New York

Kapitola 48.- Dějiny New Yokru

Křik dětí se rozléhal všude kolem mě.Seděla jsem v Central Parku s kelímkem kávy a na kolenou držela skicák, kde se na mě usmíval Steveův portrét. Vzpomínala jsem na den, kdy jsem tuhle kresbu kreslila. Okraje papíru byly zahnědlé od kávy, která se rozlila po stole, když na zemi zaútočili jakýsi roboti. Nikdo neví, co to mělo znamenat, ale napáchali nehoráznou škodu. Tenkrát mi Steve zachránil život. A já mu to nemohla oplatit. Chtěla jsem vidět jen to hezké. Vzpomněla jsem si na jeho pomněnkové oči, ty se v mžiku změnily na zavřené a špinavé. Vzpomněla jsem si na jeho narůžovělé jemné rty, a hned na to se změnily v popraskané a krvavé...

Po tváři mi nevědomky stekla slza. Strašně se mi po něm stýskalo, a to jsem věděla, že to bude ještě horší. 

Shlédla jsem zpět do kabelky. Odložila jsem kávu i blok a vytáhla bělající se složku papírů. 
"2001B." špitla jsem si pro sebe. "Ale ty papíry byly tři." zamračila jsem se. Složka o vibrániu, se opět nepozorovaně dostala do mojí tašky. Uložila jsem ji zpět a dál si užívala klid a smutek, který jsem utápěla v karamelové kávě. 

•  •  •

Byl normální jarní den. Několik měsíců po té strašné bitvě. Komplex S.H.I.E.L.D.u byl již prakticky opraven. Zbývalo jen pár částí, které nesly známky po bitvě. 

Jako vždy, byl všude ruch. 

Mladí agenti spěchali klikatými uličkami na jejich určená stanoviště. Hillová s Coulsonem stáli nad holografickou obrazovkou a zaznamenávali všelijaké souřadnice. A Fury? Ten stál na můstku a koukal se ven z vyskleného okna. 
"Pane?" stoupla si za něj Hillová. "Slečna Atwellová-" 
"Já vím. Říkala mi to." sklonil hlavu k panelu, na kterém měl panelové záznamy. 

A já? Stála jsem s Tonym před vchodovými dveřmi a poslouchala jeho vážnou debatu s Jarvisem. 
"... a řekni Pepper ať si vezme  volno. A udělej mi propečený steak s tou nejlepší omáčkou."
"Pane, jsem jen umělá inteligence." odporoval Jarvis.
"Tak zavolej Pepper."
"Ale právě jste jí dal dovolenou."
"Jarvisi! Prostě chci mít doma večeři!" schoval si obličej do dlaní.
"Budeš mi chybět Tony." usmála jsem se.
"Nerozmyslíš si to? " hlesl a otevřel dveře jeho luxusního auta. Jen jsem zavrtěla hlavou.
"Nemůžu." pokrčila jsem rameny.
"A Steve ti to nezakázal?" zaculil se.
"Neví to. Teď mu to jdu říct." poškrábala jsem se na paži.
"Ale vždyť právě dneska jsi chtěla-"
"Jo... Nechci srdceryvný proslovy." usmála jsem se a rozhlédla se po areálu.
"Drž se." objal mě. "A někdy se stav na steak." mrkl, nasedl do auta a zmizel v dáli.
"Ty mně taky Tony." 

•  •  •

"Nespím." špitl Steve, když jsem se vrátila do jeho nemocničního pokoje. I když už byl podle jeho slov naprosto v pořádku, musel zůstat na lůžku. Jed v jeho krvi byl vážně silný a bylo nehorázné štěstí že jsem to odhalila včas. Usmála jsem se a sedla si na židli vedle něj.
"Děje se něco?" zeptal se ustaraně.
"Odjíždím." zvedla jsem k němu oči. Jeho úsměv se najednou ztratil ve vlně nechápavosti.
"Cože? Proč?"
"Chci někam vypadnout, poznat bráchu, svět... A dát si pauzu." ztlumila jsem hlas.
"Chápu."
"Rozhodně to není nic proti tobě Steve. Čekala jsem až se zotavíš." sklopila jsem pohled.
"Kdy odj- Odjíždíš dneska že?" změnil svou otázku. Kývla jsem a povzdechla si.
"Tony odjel, Clint s Tashou taky zmizeli. Zbývá ještě někdo?"
"Jemma s Bradleym opouštějí armádu. Chtějí žít normálně. A Clint neodešel. Stále je v S.H.I.E.L.D.u." obeznámila jsem ho se situací.
"Taky odejdu." usmál se a zasnil se. 

"Podívej co mám." zalovila jsem v mé tašce a vytáhla objemnou knihu.  Steve se zasmál.
"Dějiny New Yorku." proložil smích větou. 
"Jo. Měla jsem ji jak v parku tak v té knihovně." skousla jsem si spodní ret.
"Jo." vydechl.
"Můžeš pokračovat i tímhle." vytáhla jsem další knížku.
"Druhá světová válka a po." přečetl nahlas nadpis.