvůli němu musím hledat novou práci!

--------------------------------------------
Tak třetí díl je za mnou. Děkuji, že to čteš, moc si toho vážím a snad ti nevadí ty chyby. Ale víš jak... Mobil:-DD Ber to s rezervama.:-))