Butterfly

Chop se jí.

Prudce jsem vjela do zatáčky. Harry by mě nejspíše na místě uškrtil, kdyby zjistil, že řídím zběsile rychle a že nejsem připoutaná. Nesnáší, když není někdo připoutaný. Dle jeho názoru je to vyrobeno k tomu, aby to lidi používali a aby jim to zachraňovalo život. A když někdo v Harryho přítomnosti v autě nepoužije pás, uzemní ho svýma poučnýma slovama. A to se každýmu obracej všechny vnitřnosti, když poučuje. Nejen, že je to na dlouho, ale mluví tak vážně a strašlivě, že každý sedí na zadku a sotva dejchá, jen aby ho nevyrušil a on ho za to nepotrestal dalším poučením, a už se raději nepokouší tu chybu opakovat.
Autem jsem vyjela před bránu. Z kapsy jsem si rychle vyndala tlačítko na automatické otvírání vrat a jakmile se ta zatraceně pomalá vrata otevřela, jsem urychleně vletěla na Harryho pozemek. Zastavila jsem u Harryho domu a doslova vystřelila jako střela z auta. U dveří jsem se zastavila a naslouchala tomu, co se děje uvnitř. Srdce se mi rozbušilo ještě více. V domě panovalo mrtvolné ticho. Vždycky když u nás byl Frederik, nebo-li, Jacob, nebylo v domě nikdy takové ticho. Ať byl večer, odpoledne či ráno. Ti dva dováděli snad pořád. Začala jsem trhavě dýchat. A díky příšerné kose, která tu vládla, jelikož byl konec ledna, mi z úst vycházeli obláčky, od mrazu. Kabát jsem si přitiskla více k tělu a z pravé kapsy vytáhla svazek klíčů. Chvíli mi kvůli mým roztřeseným prstům, trvalo než jsem našla ten pravý klíč, ale přece jen našla. Nemotorně jsem ho strčila do zámku u dveří a vstoupila. Bylo tu překvapivě uklizeno. A zima. Jakoby se tu netopilo sto let. Porozhlédla jsem se kolem, ale nikde nic.
"Harry?" řekla jsem opatrně.
"Harry!" zvýšila jsem hlas. Ale žadné odezvy se mi nedostalo. Cosi se pohnulo u televizoru. Mrstně jsem namířila hlavu, tam kde byl před pár sekundama pohyb. Nelly jen seskočila ze stolu. Z úst mi vyšlo lehké oddechnutí, ale srdce mi stále tlouklo jako o závod.
"Haro-" spolkla jsem výkřik. Zrak mi padl na osobu, opírající se o rám u dveří. Na ústech mu pohrával zákeřný úšklebek a ruce měl složené na hrudi.
"Kde je Harry," zasyčela jsem.
"Nevím o čem to mluvíš," pokrčil rameny.
"Kde. Je. Harry," odslabikovala jsem rázně.
"Tam, kde by měl být, v hrobě," poslal mi vzdušnou pusu. Vykulila jsem oči. Kyslík mi přestal proudit celým tělem a já mohla ucítit jak se mi odkrvují nohy a ruce.
"Dělám si srandu, to by pro tebe nebylo takové utrpení, než to, co mám v plánu," pomalými kroky si to kráčel ke mně. Po cestě sebral z malého stolečku u dveří od garáže, injekční stříkačku a mírně ji stlačil, až světle modrá tekutina, vytekla ven. Oči se mu rozzářili nadšením a vzrušením. Za to ty mé pohltil strach. Couvla jsem, ale s každým mým couvnutím, byly jeho dva kroky vpřed.
"Nepřibližuj se ke mně," vybrekotala jsem. Jen vycenil zákeřně zuby. Udělal pár velkých kroků vpřed a byl u mě. Chytil si mě pod krkem a stříkačku namířil na můj krk. Chytila jsem ho za zápěstí a snažila se injekční stříkačku s neznámou tekutinou odsunout o svého krku, ale mohla jsem to rovnout vzdát. Bylo to jako kdybych se snažila převálcovat sto kilovou gorilu, utvořenou jen ze svalů. Do odtahování jsem vložila, co nejvíce své síly. Jehla se pomalu přibližovala k mé jemné kůži.
Jakmile jsem ucítila jak se mi jehla zabořila do krku a tekutina se rozlévala po celém mém těle, jsem boj vzdala. Jacob ze mě vytáhl stříkačku a o krok odstoupil. Chytla jsem se za místo na krku a podívala se na Jacoba.
"Co jsi mi to vpíchl, ty parchante" mé nohy začaly těžknout a tak jsem se sesunula k zemi a sedla si. I mé ruce začaly vážit snad padesát kilo. Přestávala jsem cítit své ruce a nohy. Ruce jsem pustila podél těla. Nezpouštěla jsem zrak z Jacoba. Jeho postava nabírala různých objemů a tvarů. Hlava se mi motala a dýchání pro mě začalo být obtížné. Jako bych pomalu zapomínala jak se má vůbec dýchat. Celé mé tělo mě přestalo poslouchat. Mrštila jsem sebou o podlahu. Hlava mi tvrdě dopadla na studenou zem, ale bolest jsem nepocítila.
Oční víčka začala jako zbytek těla těžknout a já už je nemohla udržet otevřené.
"Harry," zašeptala jsem, a na to se přede mnou objevila jen temnota.