#CATCH ME# [MUKE Cz AU]

#Nine

Strašně se omlouvám lidi za to, že jsem teď dva dny nepřidala nový díl povídky, ale jak už asi všichni víme (a vy mě jistě nenávidíte za to, že vám topřipomínám), prázdniny nám končí a já se snažím si je co nejvíc užít, dokud to ještě jde.

Ale teď už dost, tady máte další díl a doufám, že se bude líbit ^^

Oboum se na chvíli zatajil dech. Počkali než se plachta snesla na zem a odhalila veliké zrcadlo posazené v dřevěném vyřezávaném rámu. Oba zůstali němě stát a zírali na tu nádheru. Přišli k němu blíž a podívali se na svůj odraz a pak na sebe. Nic neříkali jen pokrčili rameny a dál podrobně zkoumali zrcadlo.

"Javor," hlesnul Ashton, přejíždějíc prsty po rámu zrcadla.
"Jak to víš?" pozvedl udiveně obočí Michael.
"Otec je truhlář. Jako malý jsem mu strašně rád pomáhal. Miloval jsem vůni dřeva, která ze vznášela celou jeho dílnou." Ash se na chvíli zasnil a zhluboka se nadchnul, jakoby chtěl tu vůni nasát i tady. Fakt byl, že si to spíše představoval, jelikož místnost, ve které se nacházeli byla zatuchlá a zaprášená a vůbec nevoněla jako čerstvě posekaný strom. "Dřív jsem dokázal poznat dřevo každého stromu. Javor je až krémově bílý. Je prostě strašně světlý. Poznám ho," vysvětlí rozhodně Ash a koukne na trochu zaraženého Michaela.
"A-Aha," dostane ze sebe Michael kulící oči. Ashton se mu zasmál a poplácal ho po rameni typem- to bude dobrý, kámo. Michael si povzdechnul a podíval se raději do zrcadla. Zděsil se. Ne kvůli svému odrazu. Spíše kvůli tomu Ashovu, který tam vlastně nebyl. Zmizel. Michael stál v odraze sám. Zmateně se podíval vedle sebe, ale Ash tam pořád byl a díval se do zrcadla. Jenomže netvářil se nijak vystrašeně. Díval se do něj, jakoby se nechumelilo. Mladší se tedy opět odvážil pohlédnout na svůj odraz a zalapal po dechu. Místo Ashtona vedle něj stál Luke a... usmíval se? Vskutku. Usmíval se tím jeho krásným ďolíčkovým úsměvem. Černý kroužek ve rtu úsměvu dodával trochu toho sexy vzhledu, ale byl prostě sladký. Michaela to donutilo k úsměvu, ačkoli by právě měl být zděšený, co se to děje. Ash se na svého přítele chvíli nechápavě díval a pak se uchechtnul.
"To jsi takový narcis, že se na sebe musíš do toho zrcadla tak culit?" rýpnul si, a tak vytrhl Michaela ze zírání na Lukův odraz, který se na něj stále tak mile usmíval.
"T-Ty... to nevidíš?" zeptal se zmateně Michael a v tu chvíli na něj jeho přítel pohlížel, jako na chlápka, který mu právě oznámil, že ve skutečnosti před ním stojí fialová kráva Milka. (Milkáááá :333)
"A co bych měl jako vidět?" pozvednul jedno obočí.
"No Luka." Michael ukázal na odraz v zrcadle, kde vedle něj stál Luke a stále se culil jako sluníčko.

 Ale Ash nic neviděl. Viděl sebe. Pořádně se na svůj odraz zaměřil. Po chvíli mu z periferního vidění zmizel Michael, ale on to tolik nevnímal, až do chvíle, kdy se tam místo Michaela objevila jiná postava. Byla to žena. Vysoká, štíhlá, s dlouhými plavými vlasy, které se jí vlnily a spadaly jí na úzká ramena. Měla vlídný úsměv plný něhy a lásky. Její pokožka byla téměř sněhově bílá a vypadala hebce jako hedvábí. Dívala se na Ashe stejnýma očima, jako měl on. Při pohledu do nich to připomínalo les. Mísila se v nich zelená s hnědou a sem tam se objevovaly zlatavé tečky. Byly přesnou kopií těch Ashových, které se právě zalily slzami. Michael ho vcelku vykolejeně sledoval.

"M-Mami?" hlesnul brunet a padl na kolena.
"Ashi!" zděsil se Michael a sehnul se k němu. "Co se děje?"
Ash se na mladšího podíval zaslzenýma očima a tiše vzlyknul.
"Máma... je tam máma Michaele," zašeptal. V Ashtonově hlase se mísilo několik emocí. Byla tam radost, ale i smutek a žal. Ash věděl, že jeho máma už dávno nežije, ale byl neskutečně šťastný, že ji opět vidí. Tolik toužil po tom, ji zase sevřít v náručí. Tolik toužil po tom, slyšet její sametový hlas. Chtěl slyšet své jméno vycházet z jejích úzkých narůžovělých rtů. Pamatoval si, jak se k němu, jako malému chlapci vždy skláněla a líbala jej jimi na čelo. V takové chvíli vždy přivřel očka a vděčně se usmál. Miloval máminy polibky na čelo a momentálně by dal cokoliv za to, opět jej cítit. Cítit ten motýlí hebký dotek na jeho čele a také to teplo, které se po něm okamžitě rozlévalo po celém jeho těle.
 Nevydržel to a propukl v pláč. Michael zmateně pohlédl do zrcadla, ale Luke už tam nebyl. Už viděl jen zhrouceného kudrnku, jak tam klečí, tvář složená v dlaních a otřásá se pod vlnami vzlyků. Michael první nevěděl, co dělat. Nikdy neuměl moc utěšovat. Nakonec se ale rozhodl, že teď není vhodné mluvit, a tak jen omotal kolem svého zlomeného přítele paže a pevně jej objal. Zůstali takhle několik minut. Michael stále trpělivě vyčkával, než se stále plačící Ashton uklidní a oni budou moct pokračovat v hledání jejich pokojů. Ash už se potom neodvážil do zrcadla podívat. Kdyby tam totiž opět spatřil svoji matku, nejspíš by opět propukl v pláč. Michael věděl, že Ash si na tvrďáka hraje jen z trucu. Ve skutečnosti to byl neskutečně citlivý a raněný kluk, co potřeboval pomoc. A momentálně se to plně prokazovalo, když mu Ash brečel do ramene a rukama jej pevně svíral kolem boků.
"Ashi už je dobře. Jsem tady," šeptal Michael a hladil staršího po zádech, aby ho alespoň nějak ukonejšil.
"Pojďme odsud," vzlykl Ash. "Chci z tohohle místa pryč," posmrknul a odtáhnul se od mladšího, který jen přikývnul a pomohl mu vstát. Ashton si utřel mokré tváře do rukávu mikiny a zhluboka se nadechnul, aby se ještě trochu uklidnil.
"Tak jdem," pobídnul ho Michael a vyšel k druhým dveřím, které je zavedly na chodbu, kterou již znali. Byla to chodba, kde byla údržbářská místnost a kabinet školníka, kolem kterého se proplížili, aby jej náhodou nevzbudili. To, aby je přistihl bylo teď to poslední, co by potřebovali.

**

Na pokoj se nakonec dostali až v deset večer. Několikrát se museli skrývat, protože vždy potkali nějakého profesora, který nejspíš hlídal noční klid. Když se nakonec zavřeli v pokoji, oba se opřeli zády o dveře a úlevně si oddechli.
"Příště ti na nějaké tetování kašlu," utrousil Michael a oba se tomu zasmáli.
"Ty... Michaele?" ozval se po chvili Ash a koukl vedle sebe na černovlasého.
"Uhm?" brouknul a pozvedl obočí.
"Díky... za tamto," řekl trochu nervózně Ash. Bylo mu trapně. Nechtěl před Michaelem brečet. Ten se ale jen něžně usmál a stáhl si svého přítele do pevného objetí.
"To nic. Jsem tu pro tebe," zašeptal, načež brunet jen kývnul. Po další půl hodině už oba leželi ve svých postelích, každý si k hrudi tisknul svého plyšáka a hleděli do stropů. Ashton byl první kdo usnul. Jeho poslední myšlenka těsně před tím, než upadl do říše snů však nepatřila jeho matce, nýbrž snědému klukovi s havraními vlasy, ve kterých měl namíchaný blond melír. Chlapci, který se mu dnes doslova vryl pod kůži a zanechal na něm památku na celý život. Nedokázal na Cala přestat myslet. Viděl před sebou jeho oči, jeho sladký úsměv a v uších mu zněl jeho hlas a smích. Věděl, že mu propadl, ale rozhodně to nechtěl dávat nijak na jevo. Ale věděl, že se brzy musí opět sejít. Potřeboval to.

 Michael mezi tím probděl ještě další hodinu, než konečně začala jeho víčka těžknout. Jeho poslední myšlenka před odchodem do sladké mdloby také patřila chlapci. Ovšem ten se mu vybavoval jako vysoký blonďák s nadhernýma očima barvy azurového nebe, růžové rty roztáhlé v tom sladkém úsměvu a ďolíčky zdobily jeho tvář, jakoby už tak nebyla dosti dokonalá. Narozdíl od Ashe Michael věděl, že se s Lukem brzy shledá. Ale také bohužel věděl, že toto setkání s největší pravděpodobností nebude ani trochu příjemné.

Vím, že to není nic moc, ale snaha se cení ne? :D

Jinak až se povídka rozjede a bude zde více aktivity, myslím, že bych měla být schopná rozepsat novou povídku.

Nejspíš na téma Larry? Tak co? Kolik je tady Larry shipperů? ^^