New York

Kapitola 1. Autonehoda

Flash Back

"Dej si ještě loka Skyler! Cesta je dloooouháá!!"plazila se po mně Jemma.
"Fajn! Nejsme malý, že?"smála jsem se. Alkohol nám všem stoupl do hlavy.
"Vážně už odjíždíte? Vždyť sou teprv.... Čekej... Tři hodiny ráno *Hahaha*" otravoval Sam, jeden z členů párty.
"No právě."uslyšela jsem Bradleyho, který na tom nebyl o nic líp než my.

Všem jsem zamávala a jelikož mám jako jediná řidičák, naskočila za volant. Bradley si sedl na sedadlo spolujezdce a Jemma si lehla na zadní sedadla. Udělalo se jí strašně špatně.

Zahoukala jsem na rozloučenou a sešlápla plyn.

"Pusť songyyy!!!"mačkal Bradley všechny knoflíky. Zasmála jsem se a omylem místo písniček zapnula zprávy.

"Tony Stark, nejznámější miliardář, potvrdil že je Iron Man. Celý svět je na nohách a..."nedořekl reportér a Bradley už přepl stanici.
"Stark, Stark, Stark... Zbraně, Zbraně a víš co?"mračil se Bradley.
"Nevím?"zasmála jsem se.
"Zbraně!"vykřikl. Pociťovala jsem, jak mě opouští můj úhlavní nepřítel-alkohol. Vždycky jsem se jako první dostávala z jeho opojení. Hlavou mi projela ostrá bolest. Přimhouřila jsem oči a položila si ruku na čelo.

"Už fakt přestanu pít."řekla jsem přidušeně a Bradley se vedle mě jen zasmál.
"Piješ jen jednou za čas."
"Jo. No právě! To bude tím."řekla jsem a nespouštěla oči z prázdné silnice. Vždycky jsem byla perfekcionista a musela jsem mít nade vším přehled.

Jemma se zrovna probouzela.

Moje srdce tlouklo jako o život.

"Napálí do nás!"slyšela jsem poslední slova.

Před námi kličkovala dodávka. Její řidič troubil jak na lesy a já se modlila aby nás kličkou objel. Jenže to bych nebyla já. Vždycky se stane opak mého přání.

Snažila jsem se zabrzdit, vyhnout se, ujet. Ujet pryč a zachránit nás! Jenže řidič dodávky mi totálně zablokoval jediný možný únik.
Světla dodávky jasně svítila. Jemma s Bradlym křičeli a já se zmohla na silné zavření očí.
Dodávka jela minimálně 120 km/h. Neměla jsem šanci. Jela přímo proti nám. Viděla jsem řidiče. Zarostlý muž, středního věku. Smál se od ucha k uchu a šlo vidět že je opilý. Pak už jsem ucítila náraz.

Čelní srážka, nejhorší srážka...

Dodávka jela příliš rychle. Předek auta sešrotovala jako plechovku a odtáhla ho kus po silnici do stráně, kde se obě auta skutálely do příkopu. Přední sklo mého auta se okamžitě vysypalo. Pár střepů mi popadalo do klína. Náraz mě vymrštil dopředu. Díky pásu jsem zůstala sedět, ale hlavou jsem vši rychlostí napálila do palubní desky poseté střepy a kusy kovů z aut. Sedadlo spolujezdce bylo vyrvané a leželo mimo auto. Hned pod ním ležel nehybný Bradley. Šla vidět jen jeho ruka. Naše auto bylo na kolech. Dodávka zůstala ležet na střeše, muž byl po smrti. A o co hůř, jeho motor vzplanul. Vzduchem se šířil zápach benzinu a nafty. Čekala jsem kdy všechno vyletí do vzduchu.

"Panebože!"slyšela jsem vzlyky ze zadních sedadel. Neměla jsem sílu se otáčet. Ležela jsem nehybně na palubní desce se střepy zabodnutými po celém těle. Ze rtů mi tekla krev, stejně jako z rukou a ze břicha. Bezpečnostní pás jsem měla zařezaný v hrudníku. Pravou nohu, jsem měl vyvrácenou a necítila ji. Umírám?
Koukám do zpětného zrcátka a vidím pohmožděnou a zkrvavenou Jemmu. Silou vytahuje kabelku ze dvou plechů přiražených k sobě. Podařilo se jí to. Okamžitě hledá mobil. Neváhá a vytáčí číslo.

"Prosím přijeďte. PROSÍM!!!!"křičí zoufale do telefonu.
"Prosím..."šeptám si neslyšně pro sebe.