#CATCH ME# [MUKE Cz AU]

#Six

Tak jak jsem slíbila ještě dnes přidávám další část ;)

Hope ya like it

Byl čas oběda, když se Michael s Ashem potloukali po zahradách hradu. Nechtělo se jim jíst ty blafy, co vařili jejich spolužáci, a tak si oběd nahradili procházkou. Šli po boku toho druhého, ruce vražené v kapsách kalhot a kopali si s kamínkem. Povídali si o všem možném. O jejich životech, škole, rodině, kamarádech až přišlo téma na milostný život. Z Ashtona vypadlo, že je vlastně bisexuál a přišel na to tak, že se mu postavil, když ho objal jeho nejlepší kamarád. No... bývalý nejlepší kamarád, protože hned jak to zjistil, odsoudil ho a odkopnul ho.
"To je mi líto," řekl na to Michael s čistou upřímností. Ash se tomu jen zasmál a mávl nad tím rukou, i když se přes to přenesl těžce.
"A co ty?" šťouchl do Michaela loktem.
"Co já?" nakrčil nechápavě obočí.
"No... jak jsi zjistil, že jsi gay?" Michael se zhluboka nadechnul a chvíli se prohrabával v paměti.
"Bylo to asi v mých... čtrnácti?" řekl trochu nejistě. "Byl jsem na táboře a byl tam kluk. Bylo mu šestnáct a hned na začátku tábora všem otevřeně řekl, že je gay. Neohlížel se na to, že z něj byli někteří znechucení a nadávali mu. Kráčel s hrdě zdviženou bradou a nebral na ně ohledy. Okouzlilo mě to. Bralo mi dech, jak byl spontání a prostě... svůj." Během svého vyprávění měl Michael jiskřičky v očích.
Když se říká, že na svou první lásku nikdy nezapomeneme, je to pravda. Michael nikdy nezapomněl. Nezapomněl jeho barvu očí ani chuť jeho rtů.
"Měli jsme spolu menší aférku," pokrčil nakonec Michael ledabyle rameny.
"Ale nedělej. Ty jis ho miloval!" šťouchl do něj znova Ash a Michael si odfrknul.
"Jak jsem ve čtrnácti mohl vědět, co je láska?" Ash nespokojeně mlasknul a přetočil očima.
"Když jde o lásku... nezáleží ani na věku, ani na pohlaví ani na vzheldu nebo nečem podobném. Jde o to, co cítíš." Michaelovi vzala jeho slova dech. Chvíli se na něj jen udiveně díval. Nečekal by od něj taková slova. Ash se snažil jeho udivený pohled ignorovat, i když jeho tváře nabraly lehce růžový odstín. To Michael shledal roztomilým a rozněžněle se usmál.
"Možná jsem ho miloval, ale od konce tábora jsem ho už nespatřil," dodal Michael možná trochu zklesle. Byla pravda, že is od toho sliboval víc, ale on už byl takový. Naivně doufal a nechtěl si připustit, že by něco mohlo dopadnout špatně. Ash se na něj smutně podíval, ale Michael na to reagoval pouze povzbudivým úsměvem. Dále kráčeli v tichosti. Sem tam se kochali krásou zahrady nebo okolních staveb, jako byl kostel nebo katedrála.

**

Se zvoněním usedli na poslední hodinu, kterou byla biologie. Michael se netajil tím, že tenhle předmět jej vcelku zajímal. Sedli si úplně dozadu, aby měli dobrý výhled na třídu a také se chtěli držet co nejdále od jejich učutele. Stál za katedrou a měřil si své žáky uhrančivým pohledem. Měl černé oči. Nešly mu vůbec vidět panenky a všechny to vcelku děsilo. Měl černé delší vlasy v culíku a plnovous. Michael ho odhadoval tak na padesát. Podle toho, co zaslechl, tak jejich učitel nechodil v nčem jiném, než je černá barva. A vskutku. I dnes na sobě měl černý svetr a stejnobarevné formální kalhoty.
Hodina začala. Byla spíše taková seznamovací. Pan Waltz, jak se jim představil, si vyžádal jejich jména. Potom zjišťoval, co si žáci pamatují z předešlé školy a nakonec opakovali. Zatímco Ash téměř usínal na lavici, jeho spolusedící hltal každé slovo. Dokonce si dělal i poznámky, což Ashe značně pobavilo. Za jeho tichý chihcot si vysloužil přísný pohled učitele a napomenutí. To ho donutilo se uklidnit a zase si lehnout na lavici. Pohledem hypnotizoval hodiny nad dveřmi třídy a odpočítával minuty.
Když konečně zazvonilo, všichni studenti se vyhrnuli ze třídy, jakoby hořelo. Michael měl pocit, že v davu zahlédl Sama s Deanem. Byli stejně otrávení, jako Ashto, s kterým najednou ve třídě osaměli.
"Ashi měli bychom jít," žduchl do něj a ten jen zabručel.
"A kam? Vyučováni skončilo. To se chceš do večeře válet na pokoji?" zeptal se zamračeně. Michael mu dal za pravdu. Neměli tušení, co budou dělat. Vyrušilo je odkašlání ode dveří. Oba chlapci vzhlédli k jeho zdroji a Michael otráveně převrátil očima.
"Taky tě rád vydím kapříku," zazubil se Luke.
"Co chceš?" sykl naštvaně Michael. Ash je oba ignoroval. Spokojeně si oddechoval na lavici a nevnímal okolí.
"Máš službu v kuchyni na večeři," oznámil blonďák a Michael zabručel. Nerad vařil. Doma na to měli služebné. On byl schopný podpálit kuchyni, i když si vařil jen hlouopý čaj. "A řekni svému příteli, ať laskavě neslintá na tu lavici," ukázal na spícího Ashe, kterému od koutku úst tekla slina. Michael se tiše zasmál a drbl do něj loktem. Ash se bleskově napřímil a těkal očima všude kolem. Když spatřil Hemmingse jak stojí opřený o futra dveří, zamračil se.
"Slintáš Irwine," upozornil jej s drzým úšklebkem a Ashton si rychle slinu utřel rukávem mikiny. Michael si dokonce všimnul lehkého ruměnce v jeho tvářích a tiše se zasmál. Zvedl pohled ke dveřím, aby se Hemmingse zeptal, s kým že tu službu vůbec má, jenomže k jeho zklamání tam už nestál. Za jiných okolností by za to byl i vděčný, jenomže teď se mu to zrovna nehodilo. Rychle se vymrštil ze židle až to nepříjemně zavrzalo a Ashton zkřivil tvář.
"Kam tak spěcháš?" křikl za ním, protože Michael už si razil cestu přes třídu.
"Za tím kokotem!" zahučel Michael a už se ztartil v davu na chodbě. Aston nad tím jen přetočil očima a rozhodnul se pokračovat ve své předchozí činnosti, tudíž ve šlofíku na lavici. Nezajímalo ho, že by ho tady mohl někdo najít. Byl unavený a jeho postel byla příliš daleko. Takže jen složil ruce na lavici a opřel si o ně čelo.

Michael se mezitím snažil dostat nějak skrz dav a najít Luka, který ale nebyl k nalezení.
Kam do prdele zmizel?? patl se sám sebe zmateně a trochu vytočeně zatímco vcházel na klučičí toalety. Tam však narazil na něco, co nechtěl. Spatřil před sebou Sama s Deanem, kteří před nějakou chvíli opouštěli jejich třídu, jak se muchlují. Dean byl přilepený ke zdi a Sean přitisklý na něm a společně si strkali jazyky do úst. To Michael vidět nepotřeboval. Vykulil oči a rychle dveře na záchody zabouchnul rychle se klidíc z místa "nehody".
Michael Luka spatřil až u knihovny, kde flirtoval s jakousi holkou. Michael ji tady nikdy před tím neviděl. Byla zády opřená o zeď a Luke se opíral rukou vedle její hlavy. Laškovně se na ni usmíval a cosi ji povídal. Muselo to být vtipné, protože hned a to se blondýna koketně zasmála. Plácla Luka do ramene.
"Ty jsi blbý Lucasi," chichotala se a Michael nad tím převrátil očima. Pinda, pomyslel si. Přišlo mu divné, že tam stojí uprostřed chodby jako tvrdé Y, lidi ho obcházejí a on jen zírá na ty dva, jakoby momentálně zjistil, že ho jeho kluk podvádí.
Z přemýšlení ho vytrhnul prudký náraz do jeho ramene.
"Hey! Dávej si bacha!" osočil se na Michaela černovlasý kudrnatý kluk. Vypadal, že je z nejštarších a nevypadal zrovna přívětivě.
"Jak já, ty kreténe? Tys do mě vrazil!" ohradil se Michael. Dával si pozor, aby se příliš nenechal unést svým vztekem. Nebylo by zrovna vhod, kdyby tady přede všemi změnil barvu vlasů.
"Kdo je u tebe kretén ty podivíne?" štěkne nazpět černovlasý a roztržka je na světě. Kolem dvou chlpců se vytvoří kruh studenů, kteří jen napjatě sledovali, co se bude dít dál.
"Nejsem žádný podivín ty uhozený kašpare," procedil skrz zuby Michael.
"Ty malý-" Vyšší z chlapců už se chytsal Michaela uhodit, ale Luke, který si rozruchu všimnul, zakročil a zarazil svého kamaráda.
"Uklidni se Patricku!" zamračil se a pevně jej držel, protože se snažil vyškubnout. Michael se jen ušklíbnul a raději se vypařil. Odchytí si Luka pak, ale teď neměl náladu. Vážně ho ten... Patrick nazval podivínem? Michael procházel dlouhou chodbou směrem ke kuchyni, aby se dal do vaření večeře. Prblém byl, že neměl ponětí s kým by měl službu mít. Potřeboval někoho, kdo by mu s tím pomohl. Sice to byla těžká rána pro jeho hrdost a ego, ale musel si připustit, že vařit prostě neumí a někoho k tomu potřebuje.
"Hey! Clifforde!" ozval se za ním známý hlas a dusod nohou. Michael se s mlasknutím otočil na Luka, který k němu právě přiběhl. "Můžeš mi vysvětlit, co se to tam dělo??"
"Vrazil do mě a ještě to svedl na mě," řekl Michael ublíženě.
"Proboha chováš se jak malej!" plácnul se do čela blonďák a Michael se zamračil.
"Je mi šestnáct, mám na to právo!" ohradil se maldší z nich a Luk přetočil očima.
"Proč jsi vůbec byl u knihovny? Měl jsi být tady." Michael si povzdechnul. NEchtěl Lukovi říkat, že ho hledal, protože by mu nejspíše hrál do karet. Nechtěl aby si Luke myslel, že ho Michael nějak extra potřebuje k životu.
"Potřeboval jsem se tě na něco zeptal," zamumlam Michael.
"A na co?"
"Potřebuju vědět, s kým mám tu službu," vzhlédl k očím Luka. Byly tak modré. Luke se najednou povrchně usmál a Michael se bál, co přijde.
"No přece se mnou, kapříku," mrknul laškovně a Michaelovi vyschlo v ústech.
No to snad ne!