New York

Kapitola 17. Chceme aby jsi se vrátila

"Dobré jitro." pozdravil mě Steve když jsem zase rozlepila oči. Vážně u mě strávil celou noc?
"Dobré."zachraptěla jsem a zavrtala jsem se do jeho hrudi. Pobaveně se uchechtl a já jsem okamžitě probrala.
"Jejda... Promiň. Já... No.."koktala jsem a vystřelila do sedu. Steve zůstal ležet a dost pobaveně mě pozoroval.
"V pohodě. Kdyby mi to vadilo, tak tady nezůstávám. Teda pokud to nevadilo tobě."smál se. Než jsem stihla zareagovat ozvalo se zaťukání a rozlétly se dveře. V nich stála Natasha se stohem papírů. Steve si rychle sedl a já na ni otočila hlavu.

"Super! Už jsi v pohodě. Hlídal tě tady každej den. Nechtěl ani odejít."nezvedla Nat hlavu od složek s papíry.
"Každopádně, ty máš jít za Furym a tebe mám dovést za Hillovou."ukázala nejdřív na Steva a pak na mě.
"Vždyť jsi ani nevěděla jestli bude vzhůru."namítl Steve.
"Ale je. Vidíš jak jsem dobrá? Tady jsou dveře. Fury se Starkem něco mají." otevřela mu dveře. Steve vzdychl pohlédl na mě a vyšel ze dveří. 
"Jak se cítíš?"zeptala se a položila na židli hromádku oblečení.
"Jo. Líp."pokývala jsem hlavou. Odhrnula si pramínek vlasů z obličeje.
"Tady máš nějaký oblečení. Abys tady neběhala v tomhle. Počkám na tebe za dveřmi."usmála se, zatáhla rolety a vyšla z pokoje.

Povzdechla jsem si a začala jsem zkoumat, co jsem dostala přiděleno za oblečení. Černé džíny a tmavě modré úplé tričko. Povzdechla jsem si a začala se převlékat. Jenže jsem si neuvědomila svá zranění. Jakmile jsem si natáhla kalhoty, přejela jsem jimi přes jizvu na noze a způsobila si další bolest.
"Jááu..."sykla jsem a bolestně si sedla zpět na postel.
"Jsi v pohodě?" ozvala se zpoza dveří Natasha.
"Joo, jo."odpověděla jsem a rychle si přetáhla tričko přes hlavu. Sice rychle ale opatrně. Podívala jsem se na svůj outfit a najednou mi hlavou probleskl obraz. Měla jsem pocit, že už jsem tohle oblečení někdy viděla. Na chvilinku jsem se zarazila a pak jsem vyšla z pokoje. Rovnou do centra dění, nebo alespoň mně to tak přišlo. Všude procházeli různí vědci, různí vojáci, agenti a bůhví co ještě. Do jednoho jsem málem vrazila. 

"Super sedí ti to."rýpla si Nat. Chtěla jsem něco říct, ale Nat byla rychlejší. Jako ostatně všichni tady.
"Pojď. Mám tě dovést za Hillovou." kývla jsem a snažila se s ní držet krok. Ale za prvé nedokážu s ní držet krok ani normálně, natož když mám zraněnou nohu. 

"Jestli mě tady teď necháš, tak už se nedokážu vrátit zpátky. A jestli nezpomalíš tak to tak dopadne."zastavila jsem ji.
"Ježiš promiň. Neuvědomila jsem si, že... No Clint je zraněnej často, ještě jsem si za ta léta nezvykla."prudce se zastavila.
"Jak dlouho že už pracuješ jako agentka?"zasmála jsem se. Nat ale ne.
"Promiň, nerada to rozebírám. Kvůli mé minulosti."skoro zašeptala a pokračovala v cestě chodbou. Chápu ji. Sice nevím co se v její minulosti stalo, ale ta moje taky není nejlepší.

Zastavily jsme se u prosklených dveří, za kterými ve velké místnosti bylo spousta počítačů a různých papírů a hlavně hodně lidí. 
"Až po tobě."otevřela Nat dveře a pustila mě dovnitř. Usmála jsem se a vešla.
"A! Skyler! Konečně. Tady se posaď. Musím na tobě udělat pár testů. Neboj, jen prověření jestli nejsi nakažená mimozemským..."
"Hillová, nestrašte ji!"vykoukl zpoza monitoru Coulson s hrnkem Grumpy cat. Uchechtla jsem se.
"Líbí se vám? Mám ještě jeden. Můžu vám ho darovat!"zasmál se Coulsoun a zase zmizl za monitorem.
"Chci jen zjistit jestli už jsi v pořádku."dokončila předešlou větu Maria.
"Musím jít."zamávala najednou Nat svým mobilem.
"Nějací nováčci?"zeptal se zase Coulson.
"Ne, ale i profesionálové potřebují výcvik."odvětila.
"Jen jdi. Pak ji dovedu k Furymu."ujistil ji Phil. Kývla a zmizela ve dveřích.

"Tobě se zle z krve nedělá. Takže si sedni vezmu ti vzorek krve."vypustila Maria ze svých úst větu, která mě zarazila.
"Jak víš že mi nevadí braní krve? Teda celkově z krve?"vyskočila jsem na jedno z lehátek. Maria se najednou zarazila a vyhledala Coulsonův pohled.
"Noo, tak jelikož jsi byla celá dotrhaná a krev ti nic neudělala."opáčila hned Maria.
"Tak ukaž."přešla ke mně s jehlou a desinfekcí. Natáhla jsem ruku a nechala si odebrat vzorek krve. 

"Už se ví co se to tam dělo?"zeptala jsem se, když mi Maria zkoumala oči.
"Stark se to snaží už dva dny analyzovat. Bůhví, jestli na něco přijde."odpověděla a zhasla baterku, kterou mi prohlížela zorničky.
"Slečno Atwellová, tady jsou vaše věci."zvedl se Coulson a podal mi mojí ušpiněnou tašku. Převzala jsem si ji a okamžitě se v ní začala prohrabávat. Deník s mobilem tam naštěstí téměř neporušení byli.
"Můžu si dát nabít telefon prosím?"zeptala jsem se. 
"Jasně. Tady můžeš. Snad ti tam bude nějaká nabíječka sedět."usmála se Maria. 
"Děkuju."poděkovala jsem a přešla do rohu se snad miliony nabíječkami. Docela dlouho jsem hledala tu správnou.

15 zpráv, 29 zmeškaných hovorů... Většina od mamky a táty. Okamžitě jsem vytočila mamčino číslo.Vyzvánělo to sotva vteřinu a už se na druhém konci ozval mamčin ospalý a vystrašený hlas.

"Sky? Sky! Jsi to ty? Kde jsi? Jsi v pořádku? Slyšela jsem co se stalo v New Yorku a Bradely s Jemmou mi nedokázali říct kde jsi!"vystresovaně křičela.
"Mami. Klid. Prosím. Byla jsem v nemocnici. Jsem v pořádku neboj se."uklidňovala jsem ji.
"Sky vrať se domů..."řekla najednou.
"Co? Ne!"vyskočila jsem ze židle na které jsem seděla.
"Sky, není to tam bezpečné, s tátou jsme se shodli, dneska ti zabookujeme letenku."mluvila vážně.
"Nemůžu domů!"vykřikla jsem a bylo mi jedno že se na mě všichni koukají.
"Sky pochop nás! Máme o tebe strach!"skoro plakala.
"Mami já se nevrátím. Ještě devět měsíců. Zavolám později. Domů se v žádném případě nechystám. Ahoj."třískla jsem telefonem. Bohužel jeho displej nevydržel.
"Doprdele!" sykla jsem.
"Děje se něco?"zeptala se Maria.
"Naši chtějí abych odjela zpět do Anglie."odpověděla jsem a telefon i přes to že nebyl nabitý sundala z nabíječky.
"Nemůžeš odjet!"zarazila mě Maria.
"Taky neodjedu."odsekla jsem a vzala si tašku.
"Můžeme jít za Furym prosím?"ukončila jsem tuhle scénu a stoupla si ke skleněným dveřím.