#CATCH ME# [MUKE Cz AU]

#Epilogue

Věnováno všem mým čtenářům, co četli již od začátku a dostali se až sem <3

Čtyřiadvacetiletý muž stál u kuchyňské linky a míchal teplý nápoj s vůní lesního ovoce. Čaj ochutil bezovým sirupem- nesnášel umělá sladidla.
"Tu máš, broučku," položil růžový hrneček se žlutou princeznovskou korunkou a úhledným nápisem PRINCESS před čtyřletou blonďatou holčičku se stejnými plnými rtíky, jaké měl on, momentálně roztáhlé v něžném úsměvu. "Pij opatrně, ještě je horký," nezapomněl ji upozornit a posadil se naproti ní spolu s vlastním hrnkem kávy.
"Ano, tati," zahihňala se sladce a zafoukala tak silně, až čaj vyšplíchl z hrnku a rozstříknul se kolem po desce jídelního stolu.
"Mabel," napomenul ji muž. "Buď opatrná." Vstal a vzal z věšáku vedle lednice utěrku, kterou vylitý čaj setřel.
"Promiň, tati," kňukla kajícně drobná dívenka, houpajíc nožkama ve vzduchu, jelikož z její dětské židličky nedosáhla na zem.
"To nic, sluníčko," posumál se a pohladil ji po vláscích spletených do úhledných copánků. "Foukej opatrně," dodal a opět se posadil, sledujíce, jak jeho dcera následuje jeho rady a tentokrát se do foukání horkého čaje pustila s menší vervou.
"Tak je to správně," přikývl s úsměvem a malá Mabel se na něj zazubila, odhalujíc tak své mléčné zoubky, které v některých místech chyběly.
"Kdy se vrátí maminka, tatínku?" přerušila dívenka ticho panující v kuchyni.
"Nemám tušení, drahoušku," odpověděl s tichým povzdechem. Věděl, kde jeho žena je. Pouhý blok odtud, jistě v posteli zalezlá se svým milencem. Za normálních okolností, by měl žárlit, žhnout zlostí a nejspíš žádat o rozvod nebo jí to dokonce vrátit stejnou kartou. Ale to nebyl jeho případ. Nezazlíval jí to. Nemilovali se.
Michael a Adele se brali jen z čistého donucení. Pro zachování dobrých vztahů. Seznámili se na Michaelovy osmnácté narozeniny, když Michael odmaturoval v Anglii na škole ve městě, kde bydlel u svého bratrance. Ihned byli uvedeni do vztahu, ačkoliv ani jeden se k tomu neměli. Michael byl povinen Adele vodit na schůzky do drahých restaurací, kin na romantické procházky v parku či po pláži.
Adele byla o tři roky starší, než Michael, což jej také odpuzovalo mimo to, že to byla žena. On totiž stále cítil náklonnost k mužskému pohlaví, jenomže jednou z hlavních podmínek toho, že jej jeho otec dostane z Arundelu bylo, že už se nikdy nesmí k muži ani přiblížit. Ne v intimní zámince.
A tak se prostě smířil s tím, že ve dvaceti se oženil s třiadvaceti letou ženou a později s ní take splodil dítě, holčičku, která jakoby Michaelovi z oka vypadla.
Od chvíle, kdy se Mabel narodila Michael našel novou chuť do života. Byla jeho štěstíčkem. S láskou o ni pečoval, zatímco jeho choť pobíhala kdesi venku a užívala si života.
Měli dohodu. Ona si bude užívat pod podmínkou, že Mabel bude zcela v Michaelově péči a jejich manželství zůstane na pohled jako harmonické a dokonalé tak, aby z něj měl jeho stárnoucí otec radost, stejně tak matka.
Přestěhovali se do vily na pobřeží, kde mohla Mabel chodit do soukromé školky a mohla tak mít dobré zázemí potřebné ke šťastnému dětství. Michael stál po jejím boku prakticky pořád. Pečoval o ni a snažil se, aby měla vše, co potřebovala a přitom nebyla rozmazlená. Všichni tvrdili, jaké je Mabel andělské dítě a Michael ta slova přijímal s hrdým úsměvem.
Miloval svoji dceru. Byla jeho životní láskou. Ta dětská duše, která jej naplňovala štěstím.

**

Mabel byla ve školce, tudíž měl Michael chvíli pro sebe. Postával u kuchyňského okna, v ruce třímajíce hrnek s kávou a sledoval stěhováky, kteří vynášeli krabice do sousedního baráku. Povídalo se, že se do ulice někdo stěhuje, ale neměl tušení, kdo by to měl být. Snad žádní puberťáci, kteří by rušili noční klid hlasitou hudbou či sobotníma večírkama.

"Drahý?" oslovila jej jeho žena postávající za jeho zády. Udivovalo jej, že je vůbec doma.
"Mhm?" zamručel a upil si z kávy.
"Máme nové sousedy," obeznámila jej s faktem, kterého si byl již dávno vědom.
"Všiml jsem si," zamumlal a pokynul hlavou směrem k oknu, skrz které sledoval, jak náklaďák startuje a odjíždí z příjezdové cesty.
"Nechtěl bys je přivítat? Je to-"
"Já vím, je to slušnost. S Mabel tam odpoledne skočíme," přerušil ji Michael a opět si upil z teplého nápoje. Za jeho zády se ozval tichý povzdech a pak jen vzdalující se kroky a bouchnutí vchodových dveří. Michaelova napnutá ramena se uvolnila a on přešlápl z jedné nohy na druhou. Měl by asi něco upéct, ať nejde k sousedům s prázdnou. Že by sušenky?

**

"Tati! Tati! Třeba mají pejska!" Mabel poskakovala po boku svého otce, držíc ho pevně za ruku, když spolu přecházeli ulici směrem k nově obydlenému domu.
"Možná," přitakal a vystoupal tři schody na verandu. Pohledem zkontroloval sušenky na talíři a pak si vzal Mabel do náruče, aby mohla zazvonit na zvonek, který stále ještě nesl jméno bývalých vlastníků domu. Chvíli to trvalo, než Michael zaslechl kroky zpoza hlavních dveří, které se následně pomalu otevřely.
"Ahoj, jsem Michael Clifford a tohle je moje dcera Mabel, jsme vaši noví sou-"
"Mikey," vydechl roztřeseně blonďák ve dveřích a jeho azurově modré oči se zaplnily slzami.

The end

Ugh... Tak... A je to.
Konec.
Nemůžu tomu uvěřit.
Taky jste z toho tak vedle? :D

Jinak... Ještě můžete čekat poděkování, kde zmíním, co bude dál a tak...
Zatím se loučím a doufám, že povídka se vám líbila alespoň z poliviny tak, jak mě bavilo ji psát <3