Butterfly

Noták, zlato.

S rukou omotanou kolem Harryho paže jsem otevřela vstupní dveře do dětského domova a i s tímhle obřím kudrnáčem vstoupila dovnitř. Darcy seděla již oblečená v bundičce na pultu, diskutovala s paní Olinou a vesele houpala nožičkama. Jakmile svá modrá kukadla hodila na naše potavy, rozzářila se a neohrabaně lezla dolů z pultu. Paní Olina jen tak tak stihla malou Darcy před pádem zachytit. Darcy se jen nevině usmála, obešla paní Olinu a jako pominutá si to pelášila k nám.
"Audrey!" vykřikla a v tu ránu jsem ji měla kolem krku obmotanou jako opičku.
"Ahoj," dala jsem ji pusinku do vlasů a Darcy se zaculila.
"Já neexistuju?" našpulil uraženě rty Harry. Darcy se rázem pustila mého krku a já ji položila na zem, na to se rozutíkala k Harrymu, který dřepěl a čekal na tu malou potvůrku, až se uráčí ho přivítat. Darcy se mu pověsila za krk a obdařila ho sladkýma pusinkama na tvář. Harry vykouzlil na tváři radostný úsměv s ďolíčky a já nemohla být šťastnější. Vidět ho s Darcy bylo hotový nebe pro mou duši. Byl vždy tak šťastný.
"To už je lepší," napřímil se, stále držíc Darcy ve svém náručí.
"Už jsi mi koupil dárky?" podívala se na něj s jiskřičkama v očích.
"Jasně, dostaneš je hned ráno," mrkl na ni.
"Taky mám pro tebe a Audrey dárek," zaculila se a už lezla dolů. Harry ji položil na zem a ona jako střela vystřelila pro svůj baťůžek, který si sebou bere snad i do postele, panenku a za pár sekund byla znovu u nás, připravena odejít a užít si Vánoce do poslední sekundy. Nastavila nám ruce, ale Harry ji nemohl příjmout. Ani si nevšiml, že mu ji nastavila.
"Pojď sem, zlatíčko," nastavila jsem ji svou levou ruku. Úsměv se ji z tváří ztratil a se sklopenou hlavou přešla k mé levé ruce a chopila se ji. Podívala jsem se na paní Olinu a ta nás lítostivě pozorovala. Chabě jsem se na ni usmála a ona mi úsměv oplatila. Harryho jsem se chytila jako vždy. Pravou rukou jsem se mu ovinula kolem jeho levé paže a propletla jsem si s ním prsty. Dala jsem mu pusu na rameno a mohli jsme vyrazit.
U auta jsem nejdříve pomohla sednout si Harrymu a pak jsem šla připoutat Darcy. Vysadila jsem ji na dětskou sedačku, kabelku si hodila vedle její sedačky a usmála se na ni.
"Já chci připoutat od Harryho," zkřížila si ruce na prsou a nafoukla tvářičky. Harry si těžce povzdechl.
"Darcy, víš že nemůže," zmáčkla jsem jí obě tváře a ona vzduch vyfoukla. Jen se na mě smutně podívala. Dál neprotestovala a já ji v klidu připoutala. Zavřela jsem za ní dveře, obešla auto a sedla si za volant. Podívala jsem se na Harryho. Hlavu měl mírně nakloněnou k oknu. Asi nechtěl, abych měla přímý výhled na jeho tvář.
Mezi prsty jsem vzala pár jeho kudrlin a chvíli si s nima hrála. Možná jsem doufala, že se na mě otočí a mile se na mě usměje. Možná jsem raději neměla doufat a jen nastartovat. Protože on vzal mou ruku a položil ji dál od sebe. Ublíženě jsem se na něj zahleděla. Poklepal na mou dlaň, ať ji nechám tam kde je a ať se ani neopovažuju na něj znovu sáhnout. Cukla jsem a dlaň jsem přemístila na volant. On se jen chabě pousmál a dál předstíral, že se dívá z okna. I když sám veděl, že nemohl.
Celou cestu domů vládlo nepříjemné ticho. Harry byl naštvaný nejspíše na celý svět a Darcy byla naštvaná na Harryho slepotu.
Zastavila jsem v garáži u Harryho a vypla motor. Nahla jsem se, že Harrymu odevřu dveře, ale opět mou ruku odstrčil a otevřel si dveře sám.
"Fajn," odfrkla jsem si a odtáhla se od něj dál. Vyšla jsem a šla dostat ven i Darcy. Jakmile byla odpoutaná už lezla pryč z auta. Uhnula jsem ji a ona mě bez jediného pohledu obešla a běžela k Harrymu, kterého se chytla za ruku a s prosením o to jestli ho může doprovodit nahoru, s ním odešla. Stiskla jsem zuby k sobě a hluboce se nadechla a vydechla. Ze sedadla vedle Darcy sedačky si vzala kabelku a zavřela za sebou naštvaně dveře od auta. Klíčkama jsem auto zamkla a šla za nima nahoru.
Mezitím, co jsem šla nahoru po shodech jsem v kabelce vyhledávala svůj mobil a jakmile jsem vzhlédla spatřila jsem Jacoba jak se seznamuje s Darcy. Darcy se schovávala za Harryho nohou a Jacob se snažil přiblížit se k Darcy, ale jakmile se pohnul, Darcy se pohnula dál od něj. Nálada se mi ihned zlepšila. Když jsem mobil měla vytáhlý, položila jsem si ho na stoleček u dveří od garáže a kabelku šla dát do předsíně.
"Ahoj, Audrey," pozdravil mě Jacob s tím jeho typickým, jiným ženám zdající se, okouzlujícím úsměvem. Ani brvou jsem nehnula, jakoby tu pro mě nebyl a kráčela si to dál.
"Noták, zlato." Podívala jsem se na něj nasupeně. Poslal mi pusu a mrkl na mě.
"Jaký zlato," ozval se Harry.
"Sranda, kámo," šťouchl ho do ramene. Harry jem zakýval hlavou, že chápe a vzal si Darcy do náručí. Pousmála jsem se pro sebe. Miluju, když žárlí. Jde aspoň vidět, že mu na mě záleží.
------------------------------------------------
Když se schylovalo k večeru a Harry ukládal Darcy do postýlky, jsem se rozhodla si s Karol zaskypovat. Harry byl na mě stále naštvaný a já se rozhodně nemám za co omlouvat, aspoň mu zmizím z očí.
"Ahoj!" zamávala jsem na ni. Tak dlouho jsem ji neviděla.
"No čau, kočko!" mávla na mě.
"Tak jak se máš?" začala jsem.
"Ani mi nepovídej," dala ruce k sobě tak silně, až to tlesklo. Nasadila jsem si sluchátka a s telefonem v ruce jsem šla kolem Darcynýho pokoje, až do toho svýho. Karol mi mezitím vyprávěla, co se jí odehrálo v životě a jak moc Nialla miluje, i když ji občas trhá nervy. Nad tím jsem se pousmála a řekla jí, že přesně vím o čem mluví.
"Ještě teď si pamatuju tvůj obličej, když jsi viděla, že jde s náma na večeři Harry. Kdo by kdy řekl, že u něj teď budeš bydlet a budete ten nejhezčí pár, zajisté po mně a Niallovi, který jsem kdy viděla," zasmála se a povzdechla si.
"Není to takové jaké si myslíš, že je," podívala jsem se na ni a ona se zamračila.
"Jaké to teda je?"
"V jednu chvíli ho můžu láskou sežrat a on mě, a v druhou chvíli se z ničeho nic naštve a je hnusný. Třeba teď se na mě naštval z ničeho nic a celý den spolu nemluvíme," sklopím zrak.
"Asi má krámy," zasmála se a já s ní.
"Asi jo." Zapípala mi zpráva. Klikla jsem na ni a otevřel se mi chat s Harrym.
"Proč nejsi u mě?"
"Píše mi esemes," řekla jsem Karol.
"Co píše? A není náhodou s tebou?" nakrčila obočí.
"Když jsem se sem nastěhovala, nechodili jsme spolu, takže mám vlastní pokoj. Ale ten už prakticky nepoužívám, jsem totiž furt u Harryho," vysvětlila jsem ji a odepsala mu.
"Mám vlastní pokoj, pamatuješ?"
"Takže spolu i spíte v posteli?" zamrkala na mě několikkrát.
"Podle toho jak to myslíš," zčervenala jsem.
"Myslím sex," poposedla si a lépe se na mě zaměřila.
"Ne... Já mu ani neřekla..." zarazila jsem se.
"Ty jsi mu neřekla, že ho miluješ?"
"Tvůj pokoj je u mě v pokoji."
"Neřekla," v tu ránu jsem se příšerně styděla.
"Proč ne?"
"Nedokážu to..."
"Od kdy je u tebe?" odepsala jsem mu.
"To je v pořádku, taky mi trvalo, než jsem to Niallovi řekla," chápavě se usmála.
"Ale, co když to nedokážu ani potom? Víš kolikkrát mi to už Harry řekl? Nesčetnekrát."
"Odjakživa, proč tu nejsi? Nikdy jsi tam nebyla a ani nespala. Ani když jsme spolu nebyli."
"A miluješ ho?" zeptala se mě.
"Víc než cokoliv."
"Skypuju s Karol." odepsala jsem rázně.
"No vidíš to. Jednou mu to řekneš, neboj se zlato," poslala mi vzdušní pusu. Imaginárně jsem ji chytila a přitiskla si ji na tvář.
"To můžeš i tady, u mě."
"A jak oslavuješ Vánoce?" raději jsem změnila téma.
"Bez Nialla? Horší to být nemůže," našpulila smutně rty a zafňukala.
"Nemůžu."
"Ale tak rodinku máš určitě dobrou," uchechtla jsem se. Karol měla tu nejvíc ponižující rodinku, kterou jsem kdy poznala. Její matka by nejraději chodila oblečená podle osmnáctého století a její otec taktéž. Ale ohledně chovaní své dcery, to by nejraději podpořili sedmnácté. Ale i přesto byli nejmilejší a nejskromnější lidé.
"Neboj se, už máme rodinnou fotku se svetříkama sobíků a santíků," zakroutila očima.
"Tak to si tě sem unesu, v přímém přenosu, pokud do minuty nepříjdeš."
"Ukaž mi ji!" vykřikla jsem nadšeně a Harryho dětinský pokus jsem ignorovala.
"Zbláznila ses? Chceš dopadnout jak Styles?!" zachechtala se. Zasmála jsem se.
"Minuta uběhla!" vykřikl Harry přes celý dům ze svého pokoje. Pane bože, vždyť ten hulvát vzbudí Darcy.
"Počkej," zdvihla jsem ukazováček do vzduchu a vypojila a sundala si sluchátka a položila mobil na postel. Přešla jsem ke dveřím a nakoukla na chodbu.
"Buď ticho, kdo tě má poslouchat," pokárala jsem ho vesele.
"Pardon," usmál se a dál klopítal k mému pokoji.
"Běž zpátky, zachvíli jdu spát," odešla jsem do pokoje. Popadla jsem mobil a podívala se na Karol, která byla určitě zvědavá, co se děje.
"Ke mně možná tak," opřel se o rám dveří.
"Harry, vypadni," neměla jsem náladu ho ještě vyhazovat z vlastního pokoje.
"Jo, vypadni," přidala se i Karol.
"Čau, Karol," pozdravil ji jedovatě.
"No nazdar," jedovatý pozdrav mu oplatila.
"Tak já zůstanu tady," začal si sundávat triko a kalhoty.
"Oblíkni se a odpal k sobě, Harolde!" okřikla jsem ho a zčervenala.
"Ou, ou, to abych končila, nehodlám vás pozorovat jak se rozmnožujete," zavtipkovala Karol.
"Sklapni," procedila jsem skrze zuby a pozorovala Harryho zadek jak se při chůzi pohybuje. Zavřel za sebou dveře, zhasl a pomalu šel k mé posteli. Sedla jsem si na druhý okraj postele, co nejdále od něj. Díky bohu, že už jsem v pyžamu. Nehodlám se před ním převlíkat. Ať je či není slepý.
Lehl si na postel a rukou se rozmáchl kolem sebe.
"Kdepak jsi," vycenil své bílé zuby do tmy.
"Dobrou Karol," řekla jsem a típla hovor. Mobil si dala do nabíječky a položila na noční stolek. Vlezla si pod peřinu, otočila se k Harrymu zády a zavřela oči. Harry se přisunul blíž ke mně a za pás si mě přitáhl k tělu. Snažila jsem se odtáhnout dál, ale rukou si mě pevně držel. Nos mi zavrtal do krku a unaveně si oddechl.
"Jsi tak malinká, jako plyšáček," cítila jsem jak se pousmál.
"Tím si to nevyžehlíš," dala jsem mu ruku z mého pasu pryč, ale on mi ji okamžitě položil na pas zpátky.
"Myslím, že jsem si to částečně vyžehlil," políbil mě na krk a zavrtěl se.
"Ne, nevyžehlil," dala jsem si jeho dlaň do mých dlaní vedle hlavy.
"Proč jsi se se mnou nebavil?" řekla jsem vyčerpaným hlasem. Víčka se mi sama zavírala a Harryho teplo mě rozhodně vzhůru nedrželo. Byl pro mě jako relaxace pro duši, byla jsem s nim vždy tak klidná, že bych mohla usnout kdekoliv.
"Žárlil jsem," řekl stejně unaveně jako já. I přes únavu jsem byla zvědavá, proč byl bezdůvodně naštvaný. Celý den. A to byly Vánoce.
"Na co, pane bože," uchechtla jsem se a políbila ho ma hřbet dlaně.
"Na kluky, co tě můžou vidět."
"Nemáš proč."
"Mám."
"Co maj, co ty ne?" otočila jsem se k němu čelem.
"Zrak," oči měl otevřené a v tuhle minutu byl jak malé štěně na ulici.
"Máš pravdu, nic," přitulila jsem se k němu.
"Slib mi, že mě nikdy neopustíš."
"Pokud mě neopustíš ty," uchechtla jsem se.
"To bych nikdy neudělal," i on se uchechtl.
"V tom případě ti to slíbit můžu, dobrou," zívla jsem si.
"Miluju tě," řekl a políbil mě do vlasů.
Ale já mu opět své miluju tě neřekla a raději okamžitě usnula.

Pozn. Autor:
Tak místo pondělí tu je v pátek.
Omlouvám se, ale před tou školou jsem to vůbec nestíhala dopsat. A k tomu je teď škola, tak se připravte, že bude jeden díl týdně, ale bude mít tak kolem 1500+ slov, tak snad to vynahradím aspoň tím.:)
I hope you like it!