Butterfly

On mě plácl přes zadek. Znovu.

Ve čtvrtek dopoledne se Karol přiřítila jak moucha na koláč. S vykulenýma očima si to řítila přímo za mnou. Vůbec ji nezajímalo, že přišla pozdě. Že se tu celá třesu stresem, protože mi vše hodila na krk. Čapla mě za ruku a odvedla za roh.

"Niall mě pozval na večeři!" nadšene zaječela a objala mě. Rozrazili se dveře a z kanceláře vylítl Jason.

"Co se děje!" přiběhl k nám, v očích strach.

"Nic," udělala roztomilý kukuč Karol.

"Audrey?" podíval se na mě. Rozpačitě jsem se usmála.

"Karol má rande," poplácala jsem ji po rameni.

"Aha, kvůli tomu tady ječíš?" usmál se a obrátil se na Karol.

"Ehm... Jo,"zrudla.

"Bože, holky. A vůbec nemáte, co na práci? Šup, šup ať se za váma kouří!" poplácal mě po zadku a odešel. S očima jak dva balóny jsem koukla na Karol. Ta měla stejný víraz. Zasmáli jsme se a šli dělat naší každodenní práci. Když na hodinách odbila třetí očekávala jsem příchod Harryho. Ale neobjevil se. Hodila jsem to za hlavu a šla vyřizovat jiné zákazníky. Teda, myslela jsem si, že jsem to hodila za hlavu. Přitom jsem měla prakticky zrak přilepený na hodinách. Půl čtvrté a stůl jedenáct už je obsazen jinými zákazníky. Proč ho vůbec vyčkávám. Nesnáším ho. Houby nesnáším. Nenávidím. Chci aby umřel, pošel, shnil. Aby tu nebyl. A přesto ho tu čekám. Vzala jsem tác a praštila s ním o linku. Rukama se opřela a zhluboka dýchala. V mysli jsem si opakovala:"Nesnášíš ho, nesnášíš ho!"

"Audrey?" zeptala se potichu Karol.

"Jo?" pokusila jsem se o úsměv. A sklidnila svůj dech.

"Děje se něco?" přišla blíže.

"Ne, nic."

"Čekáš na Harryho, co," pohladila mě po zádech. Pomalými pohyby jezdila nahoru a dolů. Ona dobře ví jak mě uklidnit.

"Co! Ne!" vykřikla jsem až moc nahlas. Rozezněl se zvonek. Automaticky jsem očkem mrkla ke dveřím. Blonďáček s úsměvem Kena vešel do dveří a za ním o něco větší kluk s trochu kudrnatými vlasy. Bez úsměvu. Harry se koukl ke stolu jedenáct a jakmile zjistil, že je prázdný nakrčil čelo a hledal jiné místo. Já a Karol jsme se na ty dva kluky dívali jak na film.

"Karol! Dělej něco a nekoukej na ně už!" okřikla jsem ji se nepatrným smíchem a doufala, že si nevšimla mé změny nálady. Divné. Celý den je děsně divný. Jelikož jsme všechny zákazníky měli vyřízené, popadli jsme utěrky a dali se do vytírání šálků.

"Jdou sem!" špitla Karol. Nenápadně jsem se sehnula pro další hrníček a přitom se koukla na kluky. Opravdu. Šli k nám. Zasedli za pult na barové židličky a dál tlachali o nějaké muzice. Uchem jsem zaslechla jen nějaké jméno. Midnight... Dál nevím. Položila jsem hrníček zpět pod pult na poličku a odebra se pryč. Než jsem odešla hukla jsem na Karol: "Vyřiď si je sama," hodila jsem na ni utěrku a odešla. Vytáhla si mobil a spustila libovolnou hru. Po dokončení levelu jsem slyšela otevírání dveří. Vypla jsem urychleně hru, mobil strčila do přední pravé kapsy a odběhla za Karol. Čapla mokrý hadřík a dělala, že utírám poličky. Za necelou minutku se tu objevil Jason a něco hledal. Jakmmile zahlédl Harryho dal ruku v pěst. Rozhlédl se po kavárně a jakmile mě spatřil šel za mnou. Těžce jsem polkla.

"Co ten tu dělá," zeptal se s rukou stále zatnutou v pěsť.

"Sedí," křikl na něj Harry.

"Ty buď zticha!" odpověděl mu Jason. Uchechtla jsem se. Harry se nadechoval k dalšímu slovu, ale já zareagovala dříve.

"Co jsi chtěl?" postavila jsem se.

"No..." poškrábal se na zátylku.

"Noo?" usmála jsem se na něj.

"Tak mě napadlo... Jestli bys dneska se mnou nezašla k Delfínoj... Minule jsi mi dala košem, tak to jdu zkusit teď," stydlivě sklopil zrak. Chvíli jsem přemýšlela. Koukla jsem na Harryho a jakmile uviděla jak kouká do zdi a určitě nás poslouchá, jsem souhlasila. Přece nebudu jediná, co nebude mít dnes rande.

"Fakt? Tak v osm tam," plácl mě přes zadek a zmizel. Zarazila jsem se. On mě plácl přes zadek. Znovu. A to se ani neznáme. A ještě mi řekne, kde máme sraz. Pokrčila jsem nad tím rameny a šla pozdravit Nialla.

"Čau Nialle," usmála jsem se mile a koukla na Harryho," čau Harry."

"Ahoj, Audrey," oplatil mi Niall úsměv. Harry jen kývl na pozdrav.

"Co koule bolí?" usmála jsem se na Harryho. Karol vyprskla smíchy a Niall s ní.

"Ne," řekl zaskočile a zlostně zároveň, "seru na to, jdu čau Ni," vytáhl peníze a dal je na stůl. Vzal si bundu a odešel.

"Co je," zeptala jsem se Nialla.

"Asi je citlivej na koule," pokrčil rameny,"jdu raději za nim, ahoj Audrey, pa Karol," mrkl na ni. Také položil peníze na stůl, sebral si bundu a odešel. U dveří se zarazil.

"Jo a Karol! V sedm jsem u tebe!" houknul na ni a zmizel. Karol roztála.

"Aby ses mu tu neroztekla," šťouchla jsem do ní.

"On je... Tak úžasnej a ty jeho oči. Jako obloha. Modrá obloha," dala si ruce na srdce a zasnila se. Miluju modré oči. Ale poslední dobou myslím jen na jedny. Zelené smíchané s hnědou. Oči, které jsem nesnášela. Oči, které mě přitahovaly jako magnet.

-----------------------------------------------------
Fuuuh. Dvě hoďky a mám to. Už se těším až napíšu děj v klubu Delfín! :-DD
Doufám, že tě to moc nenudí. Však do těch peprnějších částí zbejvá jen krůček. I hope you like it!