#CATCH ME# [MUKE Cz AU]

#Fourteen

Zdravím lidičkové ^^

Jak si užíváte víkend? Já jsem po prvním týdnu školy úplně zničená :/ A to jsme skoro nic nedělali :'D

Chjo... realita je krutá :D

Jinak mám tady pro vás další část a doufám, že se bude líbit ;)

"Kam mě to vedeš?" vyptával se Michael, který se nechal Luke vést napříč chodbou, o které ani nevěděl, že existuje.

"Jeden specialista si vyžádal, že chce jedině tebe a samotného," vysvětlil Luke. "Nemáš ponětí, kdo by to tak mohl být?" Na chvíli zastavili a Luke se na Michaela koukl s pozvedlým obočím. "Nooo..." Michael přešlápl, přičemž chvíli přemýšlel. "Něco mě napadá," řekl po chvíli, ale nechtěl říkat, co. Lukovi došlo, že mu to Michael nejspíš neřekne, a tak nad tím mávl rukou a vedl jej dál. Dovedl ho až do jedné ze tříd. Tahle se používala jen zřídka kdy. Byla to hudebna. Místnost nebyla příliš velká, v jejím rohu stálo černé křídlo, v dalším souprava bicích a podél stěn bylo na stojanu pár kytar. Tři akustické a dvě elektrické. Pak tu bylo pár skříní a jinak celkem deset lavic po dvou. Katedra chyběla. Bylo zvykem, že během vyučování kantor buď přechází po třídě nebo sedí za klavírem. Teď za ním seděla postarší paní, plavé už trochu prošedivělé vlasy měla spletené do copu, který měla přehozený přes rameno. Mile se na něj usmívala a úsměv se dokonce odrážel i v jejích tmavě hnědých, skoro černých, očích. Když se usmívala, kolem očí se jí tvořily hluboké vrásky stejně tak kolem rtů. Michael poznal svoji tetičku Annu a široce se na ni usmál. "Teto Anno!" Michael se rozběhl k ženě a padl ji do rozevřené náruče. "Ráda tě vidím Mikey," promluvila jemným, trošku hlubším hlasem, hladíc ho po zádech, Mikey, pomyslel si Luke. To je roztomilé. Jestlipak mu takhle ještě někdo říká? Sledoval ty dva, a pak si odkašlal. Obě postavy v objetí k němu zvedly pohled. "Děkuji chlapče, že jsi mi tady Mikeyho přivedl," věnovala mu jeden ze svých přívětivých úsměvů. Luke netušil proč, ale prostě jej zahřálo u srdce. Jen kývnul a s úsměvem opustil místnost. "Co tady děláš, teto Anno?" zeptal se udiveně Michael, když se odtáhl. "V práci nám oznámili, že skupina psychologů jede na nějakou nápravnou školu, kvůli sezením. Před několika měsíci se ke mě dostala zpráva, že jsi tady, tak jsem si řekla, že bych se za tebou mohl stavit a promluvit si s tebou." Stále měla na rtech ten úsměv. Michael si pamatoval, že téměř nikdy nemizel. Vždy byl na místě. Teta Anna byla vždy klidná milá a tolerantní žena. Michael si s ní často dopisoval, jelikož byla snad jediná z jeho rodiny, kdo mu rozuměl a chápal ho. Avšak jeho otec byl názoru, že teta Anna Michaelovi pouze plete hlavu. Měla dokonce zapovězený přístup do jejich domu. Proto využila situace, aby mohla Michaela vidět, protože ona bydlí tady v Británii, stejně jako její syn, tedy bratranec Michaela, ke kterému se černovlasý plánoval přestěhovat. Povídali si dlouho a o všem. Michael to sice netušil, ale byla to součást terapie kvůli které tady jeho teta byla. Tím, že ze sebe Michael dostal veškeré své pocity a trable, se uvolnil. Pověděl jí dokonce o Lukovi.
"Pověz mi Michaele, jak to tady zvládáš?" Žena si položila dlaně na ty Michaelovi a opatrně je stiskla. Michael si povdzechnul a pokrčil rameny. "Tak... Dá se to. Někdy je to lepší, někdy horší.Někdy se mi odsud chce utéct, ale pak vlastně zjistím, že nemám kam. Nechci se vrátit k tomu-" Proud jeho slov umlčel ukazováček tety Anny na Michaelových rtech. "Tiše, dítě," řekla tichým hlasem a výraz v jejích očích posmutněl. Styděla se za svého bratra, jak se k jejímu synovci chová. Byla na něj naštvaná za to, jak je upjatý, zlý a povrchní. Jeho peníze ho zkazily natolik, že už pomalu kvůli nim zapomínal, že je člověkem. Nikdo nevěděl, odkud se vzaly Michaelovy schopnosti. Ale teta to brala jako dar. Už slyšela o lidech, jako je on. Pátrala v minulosti, ale na nic nepřišla, až to nakonec vzdala.Občas pomáhala Michaelovi přes dopisy nebo si zavolali. Pomáhala mu kontrolovat své schopnosti a snažila se ho učit to ovládat, i když pořádně netušila, v čem to spočívá. **Po nějakých těch dvou hodinách, kdy si povídali a sem tam teta Anna Michaelovi zahrála na klavír, se ozvalo klepání na dveře, v kterých se později objevil blonďatý Luke s nervózním úsměvem. "Ehm... Já... nerad bych vás rušil, ale čas sezení vypršel. Musím vás poprosit, abyste se rozloučili." Michael se první podíval na tetu, pak na Luka a zase zpět. "Tak se měj hezky Mikey, držím ti palce a zkusím s tátou promluvit o tom stěhování. Ještě se ozvu." Objala svého synovce a věnovala mu polibek do jeho rozcuchaných černých vlasů s odlesky mnoha dalších odstínu. Bylo jí líto, že Michael drží své vlasy v takové smutné barvě ale na druhou stranu to chápala. "Děkuji Luku," usmála se opět teta Anna i na Luka, když kolem něj procházela. "Tys jí řekl mé jméno?" zeptal se s nakrčeným obočím Luke, když žena odešla. Michael lehce pokýval hlavou. "A co to říkala s tím stěhováním?" vyptával se dál, až to Michaelovi přišlo otravné. "Co je ti do toho?" odsekl trochu nepříjemně Michael. Nelíbily se mu tyhle osobní otázky. "Promiń, promiň." Luke zvedl ruce v obraném gestu. Michael možná dnes nebyl ve své kůži. "Ty.. Mikey?" zeptal se Luke po chvíli ticha. Černovlasého zaskočilo jeho oslovení, ale příliš se tím nezaobíral. Jen pozvedl obočí v otázce. "Chci se tě na něco zeptat."

Vím, že nejsou zrovna dlouhé :/ Jenomže já to píšu tak, aby se mi to dobře ukončilo, takže tak...

No, zítra přidám nový slibuju :*

MÁM DOTAZ!!

Kolik je tady Larry shippers? A líbilo by se vám, kdybych rozepsala nejakou Larry story?