#CATCH ME# [MUKE Cz AU]

#Twenty-One (1/2)

Hola guys ^^

Jak se všichni máte?

Já dobře a víte proč? Zase jsem začala hodně psát :3

A příběh se nám stáčí do poslední rovinky :P (To víte, atlet ^^ :'D)

NEvím, kolik to bude mít dílů, ale nějakých 25 by měl ještě překročit ;) 

Ale teď tady máme první část jednadvacítky :3 Je to rozdělené na dvě části, protože je to taková důležitá část a je na dlouho .

Jinak přeju hezké čtění :*

Luke nakonec ani jeden ze svých plánů neuskutečnil. Nekonal se žádný řev, žádné výčitky, pláč či nadávky. Ani na pěsti nedošlo. Oba chlapci jen poklidně kráčeli tichou ulicí a vedli tichou vyrovnanou konverzaci bez toho, aniž by kdokoli z nich ztratil kontrolu nad svým chováním a třeba zvýšil hlas. Mluvili spolu, vše si vysvětlili, Calum vyslechl Luka a on naopak jeho. Procházeli parkem, jehož úzký chodníček osvětlovalo ne příliš silné světlo pouličních lamp. Nebylo tolik chladno, ale Luke měl i tak na holých pažích husí kůži. Možná to bylo přítomností Caluma nebo tím, že s ním po tak dlouhé době mluvil. Nakonec se dostali do části parku, kde lampy nesvítily, lavičky řídly a stromy houstly. V létě za pěkného slunného dne to bylo ideální místo pro pikniky nebo jen odpočinky v přírodě pro zamilované páry. Avšak v tuto večerní hodinu, kdy vál lehký váneky který pročesával koruny stromů a listí pod jeho náporem tiše šumělo, toto místo vzbuzovalo v člověku nepříjemné pocity.

  "Je to tu děsivý, viť?" Luke koukl na Caluma, který nervózně polknul a pokýval hlavou. Už když vstoupili do parku se začal chovat podivně. Byl... Nervózní a zdálo se, že nesvůj. Několikrát dokonce v chůzi zpomalil a teď se dokonce zastavil.
  "Je ti něco?" optal se starostlivě Luke.
  "Ne. To nic. Jsem v pohodě," odbyl ho nevrle Calum.
  Co to s ním je?! pomyslel si nabroušeně Luke. Zhluboka se nadechl, aby se uklidnil a vzhlédl k nebi. Nechal si tvář ozářit stříbřitou září bledého měsíce, sklánějícího se v úplňku nad městečkem. Pousmál se, ale když se podíval na Caluma, úsměv mu ze rtů urychleně zmizel.
  "Calume!" vykřikl a přiskočil ke staršímu, který padl na kolena, křečovitě se držíc za bolavou hruď. "Calume, co ti je?!" vyjekl vyděšeně. Najednou jakoby veškerá zášť vymizela a on o něj dostal strach.
  "Běž pryč," zaskuhral ztěžka Calum, načež se zhroutil už celý na zem, choulíc se do klubíčka, ve snaze tu bolest utišit.
  "C-co?" zamrkal překvapeně Luke.
  "Vypadni!" zavrčel starší a Luke v jeho hlase zaslechl cosi nelidského. 
  "Přece tě tu nemůžu nechat," namítnul Luke ale zlostný pohled dvou téměř zlatavě žlutých očí ho donutil vyděšeně odskočit a zalapat po dechu. "C-Co... Co to máš s očima?" vyblekotal zmateně blonďatý, stále se vzdalující od Caluma zmítajícího se na zemi v bolestných křečích.
  "Padej odsud!!" zahřměl Calum hlubokým chraplavým hrdelním hlasem a Luke vyděšeně kníkl. A ačkoliv jím jímala hrůza, už se nedokázal pohnout. Ohromeně a se zděšením vytesaným hluboko do tváře sledoval, jak se Calum mění v něco... Obludného. Vypadalo to jako velký vlk, který ale stál na zadních a na konci jeho dlouhých silných chlupatých paží se vyjímaly veliké dlaně s tlustými prsty na jejichž konci se v měsíčním svitu zlověstně zaleskly dlouhé silné drápy. To, co ještě před chvílí Luke považoval za Caluma na něj výhružně zavrčelo a vycenilo jistě ostré bílé tesáky. V tu chvíli by se v něm krve nedořezal. Vytřeštil vyděšeně své azurově modré očí, které přímo zářily v kontrastu s jeho bledou tváří. Začal couvat ale jak brzy zjistil, to něco jej odřízlo od zbytku parku a zatlačilo ho ke kraji lesa a on zády tvrdě narazil do hrubého kmene stromu.
  Kurva, zaklel v duchu, co teď?
  Opatrně strom obešel a couval dál. Udělal ještě několik kroků vzad, než se prudce otočil a začal zbrkle prchat hlouběji do lesa. Až příliš pozdě si uvědomil, že právě to po něm zvíře chtělo.
  Lov započal.