New York

Kapitola 4. -Periodická tabulka prvků

O měsíc později

"Ne, mami, mami, mami! Ne!"snažila jsem se překřičet mamku do telefonu.
"Mami! Tenhle rozhovor jsme vedly už před měsícem! Pamatuješ? Nejsem malý dítě! Umím se o sebe postarat!"vykřikla jsem tonem, kterým jsem ani nechtěla.
"Promiň Skyler...Moc tě hlídám. Co škola?"
"Celkem to ujde. Sedím s Jemmou a Bradley už zapadl mezi kluky, ale neboj. O nás už někteří dokonce zavadí koutkem oka!"zasmála jsem se do telefonu.
"To ráda slyším! Jak vidím, máte se skvěle. Musím končit zlatíčko.Dávej na sebe pozor ano? A ozvi se. Ahoj!"
"Ahoj."špitla jsem a zavěsila hovor. Hodila jsem mobil na postel a chvilku ještě seděla v okně. Čekala jsem, až se rozrazí dveře do mého pokoje. 3...2...1...

"Skyler! Jsi připravená? Jdeme!!"vtrhla Jemma dovnitř a mávala mi sešitem před očima.
"Jo, už jdu prosímtě! Volala mi máma."kývla jsem na telefon na posteli.
"Teď? Vždyť v Anglii je o několik hodin míň!"zarazila se.
"A? Dělej, sama jsi říkala, že musíme jít. Takžeee?"vzala jsem batoh a prolezla kolem Jemmy.
"Jsi divná!"zamračila se Jemma.

Sedla jsem si na zadní sedadlo auta, ostatně jako vždy. Jemma na místo spolujezdce a Bradley za volant. Řidičák už si nějakým způsobem udělal. Já mám panickou hrůzu z řízení. Cesta do školy trvá přibližně 15 minut. Proto jsem neváhala a rozházela si všechny poznámky a zápisy do fyziky a chemie po volných sedadlech. Chvíli jsem všechny zápisy a vzorce sledovala a přerovnávala. Potichounku jsem si šeptala všechny rovnice a opakovala složení jednotlivých sloučenin.
"Skyler my píšem test?"otočila se Jemma vystrašeně.
"Co? Ne, ne nepíšeme."odpověděla jsem bezmyšlenkovitě a dál se věnovala zápisům.
"Jsi divná."odsekla a otočila se zpět čelem dopředu.
"Hmmm..."broukla jsem. Najednou jsem našla tři papíry, o kterých jsem ani nevěděla že je vlastním. Podívala jsem se na ně. Vypadaly docela zašle a několik rovnic na nich nebylo vypočítáno. Okamžitě jsem vyhrabala tužku a kalkulačku a pustila se do jejího řešení. Trvalo mi to asi deset minut, ale i tak jsem neměla dostatek času. Už jsme stáli na parkovišti u školy. Všechny papíry jsem chronologicky seřadila a založila do desek. Ty tři podivné jsem si nechala navrchu.

"OOOO yeah baby!"nadechl se Bradley. Poslední dobou ze sebe dělá šaška.
"Vtipný, Casanovo."protočila Jemma očima. Nevnímala jsem jejich hašteření a přemýšlela nad rovnicí. Je více než jasné, že je to něco... Ne tajného.... Důležitého. Někdo to musel ztratit. Ale jak se to v tom případě dostalo ke mně do složky?
"Sky? Všichni víme, že vynikáš v těhle kravinách, ale nechceš si dát pohov? Připadáš mi jako Caseyová!"zasmála se Jemma při přirovnání k naší profesorce.
"Víš Jemmo, třeba jsem na prahu nového vědeckého objevu." Jemma jen nadzvedla jedno obočí.
"Ach bože."zasmál se mi Bradley a zmizel ve víru středoškoláků.
"Jdeme?"zeptala se Jemma a táhla mě pryč. 

Stála jsem u skříňky a vše si přerovnávala. Vytáhla jsem si učebnici a sešity do biologie a zrak pořád upírala na složku s poznámkami do chemie a fyziky.
"Fajn, jdete se mnou."vzdychla jsem pak a zastrčila složku s papíry do jedné z učebnic. Otočila jsem se a kráčela do naší třídy.

Upřímně? Hodinu pana Hartwiga jsem nevnímala. Ostatně, nevnímala jsem nic. Jen ty tři papíry přede mnou. Chemie a fyzika jsou moje nejlepší kamarádky. 
"No tak...Co je to za šifru?"šeptala jsem si.
"Co prosím? Slečno Atwellová, chcete nám to tu dovysvětlit sama? Dám vám možnost."přerušil mou nevnímavost odporný hlas našeho vyučujícího.
"Eh...Nic...Já...Omlouvám se."lekla jsem se a schovala všechny papíry pod sešit. Učitel se na mě jen zamračil a pokračoval ve výkladu.
"Kde dělám chybu?" zamyslela jsem se a zahleděla se na nástěnku vpravo ode mně. Pak jsem se podívala do učebnice, jak nám poručil profesor. Ale zarazila mě část vykukujícího papíru, který jsem v rychlosti schovala před učitelem. Učebnice zakryla zbytečnou část, která nikam nevedla. Díky zakrytí jsem našla novou číselnou kombinaci. Podívala jsem se, zda je čistý vzduch a hned se pustila do dalších počtů. Čísla jsem sečetla. Výsledek odmocnila a rozdělila. Vyšly mi oxidační čísla.
"Konečně!"zajásala jsem trošku víc nahlas. 
"A mám toho dost! K tabuli slečno Atwellová!"naštval se učitel. Tohle je horší. Já a biologie...

"Ty vole! Skyler Atwellová a má z něčeho kouli? Nekecej!!"smál se mi na chodbě Bradley.
"Nepočůrej se smíchy jo?"protočila jsem očima a odhodila sešity z biologie do skříňky. 
"Co jsi vyváděla?"popichoval.
"Chemii."začervenala jsem se.
"V biologii?"uchechtl se.
"A? Víš že když jsem do něčeho zažraná tak mě to nepustí."zabouchla jsem skříňku.
"A co počítáš nyní?"zeptal se.
"To bych ráda zjistila. Teď mě omluv. Potřebuju si to zjistit."chtěla jsem odejít.
"Ne. Čekej.. Jdu s tebou. Počkat, kam vlastně?"
"Do chemické laborky. Potřebuju periodickou tabulku prvků, abych zjistila co jsem vypočítala za oxidační číslo a...."
"Jo, myslím že to mi stačí."vydechl Bradley a běžel za mnou.

Pomalu jsem otevřela dveře od laborky a nakoukla dovnitř.  Naštěstí tam nikdo nebyl a tak jsme mohli s Bradleym v klidu vejít. 
"Zjednodušeně. Co hledáš?"zeptal se.
"Cokoliv co připomíná tabulku."řekla jsem a hledala.
"To jde říct tak lehce? Proč mi tady vyprávíš Einsteinovi poznámky?"zasmál se.
"Mlč a hledej."spražila jsem ho.
"Co tohle?"zeptal se a ukázal na zvětšenou tabulku prvků.
"Ne, tam tohle oxidační číslo nepatří. Potřebuju rozvinutou vědeckou tabulku."odsekla jsem a hrabala se v učitelském stole.
"Mám ji!"zasmála jsem se a hned začala hledat shodu. Přejížděla jsem prstem po řádcích a hledala moje číslo. Našla jsem ho.
"Vibránium!"zasmála jsem se. Po chvilce mi koutky úst spadly.
"Vibránium? Co to je?"zašklebila jsem se.
"Mě se ptej, já ani nevím co je to perdická tabulka prvku."
"Periodická.......Tabulka......Prvků...."vyhláskovala jsem mu to a dál zkoumala co jsem to právě objevila.

"Atwellová, Jaspere, do ředitelny. Hned!"ozval se ode dveří hlas profesorky Caseyové.