New York

Kapitola 14. Takže jeho mi připomínal

V první chvíli co jsem vyřkla to pozvání na kafe, jsem začala mít strach. Nechápala jsem, co to do mě najednou vjelo. Zvu na kávu někoho, do koho jsem vrazila v knihovně a znám ho pár minut? Gratuluj si Sky, teď se z něj vyklube úchyl a jsi bezbranná.

"Takže nežijete v New Yorku?"zeptal se zpoza nabídkového lístku.
"Eh... Ne, žiju v Anglii."usmála jsem se a zabořila nos do mého lístku.
"Tohle je divný. Nechcete si tykat?"odhodil najednou lístek a nahnul se blíž ke mně. Vykoukla jsem a naklonila se též.
"Jsem Skyler Atwellová. Říkej mi Sky."nadzvedla jsem obočí a natáhla k němu dlaň.
"Steve Rogers. Říkej mi Steve."oplatil mi grimasu a přijal mou ruku. Měl pevný a zároveň jemný stisk, což jsem nechápala.
" Tak fajn. Ty žiješ v New Yorku?"zeptala jsem se.
"Eh, dá se říct na jeho kraji, ale pocházím z Brooklynu."
"Máte vybráno?"přerušila naši krátkou konverzaci servírka.

"Někoho mi připomínáš."zadívala jsem se na něj.
"Jo? Jednoho z davu ne?"zareagoval.
"Tak to nemyslím. Někde už jsem tě viděla."pozorně jsem ho prohlížela.
"Já tebe taky. V knihovně."uchechtl se.
"Nech toho, snažím se soustředit."zamračila jsem se na něj ironicky.
"Jak dlouho už jsi v New Yorku?"zeptal se najednou.
"Asi 3 měsíce, počítám."opřela jsem si záda o židli.
"Zbývá ti ještě devět měsíců. Proč zrovna New York? Vždyť v Anglii je spousta daleko lepších škol."usrkl si jeho kávy.
"Jo, to jo. Jenže na Anglii nemám zrovna nejlepší vzpomínky."zahleděla jsem se na moje prsty.
"Někdo tě zklamal?"
"Spíš jsem zklamala já. A to dost vážně."změnila jsem směr pohledu na kelímek s kávou.
"Chceš se svěřit?"zeptal se.
"Byl bys sice první komu bych se svěřila, ale známe se sotva hodinu?"usmála jsem se.
"Jo, jasně.. Promiň."poškrábal se na zátylku a přihlouple se usmál. Myslím, že úchyl nebude.
"A co ty v New Yorku?"změnila jsem téma.
"Řekněme, práce?"řekl a dopil kávu.
"Co děláš? Policajta?"ušklíbla jsem se.
"Tak něco."kývnul hlavou.
"Proč mám sto chutí ti vyklopit všechny moje zážitky a problémy a cítím k tobě důvěru?"
"Třeba pro to. že ji ve mě máš?"
"Zaplatím!"křikl Steve na servírku.
"Co? Ne, to....to ne. Vždyť jsem tě pozvala."vzpírala jsem se.
"A?"odzbrojil mě.
"Nenechám tě to zaplatit." řekla jsem a snažila se vyhrabat peněženku. Jenže jsem byla pomalá a Steve zaplatil. Zavraždila jsem ho pohledem.

"Přemýšlel jsi někdy nad tím, jaký by to mohlo být super hrdinou?"vyskočila jsem na lavičku v parku. Steve nic neříkal.
"Jo nebo ne?"seskočila jsem.
"Jo..Jo...Párkrát."odpověděl.
"Jakým bys chtěl být?"bavila jsem se o dětinskostech.
"Nevím.. Iron man by nemusel být špatný. Pořád si jen někde lítá."zasmál se.
"Já znám... Docela dost super hrdinů."nahnula jsem hlavu.
"Nepovídej? Vyjmenuješ mi je?"zasmál se pobaveně.
"No tak třeba takový dva agenti. Nebo jsem něco zaslechla o Thorovi? Lépe řečeno četla v oddělení pro děti. Pak Iron Man... Jo a docela dost se kolem mě motá štít Kapitána Ameriky. Bylo by cool ho potkat."vydechla jsem. Steve se na mě upřeně podíval.
"Motá? Kolem tebe?"
"Jejda. Právě jsem řekla něco co jsem neměla..."zkřivila jsem pusu.
"Potkala jsi ho někdy?"
"Koho? Štít?" Podíval se na mě pohledem typu Are you serious?
"Ne, nepotkala.Ani štít ani Kapitána."zaculila jsem se.

"Takže tady bydlíš?"ukázal Steve na náš dům.
"Noo, jo. Teda ještě těch devět měsíců."usmála jsem se a zahleděla se do země.
"Tak já půjdu." Zvedla jsem pohled a objala ho. Bylo to vtipný protože jsem si musela stoupnout na špičky. Při jeho 185 centimetrech a mých 160... No...
"Uvidíme se někdy?"zeptala jsem se.
"Záleží.."pokrčil rameny. Usmála jsem se a pomalu odemkla byt.
"Tak ahoj, Steve."
"Ahoj, Sky."usmál se a pomalu zmizel za rohem. Sotva jsem vešla do dveří, zamrazilo ve mně.
"Steve!"vykřikla jsem a zaběhla za roh, kde zmizel. Jenže on už tam nebyl.
"Nedal si mi číslo."