#CATCH ME# [MUKE Cz AU]

#Twenty-five (2/2)

Zdravím sluníčka *~*
Mám tady novou část a doufám, že ji uvítáte :3
Rozhodně si k dílu pusťte písničku v médiích (5SOS- Airplanes), ať víte o co go ;)))
Btw. Ujíždím na tom albu *-* it's awesomeeee <333

Tak jo, dost mého kecání :D
Snad se bude líbit ^~^

  Luke celou dobu zíral na Michaela. Netušil, že dokáže tak nádherně hrát a ještě nádherněji zpívat. Hannah ho donutila tančit na jejich pomalou písničku přímo před stage. Několikrát se mu povedlo s Michaelem navázat oční kontakt, ale Michael vždy uhnul a raději se ještě více opřel do zpěvu. Energicky pobíhal po podiu a poskakoval. Předváděl různé kousky s kytarou a blbnul s ostatníma klukama.
    Někde v Lukově nitru vzplál plamínek žárlivosti. Pohlédl na Hannah, která se před ním momentálně kroutila do rytmu o něco rychlejší písničky. Hnusila se mu. Byla to jen laciná děvka.

  "Tak, panstvo!" zvolal udýchaně černovlasý leader kapely a všichni ustali v tanci a věnovali mu svoji pozornost. "Máme tady poslední píseň denšního večera, od nás, kapely The Leaders!!" Sálem se ozvalo zklamané zabručení ale sem tam se objevil i povzbudivý pískot a tleskání.

   "Tohle je píseň Airplanes!!" oznámil s širokým úsměvem Michael a začal vyhrávat první akordy písně. Byla to vlastní píseň kapely a on ji měl osobně nejraději. Opravdu jej potěšilo, že tam dokonce dostal vlastní sólo, které teď nadcházelo. Pohledem vyhledal Luka, který na něj opět ohromeně zíral.  

   Tohle je pro tebe, pomyslel si a začal procítěně zpívat.

  "Most of my life, I sat on my hands, I don't make a sound
Getting it right, I made all my plans, lost, never found
Your eyes, your smile can light up the night, night
Embers and neon signs paint up our sky, sky..." měl přivřené oči. Píseň se učil jen chvíli. Vryla se mu do paměti, jakoby sama byla jeho životním příběhem. A on ho teď vyprávěl celému sálu, který postával a hypnotizoval jej pohledem v očekávání, co z toho nakonec bude. Refrén odzpíval spolu s celou kapelou a potom přišla řada opět na něj.

   "All of this time, I questioned myself, I never could wait
Looking for signs, not asking for help, I know it's too late
A love lost and buried here, it comes to life, life
Make believe worlds make us all feel alive, live."

Celou dobu sledoval Lukovu reakci. Moc dobře věděl, že těm slovům rozumí a ví, co tím chce Michael říct.

  "I never wanna wait for this, harder than I was made for this
I won't fade into dark
I'm not gonna say that I'm sorry, gonna see the end of this story
I won't fade into darkness," procítěně zpíval. Jakoby to sám sobě sliboval. Cítil v sobě tu vnitřní sílu a odhodlanost. momentálně sám sobě sliboval, že nepodlehne a bude bojovat. Bude bojovat za svůj život a štěstí, které tolik postrádal. Nebude čekat na to, až mu Luke vyzná lásku, to by se  také nemusel vůbec dočkat. Přišla poslední sloka, kterou měl zazpívat on sám, v doznění hudby, tichým hlasem. Přímo to prožíval.

   "Airplanes cut through the clouds
Like angels can fly, we'll never die
Sirens cut through the night
Like screens set on fire, rising up high
Like I've something to prove, nothing to lose
In this city, in this city..."

  Naposledy uhodil do strun kytary a nechal ten akord vyznít celým sálem. Lidé jej ohromeně sledovali, někteří pravě přestali tančit. Pár sekund panovalo ticho, než se celým sálem roznesl hlasitý aplaus spolu s nadšeným pokřikováním a pískáním.  Michael se koukl na ostatní kluky z kapely, kteří se na něj spokojeně usmívali. S Tomem na sebe spolu kývli, jakoby si chtěli říct, že to bylo dobré. Všichni byli spokojení a šťastní.

   Až na Luka. Stál tam a sledoval Michaela. Cítil v břiše šimrání, když dozníval jeho hlas. A když se celá kapela postavila do řady, uklonila se, rozlučila a s máváním pomalu po jednom mizeli z podia, nic nevnímal. Pociťoval ten tlak na hrudi a šimrání v břiše. To mu způsobil Michael. Musel s ním nutně mluvit.

  **

  "Wow! Prostě WOW!" Tom nadšeně poskakoval kolem a všechny objímal. Vypadalo to, že je opravdu šťastný. Michael se zářivě usmíval a přijímal poklony od ostatních z kapely.

  "Byl jsi úplně bombovej, kámo!" zvolal hromotluk Steve a stiskl drobného blondýna v pevném objetí tak silném, že nemohl skoro chudák dýchat.

  "Jo, Steve má pravdu, Cliffo. Vytřel jsi jim zrak!" potvrdili ostatní a Michael je všechny obdařil nadšeným úsměvem. 

  "Díky, kluci. Bylo mi ctí s vámi hrát," poděkoval vděčný Michael. 

  "Nechtěl by sis to někdy zopakovat? Máme zkoušky každé odpoledne po škole v hudebně, co říkáš?" navrhl Tom.

   "T-To by opravdu šlo?" Michaelovi se rozzářily zelenkavé oči. 

  "No jasně!" přitakal Steve. "Tak co? Bereš to?" Všichni se na něj s nadějí dívali. Michael uměl vážně dobře hrát a oni by někoho takového s radostí mezi sebou uvítali.

   "To je úžasné! Tak jo! Beru!" zatleskal radostně Michael, jako malé dítě. 

  "Super, domluveno. V Pondělí po škole, brácho," mrkl Tom. 

   "A teď si jdeme užívááát!!"  zvolal Steve a všichni se vyřítili do sálu za svými spolužáky. Michael tam chvíli stál a přemýšlel o tom, že opět dostal úžasnou příležitost někam zapadnout. Dostal novou příležitost na nové přátele. Ti kluci vypadali opravdu sympaticky a rozuměl si s nimi. Třeba by v kapele našel uplatnění i pro Ashe. 

   "Ehm... Můžu?" Za Michaelem si odkašlal známý hlas. 

   "Co chceš?" odsekl Michael a odložil vypůjčenou kytaru na stojan. 

   "Netušil jsem, že umíš tak dobře hrát," pronesl tiše Luke. 

   "Tak teď už to víš."

   "Jo, vím," kývl Luke, nervózně si pohrávajíce s lemem jeho černého saka. "Umm... kde máš doprovod?" zeptal se jen tak mimoděk.  

   "Žádný není," ušklíbl se Michael a založil si ruce na hrudi. "Tak co chceš?"

  "Promluvit si," starší sklopil kajícně pohled. 

   "Tak to máš smůlu. Mluvit můžeš i s Hannah," odbyl jej Michael a přešel k východu ze zákulisí, kde se dosud nacházeli. 

   "Ty žárlíš?" pozvedl obočí Luke, sledujíce Michaela, jak se zarazil a celý se napnul. Že by se trefil?

  "Ne," sykl na něj mladší blondýn. 

  "Tak si se mnou prosím promluv," koukl na Michaela zoufale. Michael chvíli mlčel, než si rezignovaně povzdechl. "To znamená ano?" zeptal se a když se na něj Michael podíval, v jeho tváři byla vepsána naděje. Chvíli přemýšlel a váhal.
    Nechtěl s Lukem mluvit, protože se bál dalšího zklamání z jeho strany. Nechtěl znova prožít ten smutek. Nechtěl probrečet další noc na pokoji s obličejem zabořeným v polštáři ve snaze utlumit své vzlyky. Ale byl zvědavý. O čem to asi chce Luke mluvit? Je to důležité nebo je to zase nějaká banalita? 

    Cítil se, jakoby stál někde na kraji hluboké propasti. Shlížel dolů, v ústech sucho. Buď tu propast přeskočí a přežije nebo do ní spadne a zemře. Bylo to dilema. Ale on nedokázal utišit hlas ve své hlavě, který mu tiše, ale neústupně našeptával, že jeho city k Lukovi stále přetrvávají a on si ho chce vyslechnout, ačkoliv si to odmítal připustit. 

   "Dobrá tedy," svolil nakonec a skousl si ret. Nemohl si přitom nevšimnout, že se mu žaludek sevřel nervozitou a nemohl také ignorovat mravenčení, které proběhlo skrz celé jeho tělo. 

Votes a nějaké ty komenty určitě potěší a nakopnou mě k dalšímu dílu :333
Jinak, co jsem si všimla, tak #Catch me# přesáhlo 3K votes, což je pro mě určitě úspěch a JÁ BYCH VÁM VŠEM CHTĚLA STRÁÁŠNĚ MOC PODĚKOVAT <3333
VŠECHNY VÁS LOVUJU *---*

Bluesapphire xx