#CATCH ME# [MUKE Cz AU]

#Three

Hola ^^

JE tu další díl. Zatím jde všechno dobře, takže to vypadá, že budu moct přidávat každý den jeden díl. *ťuk ťuk*

Doufejme, že mi to vydrží, co nejdéle.

Hope ya like it!

"Vítejte v Arundelu mrchy," usmála se až děsivě Alex, když autobus vjel do areálu hradu. Michael si všimnul, jak si Ash něco naštvaně zabručel pod nosem a vůbec se mu nedivil. Zatím si z nich všichni dělali jen srandu, přitom se sem většina dostala pouze z tragických důvodů. Zaslechnul rozhovor těch dvou holek, které seděli přes uličku o sedadlo před nimi. Jedna z nich sem jede jen kvůli tomu, že si otevřela hubu na matikáře, který ji osahával a ta druhá dvakrát propadla z chemie, které prostě nerozumí a její rodiče, jsou příliš nevzdělaní na to, aby jí to vysvětlili.

Michaelovi bylo obou dívek líto, ale nemohl s tím nic dělat. Pohlédl skrz okno na hrad, který se nad nimi tyčil a zatažené nebe mu propůjčoval nepřátelský až strašidelný vzhled. Chtělo se mu tam míň a míň a při pohledu na Ashtona, který se na hrad díval úplně stejně věděl, není sám.
"Tak jo, všichni ven, ale nemačkejte se, jasný? Venku bude čekat náš školník, aby vás zavedl na vaše pokoje a představil vám vaše oddílové kapitány, kteří vás tady provedou." S tím Alex vystoupila z autobusu. Tím, že je sem dovezla její práce končí. Už si musí jít po svých. Michael s Ashem si vyměnili rozmrzelé pohledy a oba vstali. Dostali se z autobusu jako poslední.
"Kde se flákáte?" syknul vysoký snědy muž, kolem pětadvaceti. Na sobě měl ošoupané špinavé monterky uplý bílý nátělník, co mu obepínal svaly na celém trupu a flanelovou košili.
Takovou nosil Matt, problesklo Michaelovi hlavou. Rychle hlavou potřásl, aby tu myšlenku zahnal a sám si dal další imaginární pohlavek. K čertu se zatraceným Matthewem.
"Sorry," odfrknul si Ashton tahajíc ze zavazadlového prostoru svůj kufr.
"To má být školník?" šeptnul Michael směrem k Ashtonovi, který z něj taky nebyl zrovna nadšený. Kudrnka na to jen pokrčil s nezájmem rameny a snažil se nějak předstírat, že toho svalouše vnímá, přičemž si ho v hlavě vtipně parodoval. Michael ho ale zcela ignoroval místo toho se s naštvaným brbláním opět snažil rozmotat svoje sluchátka.

**
Michael naštvaně hodil batoh na postel, která má být jeho lůžkem následujících deset měsícu. Nebyl z toho příliš dvakrát odvázaný a když se tak díval na Ashtona, který stál před postelí a zamračeně se ji nejspíš pokoušel zavraždit pohledem, usoudil, že se mu tady líbí úplně stejně jako Michaelovi,
"Nevím, jestli ti to pomůže, ale ta postel nežije, nepokoušej se ji tím svým pohledem nějak.... uhranout," zavtipkuje Michael, načež si od Ashe vyslouží stejný pohled jako postel. Michael se jen tiše zasměje a začne vybalovat.
"Ty máš plyšáka??" zeptá se nevěřícně Ashton, když spatří, jak Michael vytahuje z tašky plyšovou opičku, líbá ji načelo a následně ji opatrně ukládá na polštář. Napřímí se a pohlédne trochu zamračeně na Ashe.
"Problém?" pozvedne jedno obočí, opět pravé, ve kterém se vyjímá piercing, protože s levým to neumí. Může to cvičit doma před zrcadlem jak chce, ale nedokáže to.
"Ne, vůbec," Ash prudce zavrtí hlavou, až se mu kudrnky rozletí do všech stran, "já jen... eh..." Sáhne do svého batohu a vytáhne odtamtud plyšového medvídka. Michael překvapeně vykulí oči, ale potom se rozněžněle pousměje a přistoupí k Ashtonovi.
"Má jméno?" zeptá se přičemž si pomuchlaného medvídka prohlíží.
Ash kývne. "Jmenuje se Tummy," šeptne a přivine si plyšáka pevněji k hrudi.
"Tummy?" nakrčí nechápavě Michael obočí. "Divné," poznamená.
"Máma mi ho dávala s tím, že když mě čekala, tulila si ho k bříšku. Tummy," vysvětlí Ash. Najednou Michaelovi nepřišel tolik drsný. Najednou před ním stál malý kluk se svým plyšákem a vypadal ještě ztraceněji, než nějaké štěně. "A ten tvůj?" zeptá se po chvíli zvědavě.
"Frosty." Michael uchopí bílého- tedy teď už šedivého, opičáka s šálou kolem krku. "Dostal jsem ho na své první Vánoce. Když jsme odjížděli od tetičky, vypadnul mi z kočárku a když mi ho vrátili, byl prý celý od sněhu. Později jsem ho tak pojmenoval," vysvětlil zase Michael, odkud se vzalo jméno jeho plyšového kamaráda. Několik minut mezi nimi panovalo ticho. Příjemné ticho, dalo by se říct. Každý z chlapců svíral svého plyšáka a hleděli do prázdna.
"Nevěřil bych, že to řeknu, ale... chci domů," přerušil ticho Ash. Odpovědí mu bylo smutné povzdechnutí. Ash se posadil na svoji postel společně s medvídkem a Michael se po chvíli posadil vedle něj.
"Teď je tohle tvůj domov," promluvíl Michael a obejmul svého zkleslého kamaráda kolem ramen.
Oba sebou trhli, když se ozvalo hlasité zaklepání na dveře jejich pokoje. Příchozí ani nečekal, až ho někdo pozve dál, prostě se vřítil dovnitř. Oba chlapci vzhlédl k vysokému blonďákovi. Jestli si Michael myslel, že je Alexin nebo Ashův pohled pronikavý, netušil, co říct o těchhle modrých studánkách, které po něm střelily trochu nepříjemný pohled.
"Irwin?" Neznámý se díval na Michaela, který si až po chvíli uvědomil, na co se vlastně ptá a prudce zavrtěl hlavou.
"To jsi ty?" přesunul svůj modrý pohled na Ashe, který jen prostě kývnul. Opět měl na tváři tu svoji kamenou masku, která říkala, že ho nic nezajímá.
"A ty jsi Clifford??" Opět padla blonďákova pozornost na černovlasého, který také přikývnul, snažíc se jakkoli vyhnout pohledu do jeho očí, které ho ale neskutečně přitahovaly. Blondýn si něco napsal do složky, kterou třímal v rukou a pak se opět na chlapce podíval.
"Za pět minut sraz v hlavní chodbě, provedu vás tady,"oznámil rázně a tak rychle, jak přišel, tak se i vytratil. Ještě hodnou chvíli Michael seděl a zíral na místo, kde před pár sekundami stál blonďák s těma nejmodřejšíma očima, ktere kdy viděl.
"Kdo to byl?" zeptal se, přestože to tušil, stále ještě trochu mimo kudrnky, který vedle něj už dávno neseděl, ale vybaloval si věci z kufru do poliček.
"Ten? Luke Hemmings. Zřejmě náš kapitán. Už jsem o něm slyšel. Je tady asi rok. Co jsem slyšel pěkný kurevník a hajzl," pokrčí nezaujatě rameny Ash a pokračuje ve své předešlé činnosti. Michael potřásl hlavou, aby zahnal myšlenky na něj a raději si dovybalil věci.