Butterfly

Chceš něco?

Jelikož jsme pracovali přes víkend, tak nám dal Jason jeden den volna.

"A když nic nemáš, co třeba někam zajít?" volal mi v deset hodin ráno. Ospale jsem se převalila na záda.

"Já něco mám Jasone," protřela jsem si oči.

"Vždyť jsi říkala, že nic nemáš," snažil se dále.

"Ale já mám každý den něco, víš?" zívla jsem.

"Aha, a co máš?" vyzvídal.

"Jdu do nemocnice za kamarádem," řekla jsem stručně.

"Aaha, a jak se jmenuje?" ptal se stále.

"Ježiš Jasone, nech toho!" zasmála jsem se.

"No co, nikdy jsem tě s žádným klukem neviděl mluvit," zasmál se mohutně.

"Prostě nikam nejdu, ahoj," típla jsem to.

Je až otravný jak moc je dotěrný. Vytočila jsem krále debilů a čekala.

"Haló?" ozval se.

"Dobrý den," řekla jsem hluboce.

"Ehm... Dobrý den?" byl nejistý.

"Mohu přijít?" svůj hlas jsem držela na hluboké tóňině.

"Cože?"

"Mohu přijít k vám na návštěvu?"

"Kdo jste?" začal být nepříjemný.

"Váš nepřítel, noční můra, člověk kterého se bojíte tak moc, že si i naserete do kalhot," snažila jsem se být tajemná.

"Cože?" začínal být naštvaný.

"Hovno se klouže, můžu vás navštívit?" přestala jsem mluvit hluboce. Koutky úst mi poskakovaly vzhůru.

"Ne! Vás neznám!" zvýšil hlas.

"Ne? Takže jako já mám volno a nemůžu přijít? Fajn," řekla jsem svým hlasem.

"Motýlku?" zabrkotal rychle. Típla jsem to a začala se smát. Je tupej jak beton. Ale... Vždyť je slepý... Neměla bych se k němu tak chovat. Popadla jsem mobil a znova vytočila jeho číslo. Zvedl to, ale neozval se.

"Už sis to rozmyslel?" vesele jsem začala.

"Motýlku?" ujisťoval se.

"Ano?" snažila jsem se co nejveseleji.

"Jsi fakt kráva," zasmál se.

"Ale, noták, nedělej."

"Víš, že zníš jak čivava?" oplácel mi útok.

"A víš, že ty jako by tě někdo chytal za koule?" nenechala jsem se. Jeho smích byl nakažlivý.

"Nojo, přijď nudím se."

"Chceš něco?" zeptala jsem se mile.

"Plivneš mi na to?" cítila jsem se jak se usmál.

"Ne."

"Vyválíš mi to na zemi?"

"Jo," zívla jsem.

"Tak v tom případě se nechám překapit, mrk."

"Mrk?" začala jsem se smát.

"Tak abys věděla, že na tebe mrkám, že jo," smál se se mnou.

"Fajn, fajn, do oběda jsem u tebe, mrk." típla jsem to a mobil položila vedle sebe. Člověk, co nás zná by nikdy neřekl, že bychom někdy mohli být i kamarádi. Pokud to půjde takhle dál... Nedej bože to bude můj dobrý kamarád. Oklepala jsem se, překulila se na břicho a vydechla. Nechce se mi z postele, vůbec.

Chvíli jsem si broukala a poté se vyškrábala ven. Ovanul mě studený vzduch. Zalezla jsem zpátky a pořádně se zavrtala do peřin. No super. Napočítám do tří a jdu. Jeden... Dva... Tři. Nic. Ani jsem se nehnula. Tak znova. Jeden... Dva... Tři! Vylezla jsem z postele a profištěla ke skříni s oblečením. Otevřela ji a začala skákat, abych se zahřála. Měla bych to okno zavřít. Vytáhla jsem si obyčejné tmavé džíny a triko s nápisem T-shirt yours boyfriend. Milovala jsem ho. Dala mi ho má bejvalá kamarádka ze střední. Zavřela jsem to debilní okno a šla se do kuchyně najíst. Tedy pokud se tomu kuchyň dala říkat. Malá protáhlá nudle s ještě menší ledničkou. Snědla jsem cereálie s bílým jogurtem a mohla jsem jít. Od domu to mám tak patnáct minut pěšky. A ještě se musím stavit do pekárny. Sebrala jsem ze stolu pět lyber, mobil a klíče. Zamknula byt, jeden klíč hodila pod květináč a druhej si strčila do zadní kapsy.

__________v pekárně_____________

"Co chceš," jakmile to zvedl vystartovala jsem.

"Motýlku?" ujišťoval se.

"Jo, jsem to já," usmívala jsem se.

"Co je na výběr?"

"Vše do jedné lybry."

"Muffin!!" zavýskal.

"Takže muffin, zatím," típla jsem hovor a objednala jeden skořicový a jeden čokoládový muffin. Zaplatila jsem a odešla vstříc nemocnici. Cestou jsem se držela abych oba muffiny nesnědla.

____________v nemocnici_____________

Potichounku jsem vešla k němu do pokoje.

"Motýlku?" zvolal. Poskočilo mi srdce.

"Joo?" nepřestávala jsem se culit.

"Ahoj," vytasil zářicí úsměv s hlubokými ďolíčky. Zacukala mi ruka, prsty mě začali brnět. Ach ty jeho ďolíčky.

"Ahoj," přešla jsem k Harrymu a přitáhla si židli. On se ale pusunul a zaklepal na uvolněné místo. Neváhala jsem a sedla si. Přece jen je jeho postel pohodlnější.

"Tak?" vyčkával.

"Tak?" vyčkávala jsem s ním.

"Kde mám svůj dezert?"

"Jo, no jo, tady," podala jsem mu skořicový muffin. Čuchl si a nejistě ho odtáhl.

"Cítím dobře skořici?"

"Ne," zadržovala jsem smích.

"Ty jsi mi koupila skořicový muffin?!" vykřikl.

"Ne?" hrála jsem netušící. Vytáhla jsem čokoládový a vyměnila mu ho za skořicový. Znova si čuchl. Usmál se a pořádně se zakousl. Blahem zasténal.

"Muffinový orgasmus?" řechtala jsem se.

"A jakej," dál kousal a sténal.

"Přestaň, sestřičky mě viděli jak sem jdu," nacpala jsem mu zbytek muffinu do pusy.

"Hej!" snažil se křičet. Plná pusa mu v tom bránila.

"Nebreč a jes!" kousla jsem si do toho svého.

"Takže ty se za mě stydíš jak jím?" ušklíbl se. Spolkl poslední sousto.

"Jo, a jak!"

"Fajn," pořádně se nadechl. "Aaaah!" vykřikl sten. "Audrey! Bože! Aaaah!" křičel hlasitě steny.

"Drž hubu!" plácla jsem ho do stehna.

"Aaah, Aaah asi budu!" nepřestával.

"Harry!" špitla jsem a zakryla mu rukama ústa. Olízl mě.

"Aghr! Fuj!" odskočila jsem a začala si ruku otírat do jeho peřiny. Šíleně se smál.

"Fakt, chcípni Harolde," štípla jsem ho do odkryté nohy. Pořád se popadal smíchy za břicho. Zadívala jsem se na něj. Úsměv měl od ucha k uchu. Nic krásnějšího jsem neviděla. Vlasy měl umyté, ale rozcuchané od věčného ležení. Ale i tak byl roztomilý. Poprvé za tu dobu jsem ráda, že je Harry slepý. Aspoň nevidí jak ho tu očumuju.

-----------------------------------------------------------
Přece jen jsem to stihla! Už jsem si všechno opravila, což znamená každý den nový díl!:D
I hope you like it.