New York

Kapitola 40.- "Tik. Tak. Tik. Tak."

Uskočila jsem na stranu a kotrmelcem se dostala ke štítu, který jsem okamžitě uchopila za rukojeť a krčila se za ním. Všimla jsem si, že mi chybí kus vlasů. Hrot ledu mi je uřízl. Nebyl čas ale zkoumat vady na kráse. Štít jsem uchopila pevněji a snažila se vydržet nápor ledových a ohnivých útoků. Sáhla jsem k pasu, kde se nacházel ještě jeden glock. Obratně jsem ho vytáhla  a několikrát vystřelila. Bylo to jako v tom snu. Kulky s ním ani nehnuly. 
"Postarej se o ty za ledem." sykl Danny směrem k ženě a několikrát zesílil ledovou stěnu. Už jsem neslyšela Stevova slova. 

"Kdo je na tom hůř? Ten co má štít, ale neumí s ním, nebo ten kdo ho nemá, ale sloužil ve druhé světové? Ups... Ani jeden." naklonil hlavu a proti mě vyletěl další ohnivý plamen. Krčila jsem se za kusem plechu s doufáním, že se neuvařím za živa. 
"Nech je být! Je to jen mezi námi dvěma!" vykřikla jsem. Musím se dostat ke krystalu. 
"A tvým bratrem, zlatíčko." poslal mi vzdušnou pusinku.  "Asi si budeš muset vybrat princezno." podle se usmíval a opět mě zavalil spoustou útoků.  Nejednou se za mnou objevila červená skvrna a podle pruhů jsem poznala Stevovu uniformu. Jeho tělo se svezlo po ledové stěně na zem.
"Steve!" vykřikla jsem a položila dlaň na zeď. Napřáhla jsem ruku se štítem a vší silou praštila do zdi ze které sálal chlad. Praskla. Uskočila jsem a hleděla na své dílo. 
"A dost!" zařval Danny a zastavil můj záchvat zuřivosti tím, že mě jednoduchým útokem odhodil ke kamenné zdi. 
"Už mě unavuje ta tvoje víra v to, že vše dopadne dobře a ty vyhraješ!" zařval. Pomalu jsem se zvedla. Byla jsem plná kuráže a chtěla mu vrátit úder. 
"Ne! Nevyhraju! Připravil jsi mě o rodiče, o bratra a o moje dospívání! Už teď jsem prohrála!" vpálila jsem mu do očí. " Nevím o co ti jde, nebo co jsem ti provedla, ale pokud mě máš zabít tak do toho! Ale mé přátele z toho vynech!" roztáhla jsem ruce a stoupla si přesně doprostřed ledové zdi, jako bych všechny za ní chtěla chránit. 
"Ano. Prohrála jsi. Uvnitř tebe pořád doufáš, POŘÁD DOUFÁŠ ŽE VYHRAJEŠ. Ale Skyler, zázraky se nedějí každý den." syčel a pomalu se ke mně přibližoval. 
"Nedějí. Už několikrát se ale staly. Proč ne znovu? Proč se schováváš za super schopnosti? Proč je nenecháš být a nebiješ se jako obyčejný člověk? Vím proč. Jsi zbabělec a bojíš se, že tě přemůže malá holka." zatnula jsem pěsti. 

To už jeho hrdost a nervy neunesly. Rozběhl se proti mě, se zatnutými pěstmi a vší silou se rozmáchl. Ihned se mi vybavil trénink se Stevem v té továrně. Uhnula jsem dolů a uštědřila mu ránu pod koleno. Podlomilo se mu, ale Danny se ihned otočil a máchl rukou do prázdna. Nečekala jsem to a když jsem se zvedala trefila jsem nosem jeho loket. Odrazilo mě to dozadu a na záda. Chytla jsem si krvácející a nejspíš zlomený nos a kníkla bolestí. Danny si na mě obkročmo sedl. Ruce mi přimrazil k podlaze a sklonil se nade mnou. Krystal se mi houpal milimetry od obličeje, ale já na něj nemohla dosáhnout. Dovádělo mě to  k šílenství. 

"Jsi nula Skyler. NULA!" syčel. "Nedokážeš se postarat ani o sebe, jak chceš ubránit všechny ostatní? Všichni na tebe spoléhali, všichni doufali že ty jsi spása co jim příjde na pomoc. Ale co vlastně jsi? Jedno velké nic Skyler. Stejně jako tvůj bratr, puso." při posledním slově chytil moje tváře do dlaní a přisál jeho rozpraskané rty na moje načechrané. Dlouze si vychutnával tenhle agresivní a z jedné strany nechtěný polibek. Zmítala jsem se a mručela. Nakonec jsem usoudila, že to stačí. Co nejvíc jsem zatnula zuby a skřípla mezi ně jeho ret. Okamžitě se protrhl a já ucítila, jak se mi v puse rozlévá železitá chuť krve s příměsí mentolové žvýkačky. Danny se ode mě okamžitě odklonil a belestivě si chytl ret.
"Ty mrcho!" zařval a zapálenou pěstí mě udeřil do tváři. Zařvala jsem bolestí a hlavu natočila na stranu. Hned na to mě udeřil do břicha. A znovu. A znovu...
 Jen co jsem se malinko vzpamatovala z neústupné bolesti, jsem z posledních sil a co největší rychlostí skrčila koleno. Trefila jsem ho do páteře a tím ho skolila k zemi. Jakmile bylo mé tělo lehčí minimálně o osmdesát kilo, jsem sebou zmítala a škubala. Danny se nesoustředil na led na mých rukou. Jednoduše jsem sebou cukala tak dlouho, doku led nepovolil. Nesoustředila jsem se na bolest po celém mém těle. Převalila jsem se nad Dannyho a několikrát ho udeřila do tváře. Neváhala jsem a strhla mu krystal z krku.
"Končíš frajere!" krystal byl přiložen k jeho spánkům. Mé oči se zavřely a vyčkávaly, až mými žilami bude opět proudit ledová krev. Ze soustředění mě vytrhl jeho poblázněný smích. 
"Co je? Proč to... Proč to nefunguje?!" 
"Vážně si myslíš, že jsem tak blbej, abych se nechal přeprat pitomou malou holčičkou? Pravej krystal je u tvýho bráchy. Kdo z nás u něj bude dřív? Tik. Tak. Tik. Tak..."zamlaskal a při posledním tak jsem proletěla ledovou zdí.