#CATCH ME# [MUKE Cz AU]

#Eleven

Táák, jka jsem slíbila je tady další díl. Už jsme překročili hranici 10 dílů :O Je to možná prkotina ale já jsem nadšená :DDD

Děkuju moc VŠEM, co čtou, hlasujou a komentujou nevím, jak Vám všem poděkovat <3

Love ya guys :*

"Co chceš?" zavrčel Michael a zvednul se do stoje. Stál naproti Luka na délku své paže a s mírně zakloněnou hlavou se mu díval zpříma do očí.
"Nepřišel jsi," řekl blonďák a v jeho hlase šlo slyšet mírné zklamání. Michael se rozhlédnul po obchodě, Luke přišel očividně sám, což nebylo zvykem.
"Neříkej," ušklíbnul se mladší.
"Proč?" Luke si založil ruce na hrudi, jako to dělávaji matky, když po svých dětech vyžadují vysvětlení, jaktože dostaly špatnou známku nebo proč si neuklidili pokoj.
"Mám důležitější věci na práci," odseknul protivně černovlasý. Ash to celé chvíli sledoval, než mávnul rukou a nechal je tam. Odebral se k vedlejšímu regálu a dál si prohlížel oblečení.
Fakt přítel do nepohody, pomyslel si otráveně Michael.
"Jako nakupování se svým přitepleným kámošem?" uchechtnul se Luke posměšně a Ash spozornil.
"Drž hubu, ty máš co říkat," osočil se na něj Michael a kdyby jeho pohled uměl zabíjet, Luke by již několik sekund nedýchal. Luke se zamračil a přistoupil k němu blíž. Michaela ovanula jeho vůně. Byla to nejspíš nějaká kolínská, ale byla příjemná. Avšak nenechal se tím zvyklat. Neustále si udržoval chladný výraz a vraždící pohled. Cítil takové to povědomé pálení ve spáncích, které naznačovalo brzkou změnu barvu vlasů. V takových chvílích Michael vždy pomyslel na Matthewa nebo na Lukova slova. Pomyslel na svého otce, jak prohlásil, že není jeho syn. Vybavil si pálivou bolest na jeho tváři, kterou způsobila otcova facka, co zanechala červený otisk.
Luke si všimnul, jak se na setinu sekundy ve smaragdových očích Michaela mihla jistá emoce. Smutek? Vztek? Bolest? Něco v tom smyslu, ale nestačil to zcela rozpoznat, jelikož Michael si až příliš dobře držel svoji masku.
Luke si nakonec povzdechnul. "Zvu tě po škole na kávu. To ty piješ, ne?" pozvednul obočí. Všímal si Michaela, jak každé ráno stojí u pultu s nápoji a připravuje si kávu.
"Nikam s tebou nejdu," odfrkl si Michael. "Jestli je to všechno tak laskavě ustup. Máme poslední půl hodinu, než nám začne odpolední vyučování a my bychom potřebovali konečně něco nakoupit." Michael se snažil Luka obejít a vydat se za Ashem, který už byl zase někde jinde. Luke ho však zachytil za paži a otočil zpět čelem k sobě.
"Ber to jako omluvuu," prohodil. V očích se mu odrážela čistá upřímnost a v jeho tváři nebyl žádný úšklebek.
"Za co?" Michael to chtěl slyšet. Chtěl slyšet, že toho Luke lituje. chtěl slyšet, že lituje, že ho kdy nazval ustrašeným štěnětem a ponížil ho.
"Za... ten včerejšek." Luke nervózně přešlápl a poškrábal se na zátylku. Bylo to zvláštní. Když byl sám s Michaelem, choval se zcela normálně. Žádné úšklebky, narážky ani nic jiného. Prostě jen Luke. Ten normální a Michael měl pocit, že právě tohle je jeho pravá tvář. Byla škoda, že se takhle nechoval i za normálních okolností, protože se najednou zdál fajn. Už jen ten pohled na to, jak je nervózní. Bylo vážně vidět, že jej mrzí to, jak se k chudákovi Michaelovi zachoval. Michael se na něj první jen s nakloněnou hlavou díval a Luke už začínal mít pocit, že to odmítne.
Jen to ne, pomyslel si. Nesnesl by Michaelovo odmítnutí. V hloubi duše se mu ten podivný chlapec zamlouval, i když to nechtěl dát najevo a měl s ním postraní úmysly. Chtěl ho dostat do postele, o tom žádná, ale možná by to nemusel být jen záskok na jednu noc. Michael byl svým způsobem zajímavý a jiný. Už jen tím, jak se choval a jak vypadal. Jeho vlasy v podivném rozcuchu, piercing, náušnice, tattoos i styl oblékání. Líbila se mu na něm jeho košile s nápisem IDIOT! na zádech, kterou někdy nosil a jeho roztrhané džíny. A musel uznat, že jeho papuče v podobě vlčích tlapek jsou vcelku roztomilé. Zkrátka... něco na tom klukovi bylo.
"Beru," brouknul jednoduše mladší a Lukovi poskočilo srdce.
"Eh... umm," Luke si musel odkašlat, aby nějak zahnal nadšený tón, "dobře. Tak dneska po večeři? Sraz v hlavní chodbě." Černovlasý jen přikývnul. Nic nenamítal. Tvářil se, jakoby mu to bylo vlastně úplně jedno, což Luka mírně vykolejilo. Čekal alespoň mírný úsměv. Chtěl, aby se Michaelovy plné rty roztáhly v úsměvu. Jenomže toho se nedočkal a možná ho to dokonce trochu zklamalo.
"Tak... zatím," mávnul a otočil se na patě. Michael už mu neodpověděl, raději se totiž odebral ke svému příteli, který se okamžitě začal vyptávat a on musel ještě hodně dlouho vysvětlovat celou situaci.

**

"Stejně se mi to nelíbí," zabručel Ash snad už po dvacáté od doby, co mu Michael oznámil, že ho Luke pozval na kávu.
"A to proč?" zamračil se Michael.
"Neustále tě uráží, je na tebe hnusnej a já už nevím co a ty s ním prostě jdeš na kávu? Mě se to nezdá," pokrčil rameny Ash vybalujíc si nové věci, co nakoupili spolu s Michaelem.
"Chce se mi tím omluvit, co je na tom?" Ash si povzdechnul a otočil se na Michaela, ke kterému následně přistoupil blíž.
"Jen o tebe mám starost. Nechci aby ti ublížil," řekl tiše a díval se na ním takový tím štěněcím smutným pohledem. Michael si zkousnul ret, protože tohle jej opravdu vzalo. Věděl, že na něm Ashovi záleží, ale nečekal, že to vysloví nahlas, i když to vlastně neřekl přímo. Ale tohle stači. Michael už nic neříkal, jen stáhnul svého přítele do pevného objetí.
"Budu v pohodě. Dám si na něj pozor, slibuju," zamumlal mu do ramene a Ash na to jen přikývnul. Doufal, že Michael tedy svůj slib dodrží. Byl by opravdu nerad, kdyby ho spatřil zlomeného.V takové chvíli by se nejspíš neudržel a pustil se do Luka. Udělal by to už dávno, ale nechtěl si zbytečně dělat problémy a navíc to, že ho nemá rád není důvod pro to, proč ho jen tak zbít. Ale to, že ublížil jeho kamarádovi už se jeví jako dobrý důvod rozbít tomu čůrákovi hubu.

Další bude nejspíš, až se vrátím ;) Uvidíme, teď jak začne škola to bude těžší, co se týče času na psaní. Ale to se jistě nějak zvládne ^^

Zatím bye <3

-yours Bluesapphire xx