New York

Kapitola 16. Opět v S.H.I.E.L.D.u

Věděla jsem že neumřu. Přeci jenom našel mě Steve. Nebo bych spíš měla říct Captain America? Tak nějak i tuším kde zrovna teď jsem. Myslím že do normální nemocnice by mě nedopravili. Přece jenom kdyby se mnou do čekárny přiběhl Captain America, chlápek s lukem a šípy co si říká Hawkeye a žena v úplé kombinéze říkající si Black Widow by byl spíš případ pro psychiatrickou léčebnu než ambulanci.

Cítila jsem na rukách a stehnu cosi chladivého. Vím že jsem oblečená v něčem jiném než v mém roztrhaném oblečení a ležím pod jemnou přikrývkou. Opatrně jsem rozlepila oči a zamžourala. Pomalu jsem otočila hlavu k obrovskému oknu, skrz které bylo vidět na chodbu. Tam se střídali vojáci a přebíhali různí vědci. Ale ještě někoho jsem viděla. Steve seděl v křesle u mé postele a něco si četl. Trošku jsem zaostřila a přišla jsem na to, že si čte dějiny hudby. Ty jak si půjčoval v knihovně když jsme se tak náhodně potkali.

"A já doufala, že se probudím v Anglii a zjistím, že všechno ohledně New Yorku byl jen hloupý sen."odkašlala jsem si.
"Nechyběl bych ti?"zaklapl knížku a usmál se.
"Víš že docela i jo, Kapitáne?"přikrčila jsem obočí.
"Promiň že jsem ti to neřekl, ale znali jsme se pět minut."pokrčil rameny.
"Jak jsem ti říkala že se kolem mě točí ten tvůj štít. Asi bych ti to měla vysvě-"
"Nic nemusíš. Fury mi všechno řekl."usmál se. Kývla jsem hlavou a otočila ji k mé ruce.
"Je to něco vážnýho?"zeptala jsem se.
"Ztratila jsi jen hodně krve. Teď jsi opět v pořádku. Jen se musíš trošku zotavit."ujistil mě.
"Nemluvím o mé ruce. Mluvím o tom masakru který se stal... Ani nevím kdy se stal. Jak dlouho jsem tady?"zeptala jsem se.
"Jsi tady dva dny."oznámil mi.
"DVA DNY?! Co Bradley a Jemma?!"vyjekla jsem. Určitě budou mít starosti.
"Neboj, zařídil jsem to."
"Ty?"zeptala jsem se nedůvěřivě.
"Ano já. Vím kde bydlíš, takže tam stačilo dojít a říct, že jsi v jedné z nemocnic a musela jsi podat svědectví. Jen tak mimochodem, dal jsem jim na mě kontakt."zazubil se.
"Ty jsi jim dal kontakt. Ty. Nedal si ho ani mě. Vážně?"hodila jsem na něj uraženej pohled. Sklopil pohled a zahrabal v kapse. Vytáhl lístek a položil mi ho na stůl.
"Eh Jo...Jemma, Jemma je v pořádku?"zeptala jsem se.
"Jen trochu otřesená ale ano, je."ujistil mě.
"A ještě mi odpověz na tu nejhorší otázku... Co se to stalo?"pohlédla jsem mu do očí.
"Mimozemský útok. Nikdo zatím neví odkud se to tady vzalo. A co to vlastně je. Stark to analyzuje, ale přiznejme si. Stark je expert přes pozemskou techniku. Kdo ví jestli tohle zvládne."vysvětlil mi. Stále se na mě koukal. Zvláštně se na mě koukal.

"Víš že jsi se mi objevil ve snu?"řekla jsem mu.
"Cože?"zpozorněl. "Doufám že v nějakým extra vtipným."
"Těsně vedle."sklopila jsem pohled.
"Chceš se svěřit?"zeptal se úplně stejně jako před dvěma týdny.
"Myslím že Captain America, je dost důvěrná osoba..." zaculila jsem se.
"To Captain America moc rád slyší."

"Už je o skoro rok. Jeli jsme s Bradleym a Jemm z párty a všichni jsme měli napito. Samozřejmě jeli jsme autem a já řídila. Cesta byla v pohodě. Rádio hrálo, Bradley pozpěvoval a Jemma usínala. Jenže pak se to zvrtlo. Proti nám se vyřítila dodávka. Určitě to bylo naší vinou. Ne naší. Mojí, to já do něj naprala a Brada málem připravila o život. Já můžu za to že má doživotní problémy...JÁ!"dostala jsem další záchvat. Slzy se mi kutálely po tvářích a celá jsem se klepala. 
"Skyler! Klid. Klid!"vyskočil Steve na postel a přitiskl si mě na hrudník. Silně mě objal a lehce se mnou pohupoval. Obmotala jsem mu ruce kolem svalnatého těla a byla odhodlaná už ho nepustit.
"Nebyla to tvá vina Sky."zašeptal mi do vlasů.
"Byla. Byla to jen a jen moje vina!"skoro jsem vykřikla.
"Nebyla to tvá vina. Vím to Sky." utěšoval mě.
"Nebyl jsi tam, nemůžeš to vědět!"sykla jsem. Nadechl se, že něco řekne. Pak jsem ucítila jak to s ním škublo a nakonec z něj nevyšlo nic. Jen nešťastné vzdychnutí. 

Nevím co se stalo, nebo nestalo, ale znovu jsem se probouzela.Opět v S.H.I.E.L.D.u. Byla zma a tak jsem vůbec nic neviděla. Na chodbách už panoval klid. Vedle sebe jsem ale cítil oddechování. Vystrašeně jsem nadzvedla hlavu a zjistila, že Steve vedle mě usnul. Každopádně se musel jít převléct, protože už na sobě neměl uniformu Captaina Americy. Pousmála jsem se a odhrnula mu neposedný pramínek vlasů z čela. Je to zvláštní. Známe se jen chviličku a máme k sobě dost blízko. Nevím, něco ve mně mi říká, že už jsme se znali. Ale přitom je to blbost. Je nemožné abychom se někdy před tím viděli. V New Yorku jsem poprvé...

Jak na sebe všechno vlastně navazuje? Proč jsem ty papíry našla já? Proč mě to nutilo jít za Starkem? Proč jsem se dostala do S.H.I.E.L.D.u? Proč jsem já otevírala vládní soubory? Proč jsem se nachomýtla u mimozemského útoku? Proč jsem měla ten divný sen o autonehodě skřížený se superhrdiny? Proč teď ležím v posteli se Stevem Rogersem?