New York

Kapitola 20. -Dobrý?

"Myslíš, že nás budou takhle hlídat napořád?"zeptala jsem se Jemmy mezitím co jsem si chystala věci ze skříňky na školní chodbě.

Poukazovala jsem tím na ozbrojené policisty, kteří prý od toho incidentu na druhé straně New Yorku hlídají naši školu. Co naši školu. Na každém rohu je teď policista. Mimozemský útok všechny prostě znejistil a všichni se bojí.

"Doufám že ne. Docela mi to leze na nervy. Pořád na mě tak divně civí. Jako bych byla já ten mimozemšťan!"rozčilovala se.
"Alespoň nás to nezabije. Myslím ty mimozemšťany. Kdyby zaseee... No. Kdyby nás zase napadli."nevěděla jsem jak zformulovat větu.
"Myslíš že se to bude opakovat? Myslíš že nás tihle šašci ochrání? V televizi bylo, že i Iron Man a Captain America s neznámými hrdiny to tam měli problém udržet." Zavřela jsem skříňku a se sešity na hrudi a Jemm vedle mě šla na hodinu.
"Nevím Jemmo. Nevím vůbec nic."povzdechla jsem a pozorovala chechtající se procházející skupinku dívek.

Sedět na hodině týden po tom co se stalo něco, co navždy obrátilo minulost New Yorku je hodně znepokojující. Ten pocit že musíte něco dělat, ale nemůžete... Ten pocit, když vidíte umírat nevinné lidi...
Rychle jsem nad těmito myšlenkami zakroutila hlavou.

Ale i tak jsem se na zbytek hodiny nedokázala absolutně soustředit. Škrábanec od té mimozemské příšery mě strašně bolel a moje myšlenky neproudily k příkladu na tabuli, ale do S.H.I.E.L.D.u. Za prvé. Co měl znamenat ten vir v jejím počítači? Teda lépe řečeno na té flešce? Jak to,že se jen tak náhodně srazila s Captainem Americou v knihovně? Co měl znamenat ten útok u kavárny? Proč ta ruka tak bolí?

Při poslední myšlence jsem nakoukla pod rukáv trička na obvázaný šrám. Měla jsem pocit že krvácí, ale nekrvácel. Chytla jsem si hlavu do dlaní a snažila se nevnímat mojí nevolnost, které se náhle dostavila. Musela jsem totálně zezelenat. Bylo mi na zvracení a hlava se mi točila. Každý zvuk jsem slyšela trojnásobně hlasitěji. Ať to byla Jemma, která zapínala propisku, nebo Bradley, který gumoval čmáranice co nakreslil na lavici. Všechno mi procházelo hlavou a zanechávalo ostrou bolest. Zaťala jsem zuby a zhluboka dýchala. Snažila jsem se abych se co nejdřív hodila do normálu. Celá jsem hořela. Šrám na ruce taky nehorázně pálil. Vlastně když nad tím tak přemýšlím... Kdy mě ta plechová potvora stihla škrábnout?

To už ale nebylo na přemýšlení čas. Žaludek si dělal co chce. Jen tak tak jsem stihla doběhnout na záchod.
"Skyler!"uslyšela jsem Jemmu těsně za mnou.
"Proboha Skyler! Jsi v pořádku?"ptala se Jemma a podržela mi vlasy.
"Nevím... Chci domů Jemmo."otočila jsem se na ní a spláchla. Opláchla jsem si i obličej a za Jemminné pomoci se dostala zpět do třídy.
"Paní profesorko, Skyler je hodně špatně. Můžu ji odvést domů?"zeptala se Jemm a pomohla mi dosednout.
"Panebože Skyler, jsi nemocná?"přešla ke mně a sáhla mi na čelo.
"Jo jsem. To bude dobrý."snažila jsem se ji ujistit.
"Určitě jsi snědla něco špatného. Samozřejmě že ji můžeš odvézt.Vlastně musíš." odvětila profesorka a i když se pak nadále věnovala výkladu,, nervozně mě sledovala.

"Budeš hezky ležet!"poručila mi Jemma. Nezbývalo mi tedy nic jiného než ji poslechnout. Občas je horší než moje máma.
"Asi bys měla dát vědět vašim že nejsi zrovna ve formě."podala mi Jemma čaj.
"Jasně."řekla jsem ironicky.
"Ne Skyler. Myslím to vážně."sedla si na kraj postele.
"V tom případě ty se vrať do školy."poručila jsem si zase já.
"Nedonutíš mě."ušklíbla se Jemma a podala mi telefon. Otráveně jsem se na ni podívala a telefon si převzala.
"Tak já jdu. Do školy mě už ale nedostaneš. Jo a za chvilku tě přijdu zkontrolovat."

Protočila jsem očima a čekala až se dveře zavřou. Chvilku jsem přemýšlela jestli zavolat nebo ne. Usoudila jsem že ne. V hlavě mi začalo hrozně hučet a viděla jsem rozmazaně. Chtělo a nechtělo se mi zvracet zaráz. Nechtěla jsem strašit Jemmu a tak jsem si jen hlavu chytla do dlaní a schoulila se do klubíčka. Zatnula jsem zuby a snažila se tenhle zvláštní stav vydržet.
Asi po třiceti minutách tohohle šílenství jsem zničehonic usnula. Čekal mě bezesný klidný spánek. Nic mě nebudilo.