#CATCH ME# [MUKE Cz AU]

#Twenty-three

Hi guys ^^

Mám pro vás novou část ^^

Jak jsme tak psala, uvědomila jsem si, že teď je to vcelku o ničem :/ Ale počkejte si ještě tak kapitolku a zase se to rozjede.

Mno jo, ale už bude konec :p Taky vám to bude tak chybět, jako mě? :((

Btw. Omluvte chyby mě se to nechce po sobě číst :D (vím, jsem strašná)

Chlapcům se povedlo nepozorovaně Michaela dostat zpět na pokoj. Luke jej položil na jeho postel stále v bezvědomí. Využili situace a ošetřili mu veškeré povrchové rány. Nakonec Michael skončil s ovázaným břichem, paží, lýtkam, a pak se zalepeným natrženým obočím. Vypadal opravdu strašně a Luke si byl vědom toho, že jakmile se vybarví veškeré modřiny na jeho těle, bude to ještě horší. Seděl u něj na posteli a držel ho za ruku, palcem jej jemně hladíc po hřbetu dlaně. Ashton si skočil do sprchy hned po Lukovi, a tak na chvíli v pokoji osaměli. Detailně si ho prohlížel. Jeho plné rty, chvějící se víčka, nejspíš pod náporem nějakého snu, nosní dírky, které se vždy rozšířily, když se nadechnul, narůžovělé tváře, obočí a piercing v něm. Ale nejvíce jej zaujaly jeho špinavě blond vlasy, které se takhle zbarvily hned po té, co Michael upadl do bezvědomí. Ashton mu vysvětlil, že Michael mění barvu vlasů dle nálady. Ale nechtěl mu vysvětlit, proč byly celou dobu černé, protože to mu prý musí Michael vysvětlit sám. Musel uznat, že to Michaelovi slušelo a že takhle vypadal úplně jinak.

Vypadal jako obyčejný šestnáctiletý kluk. Byl i svým způsobe roztomilý, nebýt roztřženého obočí a několika dalších malých ranek na jeho obličeji. Černé vlasy mu propůjčovaly starší vzhled, a také nevypadal tolik... zranitelně. Bylo to zvláštní, ale Lukovi to tak připadalo. Jo... Blonďatý Michael se mu líbil.

**

Trvalo ještě několik hodin, než se Michael probudil. Spatřil potemnělý pokoj osvětlený pouhou noční lampičkou na psacím stole. Ashton byl v umývárkách a sprchoval se a Luke seděl u jeho nohou, opřený zády o zeď a v pravidelných intervalech oddechoval.

Chtěl se posadit, ale jen se pohl, pocítil neskutečnou bolest prostupující celým jeho tělem. Okamžitě si vybavil celý průběh dnešního večera a zmučeně si povzdechl. Vzpomněl si na Caluma s Lukem, které sledoval a pak se mu ztratili. V parku objevil Calumovo potrhané oblečení a nakonec našel Luka, kterého málem zabil vlkodlak, kterým byl právě Calum. Vybavil si celý boj s vlkodlakem a nakonec jen mlhavě rozhovor Ashtona s ním. Také věděl, že Luke ho nesl v náručí. Vnímal teplo sálající z jeho těla a tlukot jeho srdce. A pak tma...

"Mikey?" ozval se chraplavý ospalý hlas a jmenovaný stočil svůj pohled k Lukovi, který na něj hleděl jedním okem, druhé si protírajíc rukou.

"Ahoj," zachraptěl Michael.

"Jak ti je?" Luke se posadil do pohodlnější polohy.

"Jakobych se popral s vlkodlakem," ušklíbl se Michael a obase tomu tiše zasmáli.

"Takže to byl vlkodlak..." zamumlal Luke.

"Jo... proto mi Calum už od začátku neseděl. Cítil jsem to zvíře v něm," řekl Michael spíše pro sebe.

"T-To je tvá schopnost?" zeptal se trochu ostýchavě Luke. Bylo zvláštní mluvit o Michaelově... druhé stránce.

"No... dalo by se říct. Vnímám energii a veškeré vibrace, co člověk vydává. Jakobych vnímal jeho emoce. A na něm mi prostě pořád něco nesedělo." Michael si pohrával se svými prsty.

Po té nastalo ticho, které se táhlo někilik minut. Ale ani jeden z nich ho nechtěl přerušit. Bylo... Dalo by se říci, že příjemné. Nechaly mezi sebou doznít Michaelova slova a při tom se každý hrabal ve svých vlastních myšlenkách.

Michael přemýšlel nad tím, co všechno se změnilo. Vlastně, když to tak vzal, tak všechno bylo jinak. On už pro Luka nebyl nezajímavý outsider a on pro něj nebyl tím arogantním povrchním idiotem, jakým se zdál na začátku. Tajemství, které si Michael chtěl idržet vyplulo na povrch a najednou... Nebylo co skrývat. Přemýšlel také, jestli má Lukovi říct o svých citech, ale bál se, že tím své nově získané přátelství zahodí, a to by jej mrzelo.

Zůstali oba mlčky sedět až do příchodu Ashe ze sprch. Luke se oběma rozloučil a s přáním na dobrou noc opustil jejich pokoj.

**

"Michaele?" Tmu a ticho v pokoji protnul Ashův tichý šepot.

"Mhmm?" zamručel v odpověď Michael, který už od chvíle, kdy zhasli, civěl do stropu.

"Spíš?"

"To je debilní otázka Ashi," odpověděl mu Michael a otočil k němu tvář. Uslyšel, jak se Ash tiše zahihňal a pak se posadil.

"Já jen... že nemůžu spát," povzdechl si. "M-můžu... Můžu si lehnout k tobě?" I v té tmě bylo vidět, jak mu prosebně září očka.

"No jasně," usmál se Míchael a s tichým syknutím se na posteli šoupnul více ke zdi. "Pojď," pobídl ho a poklepal rukou na volné místo vedle sebe. Ve tmě zazářily Ashtonovy bílé zoubky, jak se široce usmál a o pár vteřin -ne-li setin- už ležel zachumlaný u Michaela pod peřinou a opatrně se k němu tulil.

"Díky," špitl ke svému příteli, což mladšího donutilo se usmát. "Michaele?"
"Ano?"
"Tys... Věděl o... Calumovi?"zeptal se váhavě a vzhlédl k němu. Vypadal jako malé raněné dítě. Vlastně... on byl malé raněné dítě, a to Michael štvalo nejvíc. Calum ho zranil, zlomil mu srdce. A i když mezi nimi proběhl boj, který mimochodem prohrál, stále neměl ten pocit zadostiučinění.

"Neseděl mi, ale nemohl jsem přijít na to, proč. Až... když se tehdy pohádal s Lukem, viděl jsem jeho žluté oči a začal mít podezření. No a ještě ten den se mi má teorie potvrdila." Michael pokrčil ramny, jakoby se vlastně o nic nejednalo, ale opak byl pravdou. Calum je vlkodlak. Michael se raději a ni nepokoušel pomyslet na to, oc by se mohlo Ashtonovi stát, kdyby se náhodou octl u Calumovy přeměny.

Přeběhl mu mráz po zádech a on se pod jeho náporem zachvěl. Nedokázal si představit, že by o Ashtona takhle přišel. Teď, když se mu zase začal věnovat a vše se urovnalo, už o něj nechtěl přijít. Byl to jeho nejlepší kamarád a on mu chtěl být na blízku, chránit ho a smát se s ním. Nikdy někoho takového něměl a teď, když má, nehodlá se ho za žádnou cenu vzdát.

Nikdy