#CATCH ME# [MUKE Cz AU]

#Twelve

Hello:)))

Jelikož, už jsem zpět v ČR, tak přidávám novou část, kterou jsem momentálně dopsala.

Chci jen, abyste věděli, že počátkem školy nejspíš nebudu zvládat přidávat každý den, a tak vás chci poprosit a ztrpení. Rozhodně povídku nehodlám pozastavit, či cokoliv podobného. Povídka pokračuje, jen nebudu přidávat každý den ;)

To je vše, co jsem chtěla.

Děkuju moc xx

 Během večeře se Luke zase díval skoro celou dobu na Michaela. Zklamáním pro něj bylo, že Michael se na něj podíval snad jen dvakrát a když se na něj Luke pousmál, on jen uhnul pohledem. V takové chvíli Luke zklamaně sklopil pohled ke svému talíři s nějakým řízkem a rozvařenými brambory. Někteří fakt neuměli vařit. Netrvalo to dlouho a jeho azurový pohled opět spočíval na tom černovlasém klučinovi, který si ho ale nevšímal.

 Po večeři se Michael odebral na místo setkání. Luke měl už asi patnáct minut spoždění. Michael se neustále uklidňoval tím, že si možná skočil pro něco na pokoj, ale s přibývajícíma minutama o tom začal pochybovat, až si nakonec zklamaně povzdechnul a chtěl se odebrat zpět na svůj pokoj a zbytek večera se nejspíš utápět ve svých zoufalých myšlenkáh na to, proč se blonďák nedostavil.
  "Tomuhle říkám omluva," zabručel si otráveně pod nosem a se sklopenou hlavou se vydal ke schodům. Zastavil ho však náraz do něčí pevné hrudě.
  "Říkal jsi něco?" ozval se známý sametový hlas a černovlasý vzhlédnul k asi o hlavu vyššímu blonďákovi, který se na něj mile usmíval.
  "Jdeš pozdě," syknul Michael a vůbec se nebál ukázat, jak moc jej to otrávilo.
  "Omlouvám se, běžel jsem pro tohle," uculil se Luke a zpoza zad vytáhnul rudý tulipán. Michael údivem pootevřel ústa. "Říkal jsi na naší společné hodině výtvarky, že máš rád tulipány, když se tě učitel ptal, kterou květinu hodláš kreslit. Tak jsem si řekl, že tulipán, by mi mohl nahnat plusové body," pokrčil rameny a doufal, že to vyloudí Michaelovi alespoň malý úsměv na rtech. A vskutku. Koutky plných rtů mladšího se pozvedly a Luke tak mohl obdivovat jeho krásný úsměv.
  "Děkuju. Nějaké to malé bezvýznamné plus tam bude," mrknul.
  Oba se tiše a lehce ostýchavě zasmáli. V přítomnosti toho druhého byli nejistí a nervózní. Každý byl z jiného světa. Luke byl ten starší, oblíbený, charismatický. Měl své životní cíle, kterých chtěl dosáhnout. Byl elegantní a co se dozvěděl od spolužáků, měl prý i milé rodiče. Což byl vlastně důvod, proč Michael absolutně nechápal, co tady blonďák pohledává, když ho jeho rodiče tolik milují.
  Zato Michael byl roztěkaný, mladý klučina v pubertě. Černá ovce rodiny. Nevěděl, čeho chce v životě dosáhnout, byl spíše snílek než-li realista. Neměl cíle. Byl uzavřený, plný tajemství a jeho styl byl sám o sobě bláznivý. Neuznáván svými rodiči byl vyhnán na tuhlé nápravnou školu. A teď? Teď stál naproti blonďákovi, pohlížel mu do jeho azurově modrých očí, které se najednou zdáli oproti jeho blédé tváři tolik velké. Jeho pokožka vypadala tolik hebce.
  "Půjdeme tedy?" Luke vytrhl mladšího z přemýšlení a ten na něj zmateně zamrkal. Nakonec jen mlčky přikývl a následoval Luka pryč z haly.
  Když vyšli do ulic, Michael se odvážil promluvit.  "Kam to vlastně jdeme?" zeptal se trochu zvědavě.
  "No... mám tady vyhlédlou takovou kavárnu. Je prosklená a je z ní váhled na celý hrad," mrknul Luke. Michael pokýval hlavou a dál už šel jen mlčky.
  Přišli ke kavárně, kterou Luke zmiňoval. Byla na rohu dvou ulic, zdi měla prosklené a vskutku, když se Michael otočil, spatřil hrad vyčnívající mezi stromy.

 Vešli dovnitř s tichým pozdravem a vyhlédli si stolek pro dva právě u prosklené zdi. Michael uchopil nápojový lístek a v rychlosti jej prolétl, ačkoliv měl vcelku jasno, co si dá. Luke už to věděl dávno. Vždy chodil na to samé. Mandlové cappucino bylo jeho vášní. Tady na té kavárně se mu ještě líbilo, že vždy do nadýchané mléčné pěny vytvořili litím kávy krásné srdíčko. Vždy mu bylo líto kávu vypít a srdíčko zničit, ale zato si ji plně vychutnával. Nechával své chuťové buňky v extázi, kterou způsobovala nahořklá chuť kávy, kterou zmírňovala nasládlá jemná chuť mléčné pěny, která to přímo fantasticky vyvažovala. Ani jeden z chlapců nesladili.

  Možná to byla právě káva, co ty dva spojovalo. Vášeň pro kávu.
  Michael si objednal Latte Macchiato, které bylo jeho oblíbenou kávou. Nebylo sice silné, tudíž si ho nedával po ránu, když potřeboval probudit, ale bylo jemné, díky velké dávce mléka a tudíž velice lahodné.
  Když jim objednávku přinesli, oba chlapci se nad svými hrnky pousmáli a tiše poděkovali. Luke dostal své oblíbené capuccino se srdíčkem a Michaelovi donesli vysokou sklenici Latte se šlehačkou a posypané skořicí. Přesně tak, jak to on zbožňoval.
  Pomalu mezi nimi započala konverzace. Zprvu ostýchavá a stále se objevovaly chvíle trapného ticha. Ale jak upíjeli kávy, lžičkami nabírali nadýchanou pěnu a vychutnávali si tu pochoutku, konverzace se rozproudila a nakonec se zapovídali, až ztratili pojem o čase.

 Sledovali spolu skrz sklo, jak zapadá slunce za obzor.

 V tu chvíli Michael zabloudil pohledem na Lukovu tvář. Svit zapadajícího slunce jeho jindy bledé tváři propůjčoval naoranžovělý odstín. Jeho oči zářily podivným světlem a působil zkrátka okouzlujícím dojmem. Když si Luke uvědomil pohled mladšího, obrátil se zpět k němu a lehce se pousmál. V tu chvíli Michael pohled sklopil a lehce zčervenal, ale slunce, které mu osvětlovalo tvář, to bezpečně překrylo. Luke ale už jen to, jak Michael uhnul pohledem, shledal roztomilým. Teď to byl on, kdo na tom druhém visel pohledem. Sledoval Michaelovu tvář, i když ji neviděl celou, jelikož jeho hlava byla sklopená. Přemýšlel o tom černovlasém chlapci, který seděl před ním. Za tu hodinu a půl co zde seděli, poznal, že je Michael tichý a má vcelku odlišný názor na dnešní svět, než-li ostatní, s kterými doposud mluvil. Sdílí své myšlenky i pohledy na okolí a proto se Lukovi s Michaelem tak dobře povídalo. Kdyby takhle mluvil s kýmkoli ze svých přátel, nejspíš by ho označili za podivína a z něj by ze dne na den, ba dokonce z hodiny na hodinu, byl outsider. A to on nechtěl.

**

 "Proč jsi tady, Michaele Clifforde?" zeptal se později blonďatý, když oba bok po boku kráčeli pomalu k branám školy.
  "Protože jsi mě pozval?" odpověděl Michael otázkou, i když věděl, že Luke se ptal úplně na něco jiného. Jenomže jemu se o tom nechtělo mluvit. Byl o tom schopný mluvit pouze s Ashtonem. Navíc, Lukovi by to neřekl. Nevěří mu. I když se zdá milý, vsadil by se, že zítra to bude zase ten starý Luke, co se nad všechny povyšuje, protože je přeci "ten starší".
  Luke si odfrknul. "Víš, jak to myslím."
  "Vím," přiznal s kývnutím mladší.
  "Takže...?" Michael se zamračil a zavrtěl hlavou na znak, že mu to zkrátka nepoví. Dorazili k branám školy a tam se starší otočil čelem k mladšímu.
  "Děkuji," vypadlo z Michaela dřív, než stačil starší cokoliv říct. "Za dnešek. A... je ti prominuto." Lhal. Lukova slova jej neustále pálila někde v hlavě. Stále je slyšel a nemohl se toho zbavit, jen už to Lukovi nechtěl předhazovat. Ničemu by to nepomohlo.
  "I já děkuji," usmál se zdvořile Luke.
  "Tak asi.. dobrou noc." Michael nervózně přešlápnul z nohy na nohu. Tohle je ta chvíle, kdy si v romatnickém filmu jeden z páru přitáhne toho druhého za pas do dlouhého vášnivého, či váhavého polibku za doprovodu pomalé tiché hudby. Po té se s tichým přáním na dobrou noc rozejdou oba k sobě domů.
"Dobrou noc, Michaele." Luke místo polibku věnoval Michaelovi přesně ten úsměv, který Michael vídal v zrcadle. Koutky pozvedl lehce vzhůru, ďolíčky mu prohloubily tváře a on odhalil své zoubky.  To Michaela dostalo do kolen více, než by to snad dokázal ten polibek.   Michael se rozešel směrem na své koleje, zatímco Luke tam ještě postával a pohledem jej vyprovázel, jakoby chtěl dohlédnout na to, že bude v pořádku.
 "Ohlédni se," špitl tiše Luke plný naděje. Kdyby se totiž ohlédl, znamenalo by to, že u něj má Luke šanci.
  Neohlížej se! sykl na sebe Michael v mysli.
  Ohlédni se.
  Neohlížej!
  Ohlédni.
Michael zpomalil krok a napřímil se, načež svoji tvář lehce natočil. Ohlédl se. Luke se pousmál a Michael opět hlavu vrátil do původní polohy. Byl nespokojený s tím, jak je slabý a pomalu se nechává Lukem strhávat. Doufal, že zdi, které kolem sebe vybudoval, jsou dosti silné na to, aby skrz ně nikdo nepronikl. Jenomže dnes těmito zdmi otřásl jistý blonďák.
A to vše způsobilo jediné ohlédnutí.

Votes a comments moc potěší :3

A všem přeju ŠŤASTNÝ NOVÝ ŠKOLNÍ ROK! (jo já vím, že mě teď nenávidíte :'DDD)