#CATCH ME# [MUKE Cz AU]

#Two

Hi ^^

JSem úplně nadšená, že povídka si našla alespoň nějaké čtenáře :3

Jste awesome <333

Když Michael vystupoval z letadla a procházel tunelem, který jej měl zavést až do haly, kde si vyzvedne svá zavazadla, kapku znervózněl. Neměl ponětí, kam má jít potom. Během letu si pročítal ty složky ale nic se nedozvěděl. Jen našel složku s informacemi o něm. Jako důvod, proč ho do "léčby" posílají, uvedli "psychická porucha chování" nebo něco v tom smyslu, což Michaela pěkně dopálilo.

Počkal si až mu na pásu vyjedou obě dvě zavazadla, které hned popadnu a vydal se do letištní haly, kde doufal, že na něj bude někdo čekat. Cestou do haly se ještě stačil rozloučit s Nickem, který se mu pak ztratil někde v davu. Zastavil se a rozhlížel se po lidech, co před sebou drželi různé cedulky a papíry se jmény. Už začínal být zoufalý, když však spatřil drobnější dívku s cedulkou, na které bylo černým fixem napsáno M. CLIFFORD. Jakmile to Michael spatřil, nervózně si skousnul ret a vydal se k dívčině, která ho po chvíli poznala a mile se na něj usmála.
"Ahoj, ty musíš být Mike, že?" zeptala se vcelku mile.
"Ehm... Michael," opravil ji trochu rozpačitě zelenooký a blondýnka s růžovýma konečka mlaskla, jakoby to byla nepodstatná věc. Jenomže Michael to schledával důležitým. Neměl rád jiné oslovení, než tak, jak ho jeho rodiče pokřtili. Ano, byl pokřtěný ale přesto všechno byl ateista. Jeho rodiče s tím, jako se spoustu věcí, kterými se Michael obklopoval, nesouhlasili, ale nutit ho k víře nechtěli.
"Jsem Alex," mrkla na Michaela svýma dlouhýma řasama Michaelovi byl její karamelový pohled trochu nepříjemný. Připadalo mu, že ho provrtáva skrz na skrz. Chvíli přemýšlel, jestli by měl říct něco ve smyslu, že ho těši, ale nakonec to zamítnul a pouze kývnul. Nechtěl navazovat ani dobré ani špatné vztahy, i když si byl vědom, že nějaké bude muset přeci jen navázat. Má tam strávit tři roky, pokud nepočítal dvou měsíční letní prázdniny a svátky.
"Pojď zavedu tě k ostatním a pak musíme počkat ještě na jeden let," usmála se znova tím svým zářivým úsměvem, který ještě podtrhovala rudá rtěnka na jejích rtech. Michael ji následoval a spolu s Alex se proplétali skrz dav lidí, až se dostali před halu, kde už postávala skupinka čtyř chlapců zhruba v Michaelově věku a dvě vcelku mladě vypadající holčiny, které od nich stály stranou a o něčem momentálně vášnivě hovořily.
"Tak jo lidi, tohle je Michael," představila černolasehé Alex a s úsměvem k němu pohodila hlavou. Dva kluci na něj s nezájmem pohlédli a na pozdrav kývli a zase se odebrali k jistě mnohem záživnějšímu nakopávání nedopalků, co se válely kolem po zemi a třetí mu dokonce zamával s tichým "ahoj". Ten čtvrtý se ani neobtěžoval k němu vzhlédnout. Seděl na svém kufru, jako hromádka neštěstí. Mezi prsty třímal cigaretu a hlavu měl skloněnou tak, že mu medově zbarvené kudrny padaly do čela, přestože měl na hlavě černý šátek. Michaelovi se líbil jeho styl, stejné roztrhané rifle, jako měl na sobě on, kožená bunda a tričko s logem skupiny ACDC. I když Michaela ignoroval, byl mu z těch všech nejsympatičtější.
"Michaele, tohle je Troye, Sam," ukázala na kluky co na něj před chvíli kývli, "Dean," mávla směřem ke klučinovi, co ho zdravil a on se na něj pokusil mile usmát, "a Ash," pohodila hlavou ke klukovi, co stále ignoroval své okolí.
Takže Ash? Michael si ho ještě jednou změřil pohledem. Ash seděl trochu stranou od ostatních a Michael toho využil Alex už se vytratila, počkat na další let, kterým měl přiletět prej ještě nějaký kluk, a tak zase skupinka osaměla. Michael si však všimnul chlápka v černých kalhotech a tričku se založenýma svalnatýma rukama na hrudi, jak jse s kameným výrazem sleduje skrz černé brýle. Ramenem se opíral o autobus, podobný takovému tomu typickému žlutému školnímu autobusu. Došlo mu, že jsou stále pod kontrolou. Tiše si povzdechl a posadil se vedla Ashe, též na jednu ze svých tašek. Chvíli mlčel, než se otočil k Ashtonovi.
"Máš cígo?" zeptál se prostě a Ash na něj pohlédnul. Michael musel uznat, že měl krásné pronikavé zelené oči, které by ho možná i dostaly do kolen kdyby neseděl. Oslovený si Michaela změřil pohledem. Vskutku si všímal každého detailu na jeho tváři od piercingu v jeho obočí až po plné narůžovělé rty. Sjel pohledem na Michaelův krk, kde měl vytetované všechny fáze měsíce od ucha až dolů nejspíš někam po kliční kost. Po dlouhé odmlce, kdy se na sebe oba upřeně dívali, si Ash dlouze potáhl ze své cigarety a vyfoukl kouř přímo do Michaelova obličeje. Rád provokoval, ale u Michaela se mu nepovedlo vyvolat jakoukoli reakci. Michael nehnul ani brvou. Stále se upřeně díval do Ashtonových očí a vyčkával, jestli se tázaný bude k něčemu mít. Ashton se nakonec pousmál, až se mu objevil ďolíček ve tváři a natáhl k černovlasému krabičku cigaret.
"Tu máš," natáhl Ash ruku se zapalovačem k Michaelovi, který cigaretu sevřel mezi rty. Nakonec mu Ashton na jeho kývnutí zapálil a vzájemně se na sebe usmáli. Dále nemluvili. Každý kouřil svoji cigaretu a v tichosti vyčkávali, až se Alex vrátí s posledním přírůstkem.
"Tak mládeži, vstávat!" rozkázal chlap, který do teĎ ani necekl a všichni sebou trhli. Jeho hlas byl hluboký a docela děsivý. Všichni si posbírali své věci a zavazadla naházeli, do zavazadlového prostoru. Pak se po jednom odebrali do autobusu, přičemž si ten chlápek odškrtával jejich jména v seznamu, která mu museli nahlásit.
"Michael Clifford," zabrblal Michael lehce otráveně a vykročil prví schod do autobusu.
"No ták! Trochu života do toho umírání!" popíchl jej muž a Michael naštvaně zavrčel. Pod nosem si namumlal několik nevhodných nadávek, mířených právě na něj a postupoval úzkou uličkou do zadní částí autobusu.
"Sedej," ozvalo se vedle něj. Když Michael stočil pohled za zdrojem hlasu, spatřil Ashtona, jak se na něj usmívá a poklepává dlaní vedle sebe. Michael nenuceně pokrčíl rameny a posadil se.
"Dík," brouknul a vysloužil si tím další z úsměvů. Byla to podivná změna, když si Michael vzpomněl, že ještě před několika minutama ho Ash ignoroval. Ale nevadilo mu to. Vypadalo to, že si budou rozumět.
Alespoň jeden kamarád, řekl si sám pro sebe Michael a pousmál se nad tím. Poprvé za tu dobu, co vykročil ze svého baráku, mu nebylo tolik mizerně. "Odkud jsi?" zeptal se Michael během cesty Ashe, který nepřítomě hleděl z okna a sledoval, jak je Anglie odlišná.
"Z Ameriky. LA," oznámil vcelku hrdě brunet. "A ty?"
"Austrálie, Sydney," odpověděl stejně stručně jako Ash, který jen přikývnul.
"Dálka, co?" ušklíbnul se kudrnka.
"Jo... o tom mi povídej," odfrknul si otráveně Michael a následně se na sebe oba usmáli. Padli si do oka ani jeden z nich už si nepřipadal tolik osamělý. "Za copak sis vůbec vysloužil zájezd na tak malebné místo, jako je Arundel?" zeptal se Michael s jistou dávkou sarkasmu.
"Ale prosím tě. Že se ještě tak hloupě ptáš. Všichni jsme byli prostě moc zlobiví kluci," usmál se šibalsky Ash a Michael se poprvé za celou tu dobu upřímně zasmál. Když Michael vystupoval z letadla a procházel tunelem, který jej měl zavést až do haly, kde si vyzvedne svá zavazadla, kapku znervózněl. Neměl ponětí, kam má jít potom. Během letu si pročítal ty složky ale nic se nedozvěděl. Jen našel složku s informacemi o něm. Jako důvod, proč ho do "léčby" posílají, uvedli "psychická porucha chování" nebo něco v tom smyslu, což Michaela pěkně dopálilo.
Počkal si až mu na pásu vyjedou obě dvě zavazadla, které hned popadnu a vydal se do letištní haly, kde doufal, že na něj bude někdo čekat. Cestou do haly se ještě stačil rozloučit s Nickem, který se mu pak ztratil někde v davu. Zastavil se a rozhlížel se po lidech, co před sebou drželi různé cedulky a papíry se jmény. Už začínal být zoufalý, když však spatřil drobnější dívku s cedulkou, na které bylo černým fixem napsáno M. CLIFFORD. Jakmile to Michael spatřil, nervózně si skousnul ret a vydal se k dívčině, která ho po chvíli poznala a mile se na něj usmála.
"Ahoj, ty musíš být Mike, že?" zeptala se vcelku mile.
"Ehm... Michael," opravil ji trochu rozpačitě zelenooký a blondýnka s růžovýma konečka mlaskla, jakoby to byla nepodstatná věc. Jenomže Michael to schledával důležitým. Neměl rád jiné oslovení, než tak, jak ho jeho rodiče pokřtili. Ano, byl pokřtěný ale přesto všechno byl ateista. Jeho rodiče s tím, jako se spoustu věcí, kterými se Michael obklopoval, nesouhlasili, ale nutit ho k víře nechtěli.
"Jsem Alex," mrkla na Michaela svýma dlouhýma řasama Michaelovi byl její karamelový pohled trochu nepříjemný. Připadalo mu, že ho provrtáva skrz na skrz. Chvíli přemýšlel, jestli by měl říct něco ve smyslu, že ho těši, ale nakonec to zamítnul a pouze kývnul. Nechtěl navazovat ani dobré ani špatné vztahy, i když si byl vědom, že nějaké bude muset přeci jen navázat. Má tam strávit tři roky, pokud nepočítal dvou měsíční letní prázdniny a svátky.
"Pojď zavedu tě k ostatním a pak musíme počkat ještě na jeden let," usmála se znova tím svým zářivým úsměvem, který ještě podtrhovala rudá rtěnka na jejích rtech. Michael ji následoval a spolu s Alex se proplétali skrz dav lidí, až se dostali před halu, kde už postávala skupinka čtyř chlapců zhruba v Michaelově věku a dvě vcelku mladě vypadající holčiny, které od nich stály stranou a o něčem momentálně vášnivě hovořily.
"Tak jo lidi, tohle je Michael," představila černolasehé Alex a s úsměvem k němu pohodila hlavou. Dva kluci na něj s nezájmem pohlédli a na pozdrav kývli a zase se odebrali k jistě mnohem záživnějšímu nakopávání nedopalků, co se válely kolem po zemi a třetí mu dokonce zamával s tichým "ahoj". Ten čtvrtý se ani neobtěžoval k němu vzhlédnout. Seděl na svém kufru, jako hromádka neštěstí. Mezi prsty třímal cigaretu a hlavu měl skloněnou tak, že mu medově zbarvené kudrny padaly do čela, přestože měl na hlavě černý šátek. Michaelovi se líbil jeho styl, stejné roztrhané rifle, jako měl na sobě on, kožená bunda a tričko s logem skupiny ACDC. I když Michaela ignoroval, byl mu z těch všech nejsympatičtější.
"Michaele, tohle je Troye, Sam," ukázala na kluky co na něj před chvíli kývli, "Dean," mávla směřem ke klučinovi, co ho zdravil a on se na něj pokusil mile usmát, "a Ash," pohodila hlavou ke klukovi, co stále ignoroval své okolí.
Takže Ash? Michael si ho ještě jednou změřil pohledem. Ash seděl trochu stranou od ostatních a Michael toho využil Alex už se vytratila, počkat na další let, kterým měl přiletět prej ještě nějaký kluk, a tak zase skupinka osaměla. Michael si však všimnul chlápka v černých kalhotech a tričku se založenýma svalnatýma rukama na hrudi, jak jse s kameným výrazem sleduje skrz černé brýle. Ramenem se opíral o autobus, podobný takovému tomu typickému žlutému školnímu autobusu. Došlo mu, že jsou stále pod kontrolou. Tiše si povzdechl a posadil se vedla Ashe, též na jednu ze svých tašek. Chvíli mlčel, než se otočil k Ashtonovi.
"Máš cígo?" zeptál se prostě a Ash na něj pohlédnul. Michael musel uznat, že měl krásné pronikavé zelené oči, které by ho možná i dostaly do kolen kdyby neseděl. Oslovený si Michaela změřil pohledem. Vskutku si všímal každého detailu na jeho tváři od piercingu v jeho obočí až po plné narůžovělé rty. Sjel pohledem na Michaelův krk, kde měl vytetované všechny fáze měsíce od ucha až dolů nejspíš někam po kliční kost. Po dlouhé odmlce, kdy se na sebe oba upřeně dívali, si Ash dlouze potáhl ze své cigarety a vyfoukl kouř přímo do Michaelova obličeje. Rád provokoval, ale u Michaela se mu nepovedlo vyvolat jakoukoli reakci. Michael nehnul ani brvou. Stále se upřeně díval do Ashtonových očí a vyčkával, jestli se tázaný bude k něčemu mít. Ashton se nakonec pousmál, až se mu objevil ďolíček ve tváři a natáhl k černovlasému krabičku cigaret.
"Tu máš," natáhl Ash ruku se zapalovačem k Michaelovi, který cigaretu sevřel mezi rty. Nakonec mu Ashton na jeho kývnutí zapálil a vzájemně se na sebe usmáli. Dále nemluvili. Každý kouřil svoji cigaretu a v tichosti vyčkávali, až se Alex vrátí s posledním přírůstkem.
"Tak mládeži, vstávat!" rozkázal chlap, který do teĎ ani necekl a všichni sebou trhli. Jeho hlas byl hluboký a docela děsivý. Všichni si posbírali své věci a zavazadla naházeli, do zavazadlového prostoru. Pak se po jednom odebrali do autobusu, přičemž si ten chlápek odškrtával jejich jména v seznamu, která mu museli nahlásit.
"Michael Clifford," zabrblal Michael lehce otráveně a vykročil prví schod do autobusu.
"No ták! Trochu života do toho umírání!" popíchl jej muž a Michael naštvaně zavrčel. Pod nosem si namumlal několik nevhodných nadávek, mířených právě na něj a postupoval úzkou uličkou do zadní částí autobusu.
"Sedej," ozvalo se vedle něj. Když Michael stočil pohled za zdrojem hlasu, spatřil Ashtona, jak se na něj usmívá a poklepává dlaní vedle sebe. Michael nenuceně pokrčíl rameny a posadil se.
"Dík," brouknul a vysloužil si tím další z úsměvů. Byla to podivná změna, když si Michael vzpomněl, že ještě před několika minutama ho Ash ignoroval. Ale nevadilo mu to. Vypadalo to, že si budou rozumět.
Alespoň jeden kamarád, řekl si sám pro sebe Michael a pousmál se nad tím. Poprvé za tu dobu, co vykročil ze svého baráku, mu nebylo tolik mizerně. "Odkud jsi?" zeptal se Michael během cesty Ashe, který nepřítomě hleděl z okna a sledoval, jak je Anglie odlišná.
"Z Ameriky. LA," oznámil vcelku hrdě brunet. "A ty?"
"Austrálie, Sydney," odpověděl stejně stručně jako Ash, který jen přikývnul.
"Dálka, co?" ušklíbnul se kudrnka.
"Jo... o tom mi povídej," odfrknul si otráveně Michael a následně se na sebe oba usmáli. Padli si do oka ani jeden z nich už si nepřipadal tolik osamělý. "Za copak sis vůbec vysloužil zájezd na tak malebné místo, jako je Arundel?" zeptal se Michael s jistou dávkou sarkasmu.
"Ale prosím tě. Že se ještě tak hloupě ptáš. Všichni jsme byli prostě moc zlobiví kluci," usmál se šibalsky Ash a Michael se poprvé za celou tu dobu upřímně zasmál.

Už se to trochu začíná rozjíždět, ale ještě to stále není ono :/ Bohužel.

Ale nebojte, brzy už to začne ^^

Prozatím se poroučím :P

Bluesapphire xx