Butterfly

Protože jsi za mnou jako jediná chodila.

Lenivým krokem jsem si to mířila ke kavárně. Horní víčka se mi únavou a vyčerpáním lepila k těm dolním. Otevřela jsem těžce dveře a došourala se k pultu. Obešla jsem ho a stejně pomalým tempem jsem se šla převléci. Sundala jsem si triko a natahovala se pro pracovní tričko, když v tom mi někdo vtrhl do šatny.

"Audr-," nedořekl větu. Přitiskla jsem si triko na tělo a otočila se k Jasonovi zády.

"To snad už nemyslíš vážně!" vyjekla jsem.

"Jako bych tu nebyl," opřel se o rám dveří.

"No to snad nemyslíš úplně vážně!" Nasunula jsem na sebe své pracovní triko a opatrně kolem něj prošla.

"Ahoj Audrey," pozdravila mě vesele Rose.

"Ahoj Rose," oplatila jsem jí pozdrav, však s né tak velkou horlivostí jakou mě pozdravila ona.

"Kde je Karol?" prohodila jsem mezi tím, co jsem dávala židle ze stolů na zem.

"Nevím, myslela jsem, že to budeš vědět ty," pokrčila Rose rameny a šla mi na pomoct.

"Aha," řekla jsem spíše pro sebe. Doufám, že ta velká potvora příjde, protože pokud ne... Je to má smrt. Unudím se tu k smrti!

***

Poslední židli jsem postavila na zem a šla za roh zavolat Karol. Po chvilce zvonení to zvedla.

"Ahoj, Audrey!" zakřičela vesele.

"No nazdar!" předstírala jsem veselost. "Kde si jako myslíš, že jsi?!"

"No... Já dnes nepříjdu, volala jsem Jasonovi, měl ti to vyřídit," slyšela jsem jak má napilno. Pořád se něčemu pitomně chcechtala.

"Co tam furt děláš?"

"Já? Nic!" zasmála se znovu. Chvíli nastalo ticho. Už jsem chtěla začít ji peckovat, když v tom jsem uslyšela její tichý vzdech.

"Karoline! Pane bože! No fuj! Já tě tak nesnáším!" stáhla jsem obličej do zhnusené grimasy a zavěsila. Stejnak jí bylo určitě jedno zda jsem zavěsila nebo zda tam ještě pořád jsem. Mobil jsem si dala do přední kapsy u džín a šla obsloužit prvního zákazníka.

***

Po odpolední pauze tu bylo končeně méně zákazníků. Vyřizovala jsem zrovna jednoho postaršího pána s malou holčičkou, když do dveří vstoupil mladý, vysoký kluk s brýlemi na nose a slepařskou holí. Po boku měl kamaráda Liama, který mu ochotně přidržel dveře a následně ho po boku doprovázel ke stolu jedenáct. Pousmála jsem se z vesela. Holčička pořád studovala v menu, co jen si dá dobrého na zub. Normálně mám malinké děti moc ráda, ale tahle holčička mě zrovna teď vytáčela takovým způsobem, že bych jí za ten culík strhla k zemi. Podívala jsem se na Rose. Očima kmitala ke stolu jedenáct a na mě. Nevěděla jestli má obsloužit dva mladé pány nebo to nechat na mě. Rukou jsem ji naznačila ať mi je přenechá a ona se vlídně usmála. Sedla si zpět na židličku a vzala knihu, do které se následně začetla.

Vyřídila jsem konečně mrňavého fracka a zamířila si to okamžitě ke stolu jedenáct.
"Vidíš mě?!" zakryla jsem Harrymu dlaněmi oči a on se zářivě usmál. Dlaně mi pomaloučku odtáhl.

"Nejsi vtipná," poznamenal dívajíc se do prostřed stolu s obrovitánským úsměvem na tváři.

"Já vždy budu," pohladila jsem ho po paži a on se ještě více usmál. Obešla jsem stůl a pozdravila Liama. Nemám ho ráda a on to moc dobře vycítil v podtónu mého hlasu. Zeptala jsem se obou na co mají dnes chuť.

"Liame?" zeptal se ho a ignoroval mou otázku, zda si něco dá.

"Ano?" koukl na mě, ale jakmile zpozoroval, že jeho pohled nevnímám a prohlížím si Harryho, zadíval se na své prsty.

"Cos jí udělal, že je na tebe tak hnusná?" zasmál se chraplavým hlasem.

"Nic!" dal ruce nad hlavu. Ušklíbla jsem se.

"Nedělej, takhle hnusná byla i na mě, to poznám," zašmátral po svém kabátu, který byl pověšen za opěradlo židle.

"Nic jsem jí neudělal," nevěděl jak se dále bránit a proto se znova podíval na mě. Zakroutila jsem očima a usoudila fakt, že mi nic neudělal.

"Na," posunul červenou a poměrně velkou krabičku na okraj stolu.

"Co to je..." zmateně jsem mrkla na Liama. Vyplázl na mě jazyk. Otevřela jsem krabičku a našla v ní překrásný rubínový náhrdelník. Tento poklad, jenž jsem držela v rukou byl sen každé ženy. Krom mě. Krabičku jsem zavřela a dala ji před Harryho.

"Proč," řekla jsem stručně.

"Protože jsi za mnou jako jediná chodila," pousmál se a znova krabičku se šperkem neohrabaně od sebe odtáhl. Liam uraženě zakašlal.

"A i kluci," doplnil.

"Ale já za to nic nechci," dala jsem ji pro změnu Liamovi před nos.

"Motýlku, přestaň a vem si to."

"Muselo to stát spoustu peněz," sklopila jsem naštvaně zrak.

"No a co," pyšně zvedl koutky. Chtělo se mi zvracet. "Já mám peněz dost," doplnil a dal si pravou nohu přes levou. S pyšným úšklebkem na lících se pohodlně opřel do opěradla židle. To mě vytočila na tolik, že jsem čapla krabičku a třískla jsem s ní před něj na stůl.

"Milej zlatej, mě je u prdele kolik máš peněz! Tak se tu nechovej jak miliardovej stařík a nic mi nekupuj. Chce se mi z tebe zvracet," zašeptala jsem mu výhružně do ucha. Až mi naskočila husí kůže.Narovnala jsem se a nakvašeně odešla pryč. Rose pochopila, že se něco děje. Vstala a beze slov šla vyřídit objednávku za mě.

(Na fotce náhrdelník od Harryho.)

-------------------------------------
Tím to bych de chtěla nejdříve omluvit za to, že jsem nevydala díl čtyři dny zpět. Bylo toho na mě hold moc. Ale teď budu týden doma, tak bude nejspíše každý den nový díl. Děkuji, že máš takovou trpělivost a čteš to nadále. Moc si toho vážím. ✌