#CATCH ME# [MUKE Cz AU]

#Seventeen

 Ahoj lidi 

 Omlouvám se, že mi to trvalo, ale jaksi jsem to teď nezvládala. Však víte... škola a také ty mimoškolní zájmy mno :D 

 Každopádně je tady další díl a já doufám, že se bude líbit ^^ 

 Jako vždy votes and comments potěší :33

  

Další týden otřásla školou veliká novinka. Na počest konce školního roku a taky těm, co ze školy vychází, se bude pořádat ples. Michael se ptal několika starších a ti říkali, že je to novinka. 

  "No není to paráda??" Vypískla dívka, která v matice seděla před Michaelem, a tak také upoutala jeho pozornost, kterou učitel Twins ztratil již po pěti minutách monologu. Nastražil uši a poslouchal rozhovor dvou svých spolužaček. " Učitelé povolili, že si můžeme přivést doprovod! No věříš tomu??"

 Kamarádka až příliš nadšené blondýny jen nevzrušeně pokrčila rameny. Michael ji znal už z jiných hodin. Jmenovala se Katherine Jeanová a podle všeho byla už druhým rokem, co je na Arundelu zakoukaná do Patricka, který se několik posledních dnů procházel po chodbách ruku v ruce s Hannah jako král. A tak se stalo, že Michaelovy myšlenky zabloudily k Lukovi. Už dlouho ho neviděl, naposledy u jezera a i když se tam na druhý den vrátil-ovšemže v podobě psa-  Luke už se tam nevrátil. Ani další den, ani za dva dny. Michael přemýšlel, zda-li se má stavit i dnes, ale nakonec si jen smutně povzdechl a pokroutil hlavou. Dělá ze sebe jen blbce. Snažil se v sobě zadusit tu naivní naději, která mu stále našeptávala, že ještě tady nějaká šance je. A i když se Michael většinou řídil pořekadlem "Naděje umírá poslední", momentálně se ze všech sil snažil tu naději v sobě zabít. Chladnokrevně. Tak, aby si byl jistý, že už se neukáže. Bylo na čase se vzpamatovat. 

 "Slyšel jsi už o tom, že si na ples smíme přivézt někoho z venku?" zeptal se toho večera Michael Ashe, který výjimečně nepobíhal někde s Calem, ale ležel na svojí posteli a učil se na zítřejší test. Měl u toho nakrčené obočí tak, že se mu mezi ním rýsovaly dvě hlubší vrásky a krabatil čelo. Vždy se takhle tvářil, když se snažil soustředit. 

 "Mhmmm," zabručel stále soustředěný Calum a Michael si povzdechl. Přestože se mu nelíbilo, že mu Ash nevěnuje pozornost, pokračoval v otázkách a doufal, že tak Ashtona přinutí k nějak té konverzaci. 

  "Půjdeš s Calumem?" zeptal se opatrně, přičemž na peřině uhladil už několikátý imaginární ohyb. Ashton se zhluboka nadechl, až se mu rozšířily nosní dírky a Michael už se bál, že má problém, ale Ash se nakonec jen zamilovaně pousmál a přikývl. 

 "Umíš si představit, jak nádherný bude v obleku? V náprsní kapse bude mít zasunutou rudou růži a... Ach." Ash se v tu chvíli tvářil jako nějaká zamilovaná puberťačka, co básní o svém princi na bílém koni. Michael z toho byl sice otrávený, ale nedal nic najevo. Držel si svůj falešný úsměv a jen lehce kývl hlavou. Nedokázal to Ashtonovi kazit. Na to mu na něm až příliš záleželo. A možná také proto se tolik bál. Už tak s Ashtonem mluvili málo. Bál se, že každým setkáním s Calem se to horší a horší, ale stále si připouštěl možnost, že je to jen jeho paranoidní iluze a on se tím nesmí nechat ovládnout. 

  "Bude nádherný," přitakal Michael když si uvědomil, že by možná měl Ashe trochu podpořit v jeho představách o jeho milém. 

 "A co ty?" Ash koukl na svého kamaráda. Pozorně si ho pod dlouhé době prohlédnul. Vypadal... unaveně. Netušil, čím to je. Pod očima se mu rýsovaly nafialovělé kruhy pod očima a kolem očí lehké vrásky, které rozhodně nebyly od smíchu, protože Michael se už hodně dlouho upřímně nezasmál. Tedy ne v jeho přítomnosti. Bylo to zvláštní... Michaelovi bylo pouhých šestnáct, ale vypadal tak na pětadvacet. Přejel mu z toho mráz po zádech a on se zachvěl. Jenomže Michael si toho nevšiml, protože hleděl tupě před sebe.