#CATCH ME# [MUKE Cz AU]

#Twenty-four

Zdrávím drazí čtenáři <3

Máme tady další díl. Čekají nás maximálně další dvě části a pak už jen Epilog a Poděkování. Nemůžu uvěřit, že se to fakt blíží ke konci.

   Luke procházel chodbami školy sám, ponořený ve svých vlastních myšlenkách. Michael už se zotavil a momentálně byl na hodině angličtiny o patro výš.
    Lidé mu uhýbali z cesty a občas mu věnovali úsměvy, které on samozřejmě nikdy neoplácel. Stále byl uznávaným králem školy, i když se posledních několik dní nijak neprosazoval, jelikož byl příliš zaneprázdněný staráním se o Michaela.

   "Lukuuuu!! Tady jsi kámo!" Luke sebou trhl a zvedl pohled k Patrickovi, který se k němu blížil s širokým úsměvem na tváři.

   "Uh... Ahoj Patricku," zamumlal Luke a nechal ho, aby se k němu připojil na cestě do učebny číslo 102.

   "Hele brácho, kde se touláš? Teď jsem tě dlouho neviděl. Doufám, že nechodíš za školu beze mě," dloubl Patrick do blonďáka loktem.

   "To bych si nedovolil," mrkl Luke.

   "Si myslím!" zazubil se Patrick a rozcuchal Lukovi jeho blonďaté vcelku upravené vlasy.

   "Hey! Ty kokote, co to sakra vyvádíš?!" vyjel na něj Luke snažíc se uvést své vlasy do původního stavu.

   "Promiň slečinko, já tě rozcuchal," zašvěholil posměšně Patrick.

   "Polib si," odsekl a prohrábl si vlasy, smířený s tím, že už je do původního stavu nevrátí.

   "Ty seš zase příjemnej. Máš snad krámy?" rýpnul si do něj Patrick.

   "Sklapni," syknul Luke, když vešli do třídy.

   "Jo... a abych nezapomněl. Drž se od toho emouše dál," řekl vážně Patrick, když si oba sedali do zadní lavice k oknu. Luke tázavě pozvedl obočí a rty naznačil slovo 'Co?'.
   "No ten divnej... Srandovní rty, černý vlasy, potlouká se tu po škole s tím druhým loserem. Clifford...? Myslím," vysvětloval a přitom se zhnuseně šklebil.

   "Jmenuje se Michael, není žádný emouš, vyznává punk rock jeho kamarád je Ashton a rozhodně to není žádný loser!" Rozhodně ne po tom, co mi zachránil prdel, před jeho šíleným přítelem, v podobě vlkodlaka, domyslel si.

  "Vidíš?! Přesně o tomhle mluvím!" rozhodil rukama jeho kamarád.

   "A o čem kurva??"

   "Měníš se! Ti dva ti úplně vymili mozek! Vždyť se na sebe koukni, kdy jsi naposledy udělal něco špatnýho? Oni tě mění... už s tebou není taková prdel jako předtím. Začínáš být nudnej. Co když tě už za chvíli nebudou považovat za krále školy? A já ztratím parťáka!" Patrick se zatvářil zoufale, ale v jeho očích žhnula zlost. "Prostě už se s ním nestýkej, je ti to jasný?" zasyčel po chvíli mlčení, kdy se Luke vzpamatovával ze slov svého kamaráda.

   "A-Ale-" Luke chtěl něco namítnout.

   "Ticho," zarazil jej Patrick. "Jo a abych nezapomněl, už jsem ti domluvil holku na ples," zazubil se potěšeně.

   "C-Cože jsi??? Kdo to je?" vytřeštil oči blonďák.

   "Hannah," usmál se spokojeně Patrick a zhoupl se na židli.

   "Po-počkat. A s kým jdeš teda ty?" Patrick si nad jeho otázkou povýšeně odfrknul a znechuceně se zašklebil.

   "S jednou holkou z nejmladších. Prej po mě jede, tak jsem ji pozval," pokrčil ledabyle rameny.
"Nejspíš ji po plese někde ohnu, aby dala pokoj a půjdu o dům dál."

   "To je od tebe hnusný," odfrkl si Luke.

   "Jako bys ty nedělal to samé," ušklíbl se Patrick a Luke mu musel dát za pravdu. Dělal to stejně. Tedy... dokud se mu Michael nedostal pod kůži. Tiše si povzdechl.

   "Fajn... Jak chceš," svolil. Bude se muset od Michaela nějak odtrhnout. Patrick měl pravdu, nemohl se jím nechat ztrhnout na stranu. Chtěl být vidět, chtěl být středem pozornosti, chtěl být králem. Nemohl se nechat kontrolovat.

**

   Následujících několik dnů se Luke Michaelovi vyhýbal. Nečekal na něj po hodině, nechodil na obědy ani na snídaně a místo večeří chodil s Patrickem a ostatníma do města bavit se.
   Párkrát procházeli kolem Calumova studia. Bylo zavřené a vyklizené. Calum prostě zmizel. Přemýšlel nad tím, jak se asi cítí Ashton. Jenomže to už teď nebyla jeho starost. On musel žít dál svůj starý život, který tolik miloval. Snažil se vytěsnat, teď už blonďatého, chlapce z hlavy, jenomže všude, kam se podíval, viděl jen jeho. Viděl ho dokonce i v pouliční lampě, což mu připadalo dost divné.

   "Lukuuu," zavýskal vysoký holčičí hlas a ve chvíli se mu kolem krku pověsila Hannah. "Jsi pozadu, broučku. Tak pojď," tahala ho za sebou jako kachničku na provázku. A Luke si tak dokonce i připadal. Jakoby celé jeho tělo zdřevěnělo a on se musel nechat tahat bez své vlastní vůle. Vzali mu jeho vůli, jeho mysl... vzali mu Michaela. Pomalu si začínal myslet, že to bez něj nezvládne. Kdyby tam totiž s ním v tu chvíli byl, nejspíš by Hannah odehnal s kupou urážlivých a přitom vtipných poznámek a zapovídal se s ním. Dokázal by ho uvolnit a dokázal by, aby se smál. Aby nemyslel na problémy. Aby nemyslel na Hannah.

   Zatřepal prudce hlavou, snažíc se vytěsnit všechny ty myšlenky z hlavy.

    Jenomže Michael tady není a nebude. Smiř se s tím! okřikl se v duchu a pokračoval v chůzi, směrem do jedné z hospod, kam často s partou chodívali. Dnes tam mělo být karaoke. Luke rád zpíval. Co kdyby zazpíval Michaelovi? Sakra! Stop!

**

   "Ashi?" oslovil Michael svého přítele, ručníkem si drbajíc mokré blonďaté vlasy. Bylo zvláštní, že od boje nezměnily barvu. Michael si nepamatoval, kdy naposledy měl svoji přírodní barvu vlasů. Bylo to takové...nepřirozené.

   "Yeah?" houkl Ash přehrabujíc se ve skříni. Nutně potřeboval najít svůj pletený svetr. Pořád si stěžoval, že mu je chladno. A bodejť by ne, když bydleli na hradě.

    "Viděl jsi teď někdy v poslední době Luka?" zamumlal, převlékajíc se do pyžama.

   "Ummm... ne," zahuhlal Ash, zatímco se  soukal do konečně objeveného svetru.

   "Mám pocit, že se mi vyhýbá," povzdechl si a posadil se na postel.

   "Ale jaký by k tomu měl důvod?" nakrčil obočí Ash, když se ke svému příteli otočil čelem.

   "No... Já nevím. Třeba si uvědomil, kam patří," pokrčil zklesle rameny.

   "Vždyť jsi mu zachránil život, Michaele!" namítl podrážděně Ash. Lukovo chování jej rozčilovalo. Nebylo to od něj fér, vyhýbat se Michaelovi.
    Určitě v tom má prsty Patrick, řekl si pro sebe v duchu.

   "Třeba to nebylo dost," hlesl a složil tvář do dlaní. Po chvíli se jeho tělo začalo chvět a on se tiše rozvzlykal. Nerad před Ashem plakal, ale už to neudržel.

   "Michaele..." povzdechl si nešťastně Ash a posadil se vedle svého přítele. Pomalu a něžně mu přejížděl rukou po zádech. "Neplač, to bude dobrý," snažil se jej utěšit. Ničilo ho takhle Michaela vidět. Už zase měl chuť Lukovi rozbít hubu. A taky že to udělá. Hned jak toho bastarda někde uvidí.

 Určitě dál komentujte a hlasujte. Dokonce jsme viděla, že si příběh přidáváte do svých seznamů, což mě popravdu strašně zahřálo u srdce :33

Jste úžasní! ^^ Love ya all <3