#Sixteen

602 67 1
                                    

Ahoj!

 Tak je tady další část téhle povídky ;) Jsem strašně ráda, za vaše votes. Moc to pro mě znamená, a to, že jsou ohlasy mě jen vybízí k dalšímu psaní :33

 Ale nenapsali jste názor k té Larry povídce. Chtěli byste ji?

 Pokud jo, zkuste napsat na jaké téma nebo cokoliv, co by se vám líbilo. A to samé také k téhle povídce ;) Vaše názory a rady ocením a budu je brát na vědomí.

 to je asi vše a teď už hurá do čtení ^^ Snad se bude líbit


Stál nehybně, jako skála. Téměř nedýchal a srdce mu vynechalo několik úderů. Netrvalo to dlouho a z lesa kousek od něj vyšel vysoký blonďatý chlapec. Když se azurově modré studánky setkaly s těmi Michaelovými,  ve kterých se mísila zelená se žlutou a hnědou, blonďatý sebou trhl a jeho tvář zalil vyděšený výraz.  Udělal krok zpátky, aby se mohl alespoň trochu od toho stvoření vzdálit, jenomže šlápl na větvičku, která se pod jeho vahou s hlasitým lupnutím zlomila a on sebou cukl. Michael Luka bedlivě sledoval a ani se nehnul. Věděl, že z něj má Luke strach a on jej nechtěl ještě více děsit, tak tam jen stál a sledoval ho s roztomile nakloněnou hlavou na stranu. Luke se na velkého psa opět zadíval. Věděl, že to není vlk, ale i toulaví psi mohou být nebezpeční.

 Uběhlo snad deset minut, během kterých se ani jeden z nich nepohnul ze svého místa. První, kdo se odvážil přistoupit, byl Michael. Pomalými lehkými kroky se vydal k Lukovi, který hlasitě polknul a zblednul. Okamžitě začal ustupovat, a vrtět hlavou, jakoby tím mohl zvířeti říct, ať toho nechá. Michael se ale nezastavil. Bez jediného zvuku přišel až na metrovou vzdálenost k Lukovi, kterému už došlo, že pes útočit nehodlá.  I tak cítil podivný tlak v břiše, který ho uvědomoval o jeho nervozitě a strachu.

 "T-ty... mi neublížíš. Ž-Že ne?" vykoktal Luke tichým roztřeseným hlasem, jakoby čekal, že mu pes odpoví. Michael zatřepal hlavou, na znak, že mu opravdu nehodlá nic udělat. Lukovi to přišlo zvláštní, ale v tu chvíli si jen oddechl a následně se zhluboka nadechnul. Vztáhnul svoji chvějící se ruku k psovi a pomalu se jí k němu přibližoval. Vlastně ani netušil, co to dělá. Co ho to napadlo, hladit si toulavého psa, o kterém si ani není jistý, jestli není nebezpečný?

 Michael chvíli přemýšlel, jestli má utéct nebo nechat Luka, aby se jej dotknul. Hlava mu radila, aby odsud okamžitě zmizel, jenomže nohy- tedy spíše tlapy- byly jako přikované k zemi a on tam jen tak stál na místě a sledoval, jak se Lukova velká dlaň přibližuje k jeho hlavě. Luke nakonec překonal těch několik centimetrů, které ho od šedivého psa dělily a dlaní se dotknul na jeho hlavě v místě mezi dvěma velkýma ušima. Bylo to neuvěřitelné. A na to, že to byl tulák, měl až obdivuhodně hebkou huňatou srst, která nebyla ani trochu špinavá. Bylo to fascinující stvoření. Něco jej táhlo k těm dvěma psím očím a on se do nich nakonec zadíval a topil se v nich. Připomínaly mu Michaela, ten měl podobné.

Michael, problesklo mu hlavou. Jak se má? Kde je? Tak dlouho jsem ho neviděl. Co asi teď dělá?

   Najednou si uvědomil, co to vlastně provedl. Nechal se zaslepit Hannah a na Michaela zapomněl. Vytlačil ho někam do ústraní jeho myšlenek a zbytek zaplnil štíhlou blondýnou, která mu téměř před hodinou dala definitivním košem s tím, že se vyspala s Patrickem. To byl vlastně důvod, proč se teď nacházel tam, kde je. Odešel do lesa na procházku, aby si pročistil hlavu a mezi tím, narazil na tohohle psa, který se teď od něj nechal hladit. Opatrně jej podrbal za uchem a pes se více přimknul k jeho ruce. Michaelovi to bylo prostě příjemné a nemohl si pomoct. Navíc... byl to Luke a po jeho přítomnosti prahl už tolik dlouho, že teď si ji nemohl odepřít.

#CATCH ME#  [MUKE Cz AU]Kde žijí příběhy. Začni objevovat