New York

Kapitola 7. -Nečekaný zvrat

Vešla jsem do obrovského vestibulu, kterému dominovala obrovská recepce. Upřímně nechápu, k čemu ji zrovna Tony potřebuje. Stejně tu žije jen on, možná Pepper Pottsová a ten program. Ale i tak bylo všechno úhledné, rozsáhlé a zbytečné. Nevěděla jsem kam koukat dříve. Bohužel moje pozorování přerušil přijíždějící výtah. Instinktivně jsem se otočila k původci zvuku.

Dveře výtahu se pomalu otevřely a ze dveří vyšla drobná žena se zrzavými vlasy. Oblečená byla do perfektně uhlazeného kostýmku a v rukou nesla jakési složky.
"Slečna Atwellová?"zeptala se.
"Heh...Jo? A vy jste Pepper že?"usmála jsem se. Při mé smůle, ona se nezasmála.
"Chci říct Virginia Pottsová."odkašlala jsem si a cítila jsem jak rudnu.
"Ano, přesně tak. Těší mě."řekla a podala mi ruku. Přijala jsem ji a potřásla si s ní.
"Pan Stark Vás očekává, a to se nestává moc často. Prosím následujte mě."řekla a vydala se zpět k výtahu. Cítila jsem se strašně trapně a litovala jsem svého outfitu.
Nastoupila jsem do výtahu hned po Pepper. Hned na to zmáčkla číslo 41 a pak se jeho dveře zavřely. Jely jsme asi 2 minuty a to už mi nedalo.

"Kolik pater má tahle...Budova?"
"Přesně 50. Ale posledních 10 pater jsou jen laboratoře, ostatní jsou ložnice, herny...Co vám to vlastně popisuji. Je to prostě honosná budova."odvětila.
"Se spoustou zbytečností."dodala jsem a Pepper se usmála.
"Nějak tak."naklonila se ke mně a zašeptala.
"Jinak být vámi, tak nezmiňuji tu kovovou věc, kterou vymyslel. Pak by to bylo nadlouho."přidala Pepper a obě jsme se zasmály.

Výtah najednou cinknul.
"Podlaží číslo 41."oznámil nám Jarvis a dveře výtahu se otevřely. Pepper rozhodně vyšla směrem ke skleněným dveřím. Já se courala za ní. Zkoumala jsem všechny stroje, všechny počítače-který vlastně nebyly počítače, ale obrazovky ve vzduchu. Pepper naťukala číselný kod do jakéhosi zařízení a skleněné dveře se otevřely.
"Prosím."usmála se na mě a kývla směrem dovnitř.
"Děkuji."řekla jsem a prošla dovnitř. Bylo to tam...úchvatné, dechberoucí, úžasné, dokonalé... Já nevím jak to pojmenovat! Všude byly vzdušné obrazovky, různé nářadí, kusy plechů, pulty se spoustou zkumavek, počítače na kterých byl návrh nového železného brnění....
"Páni..."vydechla jsem.
"Jsem rád že se vám tu líbí, ale teď mi prosím dejte ty složky a odejděte."ozval se za mnou mužský hlas. Otočila jsem se a uviděla ho. Vlasy měl sice rozčepýřené, ale oči měl stejné jako na titulcích novin. Nejvíc mě ale zaujalo to světélko uvnitř jeho hrudníku. Vážně ho to drží naživu?
"Tonyyy."protočila Pepper očima.
"Co?"rozhodil rukama.
"Neodejdu jen tak. Tohle se mi objevilo v úkolu do chemie a já chci vědět proč a jak!"prolomila jsem ticho.
"Vidíš? Máš práci, tak ji udělej. Já jdu do kanceláře."sykla Pepper, usmála se na mě a odešla pryč.

"Whiskey?"zeptal se mě Tony a nalil sobě do skleničky.
"Ne, s alkoholem já nemám dobré zkušenosti."odkašlala jsem si.
"Hehe, druhej den ráno, co?"uchechtl se.
"Ne, vážná autonehoda."odvětila jsem. Na chvilku se na mě zahleděl.
"Takže dáš mi tu složku?"zeptal se. Zavrtěla jsem hlavou.
"Tak jinak. Měly by tam být rovnice viď?"usmál se a opřel se lokty o stůl, směrem ke mně.
"Ano."odpověděla jsem a sedla si na židli.
"Jsi docela v pohodě."prohodil.
"Vy si asi myslíte, že jsem totální idiot a nedokážu si spočítat pár rovnic a pak je rozdělit a získat oxidační číslo, že? Ale to je omyl. Matika, fyzika a chemie... Moje dost silný stránky. A teď chci vědět, proč byl spis o vibrániu-pokud nevíte co to je, tak je to kov ze kterého je štít Kapitána Ameriky- v mých domácích úkolech."vychrlila jsem ze sebe.
"Počkej, co?"zarazil se. Vytáhla jsem papíry a otevřela je na první straně s rovnicí.
"Tahle rovnice, vypadá složitě, ale složitá není. Stačí ji jednoduše převést a vypočítat-což pro Vás jistě není žádný problém. Jenže takhle se dopídíme výsledku, který nám nic neřekne."vysvětlovala jsem mu.
"A jak chceš tedy pokračovat?"zeptal se se zájmem. Zvedla jsem jeden koutek a obočí a zašklebila se na něj. Vzala jsem jiný kus papíru a překryla zbytečnou část rovnice.
"A tadá, máme výsledek. Ten se rozdělí...."začala jsem.
"..a tím zjistíme oxidační číslo neznámého prvku. Kde jsi k tomu přišla?"zeptal se trošku nesměle.
"V mých složkách. Nevím jak se mi tam dostaly."pokrčila jsem rameny.
"Kde bydlíš?"zeptal se.
"Fifth Avenue."odpověděla jsem.
"V té ulici, stojí jeden obrovský dům... Měl by mít číslo...."
"2001"zašeptala jsem. Oba jsme pohlédli na číslo dokumentu.
"Holka víš ty kde bydlíš?"podíval se na mě užasle. Jen jsem na něj koukala.
"V domě který dřív sloužil S.H.I.E.L.D.u"pokračoval.
"Čemu že?"nechápala jsem.
"Ehhh...jak že se jmenuješ?"popošel po laboratoři a zakroužil rukou.
"Skyler Atwellová..."zvedla jsem se ze židle.
"Skyler Atwellová, ode dneška jsi vítaný host ve Stark Tower a musíš mi něco slíbit."podíval se na mě významně. Napřímila jsem se.
"Nikdo se o tomhle nesmí dozvědět."poručil mi.