New York

Kapitola 37.- "Další rozkazy?" "Přežijte"

"Ten chlap se snad musel vypařit!" 

Přenášela jsem váhu z jedné nohy na druhou a sledovala sluneční paprsky jak světélkují po zahradě S.H.I.E.L.D.u. Tak moc jsem si přála vypadnout, jet zpět do přístavu a zakroutit Dannymu krkem. Jak se mohl takhle rychle dostat pryč? Kam odvlekl mého bratra? 

"Tohle je ta nejmíň pravděpodobná teorie, kterou jsem kdy slyšel." protočil Tony očima nad Bradleyho nesmyslným řešením situace.
"Jsi v pohodě? Teda, v rámci možností v pohodě?" položil mi Steve ruku na rameno. Lehce jsem sebou škubla a vytvořila na tváři něco, co vzdáleně připomínalo úsměv. 
"V rámci možností," odmlčela jsem se. "Ano." 

"Skyler, co tvoje teorie?" zeptala se s lehkostí Jemma. Pomalu jsem se otočila a na všechny přítomné pohlédla. Jejich nervozita a obavy se zrcadlily v jejich očích a mně se najednou rozsvítilo v hlavě a nápady začaly šrotovat jako o závod. 
"Mám to." špitla jsem. Všichni po sobě vrhli nechápavé, překvapené a v uvozovkách natěšené pohledy. Dala jsem se do vysvětlování. 

"Chci říct... Nemám to. Ale mám možnost jak mohli tak rychle z té jachty zmizet. Pokud Danny a já máme schopnosti, kdo je vlastně dneska nemá, proč by je nemohl mít i někdo další? Co když ti, co si hráli na mé rodiče mají schopnost teleportace? Vysvětlovalo by se to." pokrčila jsem rameny a snažila se přijít na to, kde by se mohl ukrývat. 
"To by sice šlo, ale otázka je, kam se teleportovali?" promnul si Clint oči.
"Třicátý blok, jižně od Stark Tower." řekl klidně Tony, který stál za holografickou obrazovkou a vyhledával jakýkoliv pohyb, nebo cokoliv, díky čemuž by Dannyho a Harryho našel. Najednou ho jeho klidnost přešla. Stejně jako mě. 
"Místo požárů." vydechla jsem.
"Oblečte se. Jedeme na výlet." zavelel Tony. Okamžitě jsem se odrazila a vyrazila si pro uniformu. Teda chtěla jsem. Zastavily mě silné paže patřící Kapitánovi.
"Ty nikam nejdeš." řekl s vážným obličejem. 
"To teda jdu." zavrtěla jsem hlavou.
"Ne nejdeš, Skyler ještě nejsi v plné formě a navíc jsi bez schopností."naléhal.
"Já se cítím v pořádku. A pokud vím, Natasha si taky vystačí se zbraněmi u pasu a bojovým uměním." vymanila jsem se mu ze sevření.
"A taky nejsi nesmrtelná."
"Steve jsem jediná kdo ho může zastavit." zvážněla jsem. Místo odpovědi chytil mou hlavu do dlaní a přitiskl své rty k mým. Nechala jsem se unést jemnou chutí jeho narůžovělých rtů.
"Zvládnu to." odrazila jsem se od jeho hrudníku a zmizela mu za zády ve spleti chodeb. 

Než jsem došla do mé šatny, napadla mě ještě jedna věc. Zamrazilo ve mně. Prudce jsem se otočila a běžela na druhou stranu základny. Sotva jsem dýchala. Vrážela jsem do všech agentů, kteří mi zastavili cestu a obratně přeskakovala všechny překážky, které mi bránily v plynulém běhu. Doběhla jsem do obytné části komplexu a vpadla do mého pokoje. Dveře jsem otevřela s takovou vervou, že se prudce rozletěly, narazily do zdi a se zavrzáním se začaly zase zavírat. To už jsem ale po kolenou sjela k nočnímu stolku a zběsile v něm začala šmátrat. 
"Ten hajzl!" zaklela jsem. Přesně v té chvíli se ozval výbuch který celou budovou otřásl. Prudce jsem vstala a zatnula ruce v pěst. Dokázala jsem si to dát dohromady. Určitě zaútočil Danny. A co jsem hledala? Ten kámen co mi kdysi dala ta stařenka. Danny se sem dostal a kámen-krystal mi ukradl. Nejenže našel a zabil mou rodinu, odhalil i tajnou základnu S.H.I.E.L.D.u a ukradl krystal, díky kterému mi ukradl schopnost cokoliv zmrazit. 

Vyšla jsem na chodbu, kde panoval chaos. Snažila jsem se nalézt známou tvář, ale neviděla jsem nikoho až na pár neznámých agentů. Na zemi jsem uviděla ležet zbraň. Myslím že to byl Glock-19 ale odborník na zbraně vážně nejsem. Zkontrolovala jsem zásobník a nechala se davem agent unášet do centra dění. 
"Tudy ne! Musíte nouzovými východy! Ne přes centrum!" křičela jsem. Vážně si říkají profesionálové? Nikdo mě neposlouchal. Byla jsem zoufalá a tak jsem vystřelila do prázdna. Všichni se malinko uklidnili a tak jsem znovu zařvala. 
"Nouzový východ! Hned!" zázračně všichni poslechli můj rozkaz. Tedy všichni ne. Někteří pokračovali v cestě pro jistou smrt, ale s těmi jsem si nelámala hlavu. Já je varovala. 

"Skyler!" uslyšela jsem Coulsonův docela roztomilý hlásek.
"Ach Coulsne. Konečně někdo známý. Co je příčinou?" zeptala jsem se a přiběhla blíž k němu.
"Viděl jsem několik ozbrojenců. Řekl bych že Dannyho žoldáci."
"Mají schopnosti?"
"Kromě přesné mušky snad ne. Dannny je tady určitě. Jeho poloha v místě útoků byla podvrh."  informoval mě. V mezipatře nad námi jsem uviděla hlaveň jakési zbraně, která rozhodně neodpovídala těm naskladněným u nás v S.H.I.E.L.D.u.  Okamžitě jsem namířila Glock na cíl a bez jakéhokoli problému sejmula cíl. Zbraň spadl dolů a hned na to se ozvala rána po pádu jejího majitele.
"Headshot." řekla jsem vítězně.
"Vezměte si komunikátor. Budete ho potřebovat." podal mi sluchátko, které jsem si okamžitě nasadila za ucho.
"Další rozkazy?" zeptala jsem se.
"Přežijte."