New York

Kapitola 39.-"Atwellová, už jsem si myslel že je po vás."

"Sky?" "Skyler." "Otevři ty oči." "Vím že žiješ, ale nutně tě potřebujeme." "Já tě potřebuju." "Sky? Sky!" "Vidíš mě?" "Řekni něco!" hučel mi v hlavě jeho hlas. 
"Au." sykla jsem a chytla se  za hlavu. 
"Konečně." přitiskl si mě Steve k hrudi. 
"Nechytl jsi mě." vyčetla jsem mu. 
"Chytl, ale až na poslední chvíli a spadli jsme oba. Díky štítu jsme pořád vcelku. Už se jen musíme dostat nahoru."  ujistil mě a pohlédl nahoru. Všude kolem nás byly sutiny budovy S.H.I.E.L.D.u. 
"Do toho." zapřela jsem se mu o ramena a pomalu si stoupla. Zavrávorala jsem, ale balanc díky Stevově pomoci jsem udržela. 
"Zapřeš mě?" zeptala jsem se a chystala se šplhat. 
"Na to že jsi před chvílí skoro umřela jsi až moc čilá." uchechtl se a sepnul ruce. Věnovala jsem mu úšklebek a odrazila se od jeho rukou. 

"Atwellová, už jsem si myslel že je po vás." podal mi Fury ruku a vytáhl mě z kobky. 
"To já taky." padla jsem mu na hruď a poslouchala zvuky Stevea škrábajícího se nahoru. 
"Musíme ho-" nestihla jsem nic říct a zbytkem budovy se rozlehla další rána. 
"Zastavit." dořekl Steve a hrdě pozvedl štít. 
"Nechte ho mě, zastavte ostatní jeho kumpány." 
"Skyler. Nic ve zlém, ale jsi bezbranná!" zasmál se Steve. 
"A jediná kdo ho může zastavit." 
"Atwellová, nemůžete ho zničit sama." podpořil Fury Stevova slova. 
"Zvládnu to!" obořila jsem se na ně a rozběhla se směrem pryč. V tom mě píchlo v koleni a já se předklonila bolestí. "Ale až za chvilku." vztyčila jsem ukazováček. 

Na můstku vládl chaos. Všude byly plameny a poletovaly částečky prachu. Zahlédla jsem několik mrtvých těl. 
"Proboha." téměř jsem vzlykla. 
"Skyler drž se za mnou." strčil do mě Steve a sám se schovával za štítem. 
"Hillová!"uslyšela jsem výkřik Furyho. 
"V pořádku pane. To- je- v - pořádku." téměř šeptala. 
"Hillová co je vám?" přiskočila jsem k ní. Shlédla jsem k jejímu stehnu, které bylo sežehnuté skoro do masa. 
"Ten hajzl." sykl Fury. Rozhlédla jsem se kolem dokola a hledala jakýkoliv záchytný bod, který by mě navedl k Dannymu. Kromě plamenů a občasné ledové šmouhy a spoustu děr po střelbě jsem nic nenašla. 
"Šel k laboratořím." špitla Hillová a upadla do šoku. 
"Postarám se o ní. Vy najděte Starka a zbytek týmu a začněte něco dělat!" poručil Fury. Rozběhla jsem se co mi to nohy dovolovaly k místu, kde kdysi bývaly dveře, které vedly k tréninkovým centrům a šatnám. 
"Skyler!" uslyšela jsem Steva hned za mnou. Nereagovala jsem. Asi jsem měla. Chodbou se rozezněly výstřely. Kdyby mě Steve rychle nestáhl za štít, jsem na kaši. Kulky se odrážely od železného povrchu štítu a létaly na všechny strany. 

"Bradley! Bradley dost!" zařval dívčí hlas. 
"Je to Steve! Málem jsi zavraždil Kapitána Ameriku!" pokračoval hlas. 
"Je to vůbec možné? Myslím zabít ho." promluvil Coulson. Toho bezpečně poznám kdykoliv. 
"Ano je to možné ale nezkoušet to prosím." stoupl si Steve a i já se napřímila. 
"Šatny. Po Firesovi ani stopy." houkla Jemma do komunikátoru a dále si prohlížela poničené zdi. O jednu z nich jsem se opřela a zhluboka dýchala. Všichni čtyři se bavili o bůhví čem a plánovali útok. 

Všechno se to událo moc rychle. Nejprve Steve narazil prudce do zdi na druhé straně chodby, pak Jemma s Bradleym a nakonec Coulson, který stihl alespoň jednou vystřelit. Dopadli přímo před dveře vedoucí k můstku. Já se stihla jen otočit k místu kam dopadli. Chtěla jsem vyběhnout, ale jakmile jsme se se Stevem rozeběhli naproti sobě, rozdělila nás silná ledová stěna. Steve do ní prudce narazil a začal do ní mlátit. 
"Sky!! Skyler!" křičel a pěstmi se za mnou snažil probít. 
"Steve!" položila jsem dlaně na ledovou plochu. Vzápětí jsem ucukla. Byla strašně ledová. Jak to mohl Steve přežít přes 70 let? 

Uslyšela jsem praskání ledu. Steve očividně také a tak přestal mlátit do ledu. Oba jsme mysleli, že zeď praská. To byl omyl. Když se praskání přesunulo přímo pode mě, uskočila jsem a sledovala zamrzající chodbu. Otočila jsem se na druhý konec a tam uviděla dvě osoby. Žena a muž. Danny a moje bývalá matka. Vedle mě jsem na zemi uviděla Steveův štít a Steva jsem slyšela křičet za mnou. V hlavě jsem si vymýšlela plán, jak se dostat ke štítu, zneškodnit ty dva přede mnou a neohrozit ty za mnou. 
"Tak se vidíme znovu. Asi jsi hledala tohle co?" poukázal Danny na krystal houpající se na jeho krku. Neodpověděla jsem. Jen jsem čekala až nebude tak soustředěný mou nejistotou. 
"Mlčení znamená souhlas." pokračoval ve svém monologu. Stále jsem se na něj pomstychtivě dívala. 
"Nemáš moc." spráskl ruce. " Nemáš zbraň" naznačil pistoli z prstů a pomyslně vystřelil. 
"Nemáš nikoho kdo by tě zachránil." ukázal prstem na ledovou zeď za mnou. 
"A teď už nebudeš mít ani duši." řekl a švihl rukou, ze které mu vyletěl ostrý hrot ledu. To byla moje šance zmocnit se vzácného kovu.