New York

Kapitola 8. -Nick Fury

Seděla jsem doma jako zařezaná. Připadala jsem si jako největší hacker na světě. Můj notebook právě nahrával nějaká data, když v tom mi přišla zpráva. Cukla jsem hlavou. Byla jsem rozrušená a rozklepanou rukou klikla na nějaký podivný mail. Nepřišel mi do mojí normální pošty. Přišel mi zároveň s tím, když se mi otevřel jeden ze souborů. Zpráva se otevřela.

"Dobrý den slečno Atwellová,
 Došlo k menšímu odhalení z pár našich tajných věcí. Byl bych velice, ale velice rád, kdybychom se mohli setkat. Nejlépe ještě dnes. Budu vás čekat v šest v restauraci za vaším domem.
Budu se těšit.
PS:  nelekejte se chlápka s páskou přes oko."

Někdo mi zaklepal na dveře. Prudkým pohybem, jsem zavřela notebook a vyškubla z něj flesh disk, který mi dal před dvěma dny Tony Stark.
"Co je?"křikla jsem. Udivená Jemma opatrně otevřela dveře.
"Já..Já promiň... Chtěla jsem se tě jen zeptat, jestli se mnou nepůjdeš do centra?"špitla. Jemně jsem zamrkala a nadechla se.
"Ne Jemmo. Nepůjdu. Už něco mám."řekla jsem co nejvlídněji.
"Hele víš ty co? Jestli chodíš na tajný rande, tak se ale nemusíš chovat takhle! Já chci vědět, co se tu děje!"rozkřikla se.
"Kdybych ti to řekla, tak se ti může něco stát! A to já nedopustím!"oplatila jsem jí ton hlasu.
"Si to rande užij. Nazdar."odsekla Jemma a silně práskla dveřmi. Povolila jsem stisk, jakým jsem držela flesh disk a zároveň i všechny nervy a svaly v těle. Plácla jsem sebou do polštářů, které byly na posteli za mnou a rozklepanou rukou si promnula oči. Otočila jsem hlavu na budík, který ukazoval čas 17:29 a tělem mi projel nepříjemný pocit. Posadila jsem se. Bylo mi nevolno. Přešla jsem ke skříni a hodila na sebe roztrhané rifle, volné bílé tričko a modré sako. Vzala jsem si vak na záda a hodila do něj složku s dokumenty, notebook a fleshku. Nějakým zázračným způsobem už bylo 17:46. Zhluboka jsem se nadechla a vyběhla ze dveří.  Doma nikdo nebyl. Bradley měl fotbal a Jemma šla do centra. Sebrala jsem klíče z chodby a vyběhla ven. Odtud jsem v klidu zašla za roh do oné restaurace.

Stála jsem před výlohou a rozhodovala se či vejít nebo ne. Měla jsem ještě minutu. Snažila jsem se jakkoliv nahlédnout dovnitř. Je tam? Je to muž o kterém se zmiňoval na konci zprávy? Nemám čas. Není úniku. Zase jsem se do něčeho zapletla a nevím jak pryč. Beru za kliku a vcházím do restaurace. 
Opatrně se rozhlížím a hledám cokoliv co by mě pohledem vyhledávalo. Najednou kolem mě prošla nějaká žena s dlouhými kudrnatými vlasy a strčila do mě. Než jsem se zmohla na půl slova, otočila se a nenápadně naznačovala, ať jdu za ní. Byla jsem zmatená, ale i tak jí následovala. Když jsem došla k nějakému stolku, najednou zmizela. Všude jsem se rozhlížela, ale neviděla jsem ji. 

"Posaďte se slečno Atwellová. Čekám tu na vás. Natasha se za chvilku zase objeví, nebojte se." vytrhl mě z přemýšlení hluboký mužský hlas. Trhla jsem hlavou doleva, na místo kde seděl.
"Nebojte se slečno. Psal jsem vám ať se nelekáte chlápka s páskou přes oko."zasmál se. Nedůvěřivě jsem na něj dvě vteřiny koukala a ještě nedůvěřivěji si sedla vedle něj.
"Mám dotaz. Kdo-"
"Nick Fury, to vám zatím musí stačit slečno."přerušil mě.
"Okey?" pokrčila jsem rameny.
"Našla jste jedny určité dokumenty. Asi vím co v nich bylo. Ale to není to, o čem chci mluvit. Pan Stark se prokecl a zmínil se o jedné tajné vládní organizaci..."založil si ruce na prsou a opřel se o židli.
"Jo, něco takovýho říkal. Shield? Či tak něco."pokrčila jsem rameny.
"Zařvi to ještě víc! Říká ti něco slovo tajná?" ozval se za mnou ženský hlas. Ta žena , která do mě před tím vrazila si přisedla k tomu muži a z jejího výrazu ve tváři jsem nepoznala, či je naštvaná nebo ne.

"Skyler, tohle je Natasha Romanovová. Víc tě vážně zajímat nemusí. Vlastně jsme tady, abychom tě do něčeho...Jak to říct... Zasvětili?"nakousl Fury.
"Jednoduše jsi našla nějaký dokumenty a Stark zase vykecával. Je to tak?" protočila Natasha očima.
"Jo je to tak. Ale já pořád nechápu..." nestihla jsem doříct.
"Jelikož ty dokumenty máte u sebe, půjdete s námi. Musíte se ale zavázat mlčením."zvedl se Fury od stolu a pohlédl na mojí tašku.
"Už se stalo pane." zvedla jsem se a všichni tři jsme odkráčeli z restaurace.