New York

Kapitola 10. Hlavně se nestresovat

Zatuhla jsem v jedné poze a chvíli přemýšlela, jestli to myslí vážně. Ve zlomku vteřiny jsem se zase začala hýbat. Popadla jsem notebook který byl v tašce a vyhrabala fleshku. Zapojila jsem ji do počítače a obrazovka opět zčernala. 
"Heslo prosím" poručil mi program, který zapříčinil všechno stahování.
"Ok. Takže..."šeptala jsem si a pomalu naťukala heslo S.H.I.E.L.D.u. 
"Potvrzeno. Uživatel přijat."odpověděl mi počítač.
"Jsi docela dobrá hackerka."ušklíbla se na mě Natasha. Na vteřinku jsem k ní zvedla oči a pokračovala ve stahování.

Byla jsem zrovna v polovině, když auto nadskočilo a sjelo ze silnice.
"Co je? Co se děje?"zpanikařila jsem.
"V pohodě slečno, jen jedeme na základnu a nemůžu jet po hlavní cestě. Je to tajná základna."odvětil Fury. Pohlédla jsem na Nat a ta jen přikývla.
"Dobře."hlesla jsem a znova se zabořila do dat stahujících se do notebooku.

Auto dojelo k obrovské bráně. Vážně 'nenápadné' bráně. Zvedla jsem oči od obrazovky počítače a sledovala dění kolem mě.Fury stáhl okénko a zmáčkl tlačítko na bráně. Z jejího sloupku vyskočilo okno s požadavky. Fury zadal kod a přiložil oko ke čtečce. Přes celé okno vyskočil nápis PŘIJATO. Brána se se zavrzáním otevřela a auto vjelo dovnitř. Cesta byla dlaždicová a pomalu přecházela v několika pruhovou silnici, která se stále rozšiřovala. Vyjeveně jsem sledovala vše kolem a nevnímala stahování souborů. Dojeli jsme na místo, které vypadalo jako parkoviště u obchoďáku, jenže tak 20x větší. 

"Tak slečno Atwellová, vystupujeme."zavelel Fury a společně s Nat vyskočili z auta. Po vteřince jsem rychle zaklapla notebook a popadla tašku plnou dokumentů, které jsem neměla možnost ani přečíst. V té rychlosti jsem si nevšimla, že jeden papír vypadl. Vylezla jsem z auta a klusala za Furym s Natashou.

"Vypněte maskování. To jsem já Fury."křikl do prázdna. Doběhla jsem je a přimhouřila nechápavě oči.  Chtěla jsem se zeptat jestli je v pořádku, jestli třeba nemá úpal. Nebo jestli už není moc unavený, přeci jen už byla pěkná tma. Ale sotva jsem stihla otevřít pusu zvedl se strašný vítr. Zakryla jsem si obličej rukama a o krok ustoupila. Nat s Furym stáli klidně. Jen Nickův kabát a Natashiny vlasy se vlnili do větru. Před námi se najednou objevili vrtulníky. Ne  jen tak ledajaký vrtulníky. Vymakaný a se zbraněma. Strašidelný.

"Doufám že se nebojíš výšek."ušklíbla se na mě Nat a nastoupila do jednoho.
"Až po vás."poukázal Fury na vchod do vrtulníku. Ohlédla jsem se zpět na cestu kudy jsme přijeli. Auto už tam nebylo. Asi další maskování. Prudce jsem se otočila zpět a rozhodně vyšla vstříc té létající věci.
"Nejsem zas takovej srab."dloubla jsem Nat do ramene. Zasmála se a svlékla si dlohý kabát, který na sobě celou dobu měla. Pod ním měla černou úplou kombinézu s dost velkým výstřihem, ale jak šlo vidět, jí to nevadilo. U pasu a kolem stehen měla spoustu opasků a u nich zbraně. Nestačila jsem zírat a pomalu jsem začala přemýšlet jestli nesedím na palubě s masovými vrahy. Pevně jsem objala notebook. Fury si sedl vedle pilota a hne dna to vrtulník vzlétl.
"Kam letíme?"zeptala jsem se.
"Do jedné z hlavních základen S.H.I.E.L.D.u."odvětila Nat a nasadila si sluchátka. Jedny mi také podala. Vzala jsem si je a sledovala vzdalující se zem pode mnou.

Letěli jsme sotva pět minut, když se před námi objevily obrovské kopce. Vrtulník k nim doletěl a nabral o trochu větší výšku. Jakmile je překonal, naskytl se mi pohled na rozlehlou... jak toříct? Rezidenci ? Ne, jak říkala Nat. Základnu S.H.I.E.L.D.u.  Budova byla obrovská a z leteckého pohledu připomínala krabici na boty- teda víc  krabic na boty poskládaných různě vedle sebe. Všude svítily světýlka a popojížděly auta. Viděla jsem jak ze střech celého komplexu vzlétají tryskáče a jak na zem dosedá vrtulník. Hned za tím vším se rozkládalo pole. Pole plné satelitů. Omráčeně jsem na to všechno koukala a skoro ani nepostřehla, že vrtulník přistává. Dosedl na zem a všichni jsme vylezli. Zmateně jsem se rozhlížela kolem sebe. Všude pobíhali vojáci a agenti v černém oblečení se zbraněmi. 

Fury s Nat šli rozhodně k muži ve slunečních brýlích. Byl docela malý. 
"Coulsone, tohle je slečna Atwellová."řekl Nick. Otočila jsem se na toho muže který ke mně natahoval ruku.
"Phil Coulson, těší mě."usmál se.
"Sky... Skyler Atwellová."podala jsem mu ruku.
"Eh.. Můžu mít otázku?"zeptala jsem se. Všichni na mě stočili své pohledy.
"Proč na sobě máte sluneční brýle?"

"Nat. Nat!"uslyšela jsem za mnou mužský hlas. Otočila jsem se a spatřila nějakého muže v černé kožené bundě a vojenských botách a kalhotách. To by ještě bylo v pohodě. Jen že přes rameno měl hozený toulec se šípy a v ruce držel obrovský propracovaný luk. Nestačila jsem na ten skvost zírat.
"Moment. Kdo je to?"zarazil se tři metry přede mnou a lukem na mě poukázal.
"Skyler Atwellová. Podle všeho naše nová agentka."uchechtla se Nat a oplatila mi šťouchnutí do ramene.
Nová agentka? Cože?