#CATCH ME# [MUKE Cz AU]

#Twenty-One (2/2)

Ahojky ^^
Moc moc moc bych vám chtěla poděkovat za ohlas, který mě neskutečně moc potěšil :3 Také hlavně díky němu je tady tato část.
You are totally awesome guys!
Love ya all! <3333

V komentování a hlasování určitě pokračujte, je to taky hlavní věc, proč dál píšu krom toho, že mě to také baví ;)

!Čtěte prosím!
Také na vás mám dotaz, co se týče jednodílovek (do další vícedílovky se pouštět nebudu dokud nedokončím Catch me ;) ).Vždycky byste napsali, o čem bych měla napsat a co byste četli a já to napíšu ^~^ Jendoduché.
Co se týče témat a žánrů tak je to prakticky fuk.
5SoS, 1D, atd... Ale hlavně tyto dvě. Většinou píšu bromance a myslím, že i vy je máte raději :D
Pak stačí jen připsat, jestli by to mělo být fantasy nebo jen obyčejná FF a já se do toho dám ;)
Takže zatím zkuste, co by se vám tak líbilo a já vás budu informovat :33

Snad se bude díl líbit :3

Hnal se lesem čím dál hlouběji. Už tak rozdrásanými dlaněmi až do krve narážel do kůry stromů ve snaze zachytit se jejich kmene a rychleji tak změnit směr. Už se přestával orientovat. Ztrácel ponětí o tom, kde se vlastně nachází. Jedinou jeho myšlenkou bylo běž.
A taky že běžel.
Nohy pokládal zběsile jednu před druhou a rukama si snažil pomoct. Už zapomněl na chlad, který ho ještě před několika okamžiky oplýval, jelikož teď mu krev zběsile proudila celým tělem a spolu s ní i stoupající adrenalin. V plicích ho nepříjemně pálilo, jak ústy prudce vdechoval mrazivý vzduch a píchalo v nich, jakoby do nich měl zapíchaných miliony drobných jehliček. V hlavě mu hučelo a ve spáncích tepalo a kdyby nebyl tolik vyděšený, nejspíš by se na místě složil a už se neprobudil. Zpozené blonďaté vlasy se mu lepily na čelo a krůpěje studeného potu mu stékaly po zádech, což on nevnímal.
V jednu chvíli se prudce ohlédl, aby zjistil, jak daleko za ním jeho pronásledovatel je, ale překvapením bylo, že tam nikdo nebyl.
Jen chladivá šedivá mlha plazicí se po zemi a objímající mu jeho roztřesené nohy. Les byl temný, kůry stromů, které by měly být hnědé v tento moment měly spíše barvu šedou až černou. Neozývaly se žádné zvuky. Žádní cvrčci, ptáci v korunách stromů nebo snad noční živočichové. Jen jeho zplašený dech a praskání větviček pod jeho nohama.

Zastavil se.
Rozhlížel se všude kolem, ale zvíře nespatřil ani nezaslechl. Jakoby se po něm slehla zem.
Že by to vzdal? problesklo mu myslí a on si málem úlevně oddechnul.
Jenomže přesně v tu samou chvíli se z křoví před ním s temným zavrčením vyřítilo obrovské chlupaté zvíře a Luke v tu chvíli myslel, že je s ním konec.

**

Michael běžel. Běžel, co mu nohy stačily a doufal, že nepřijde pozdě. Sledoval Caluma s Lukem, ale najendou je ztratil z očí. Nemohl je najít a teď probíhal parkem. Když doběhl až na jeho samý konec, spatřil na zemi kusy roztrhaného oblečení. Ale žádnou krev.
Michaelovi se potvrdilo jeho tušení.
Calum je vlkodlak.
Bleskově se zvedl a přešel ke keři. Čas mu protékal mezi prsty.

Musel jednat rychle. Svlékl se do naha a veškeré své oblečení poskládal na hromádku a skryl do keře. Potom se ješte rychle ohlédl, zda-li nemá nechtěné pozorovatele a rozběhl se vstříc lesu.

Do lesa v běhl už v podobě psa. Vnímal pachy, které jej oplývaly, ale soustředil se jen na jeden. Ten známý pach.

Lukův pach.

Běžel takříkajíc rovnou za nosem a doufal, že nepřiběhne pozdě. Běžel, co mu jeho psí síly stačily. Cítil někde uvnitř sebe nepříjemné pnutí. Tlačilo to a píchalo. Svíralo mu to žaludek i srdce. Nevěděl, co přesně to bylo, ale popsal by to jako strach.

Strach o Luka.

**

Luke hleděl vlastně přímo do očí své smrti. Už si začínal myslet, že to poslední, co ve svém životě uvidí, budou dvě zlostné žlutě žhnoucí zvířecí oči. Někde v hrdle cítil zaražený výkřik. Chtěl křičet, prosit, volat o pomoc, cokoliv, ale jakoby ztratil řeč a jediné, co dokázal, bylo stát, vyděšeně kulit oči a čekat na svou smrt.
Scéna jakoby byla zpomalená. Viděl zvíře, pomalu se k němu vzduchem přibližující, přední tlapy natažené před sebou, drápy se zlověstně zaleskly. Tesáky vyceněné, vystavované na obdiv v otevřené psí tlamě. Byl by to ohromný a dechberoucí pohled, pokud by to neznamenalo, že zemře.

Najednou se tichem ve zpomalené chvíli ozvalo hluboké hrdelní zavrčení. Ale nepatřilo zvířeti, které se po něm vrhalo. Znělo to více přirozeněji, ale hrozivé to rozhodně bylo. Nad ním se mihl stín a dál se před ním odehrávala neuvěřitelná, děsivá a naprosto ohromující scéna.

Zpoza jeho zad se odnikud vynořil jeho psí šedivý přítel, který se vrhl proti obřímu zvířeti přímo do jeho náruče a zahryzl se mu do krku. Ozvalo se bolestné zavytí a následně s ním zvíře mrštilo o nedaleký strom. Pes bolestně zakňučel a dalo by se říct, že přidušeně zasýpal. Rozhodně měl minimálně naražená žebra, ne-li zlomená, či dokonce rozdrcená. Lukovi to bylo líto, ale neodvážil se zakročit. Stejně věděl, že by to k ničemu nebylo. Jen by se jim tam pletl a možná by i zbytečně zemřel. Věděl, že bezpečnější pro něj bude, když se zůstane krčit za keřem, odkud pozoroval, jak se šedivý pes těžce zvedá a výhružně vrčí na zvíře, tyčící se nad ním.

Opět se po sobě vrhli. Tentokrát byl pes natolik chytrý, že zaůtočil na zadní nohy, na kterých zvíře doposud stálo, a tak jej připravil o rovnováhu. Využil situace, kdy zvíře zavrávoralo a vyšplhal se mu na záda, kde se mu zakousl do hřbetu a později i do krku. Zvíře se ohánělo obrovskýma předníma tlapama a zlověstně vrčelo a ohánělo se po psovi, který se ale své nynější nadvlády nehodlal vzdát.

Avšak když sebou zvíře prudce trhlo, pes ztratil rovnováhu a zůstal viset zvířeti zakousnutý za krk. To se po něm ohnalo a zasáhlo drápy jeho břicho, které si pes nemohl nijak chránit. Vzduch prořízlo další bolestné téměř uširvoucí psí zanaříkání. Luke sebou cuknul. Měl chuť tam jít a pokusit se pomoct, ale sobecký strach o jeho vlastní život jej držel přibitého na místě.

Ještě několikrát pes skončil na zemi, hozený o strom a ještě několikrát se ozvalo jeho zanaříkání nebo bolestné vytí. Ale zvířeti, jakoby se nic nestalo, ačkoliv se psovi podařilo jej několikrát pokousat. Jakoby nemělo žádné slabiny. Luke sledoval, jak jeho příteli ubývají síly. Věděl, že tohle nemůže skončit dobře.

Zvíře naposledy hodilo se psem o strom a ten jen se zasýpáním padl na zem a už se nepohnul.