New York

Kapitola 22. -T.A.H.I.T.I

První co vidím jsou dvě mužské siluety. Coulson a Fury. Jako druhé vnímám místnost. Nejsem v mém pokoji. Tedy v tom, kde jsem byla po útoku mimozemšťanů. Tahle místnost byla prosklená a bylo v ní jen jedno lehátko, na kterém jsem právě ležela. 

"Slečno Atwellová..."pomohl mi Fury si sednout. 
"Au."sykla jsem a chytla se rukou za zadní část hlavy. Tam jsem si nahmatala bouli. To je vlastně to poslední co si kromě snu pamatuju. Moje omdlení, a dopadnutí na tvrdý beton.
"Jak vám je?"zeptal se Coulson.
"Dost mě bolí hlava."snažila jsem se o úsměv. Ruku jsem sundala z hlavy a až teď si všimla, že mám na rukách zvláštní rukavice. Zmateně jsem si je ze všech stran prohlédla. 
"Bezpečnostní opatření."oznámil mi Fury.
"Cože?"nechápala jsem. 
"Zmra-"nedořekl Coulson a už ho Fury probodával pohledem.
"Asi by jste měla vědět jednu věc. "snažil se začít Fury.
"Co? Vysvětlí mi to někdo?"rozčilovala jsem se.
"Souvisí to... No..."snažili se oba najít správná slova. Najednou mi došlo, že to určitě bude mít co dělat s tím snem.
"Souvisí to s ledem?"zadívala jsem se na můj odraz ve skleněné zdi. Fury s Coulsonem na sebe zaraženě pohlédli.
"Jak to víš Skyler?" přisedl si Coulson z druhé strany vedle mě.
"Měla jsem sen.. Většinou mám sny jen na autonehodu. Nic víc. Prostě autonehoda, bolest,smrt. Jenže pak se mi tam vloudil S.H.I.E.L.D,jenže to jsem ještě nikoho pořádně neznala a do třetice, ten sen se mi zdál teď, byla jsem...Jak jen to Steve říkal? Měla jsem ledovou masku a z rukou mi vystřeloval..."zahledím se na rukavice. "Led." řeknu polohlasně.
"To nebyl sen, že ne?!"vyskočila jsem na nohy. Nevolnosti odeznívaly.
"Skyler..."snažili se mě uklidnit.
"Co jste mi zatajili? Co jsem zač?! Co jste se mnou sakra provedli!?"křičela jsem. 
"Klid... Uklidněte se."snažil se Fury.
"Já se mám uklidnit? Já? Právě jsem zjistila žeee...žeee jsem monstrum! Mrazivý monstrum!"opřela jsem se dlaněmi o jednu ze čtyř skleněných zdí. Člověk by řekl, že sklo bude studené a bude hezky chladit. Jenže já necítila nic. Cítila jsem jen tlak v rukavicích. Nejprve jsem si chytla pravou ruku do levé a protřela si zápěstí.
"Co jsem zač?"zeptala jsem se klidně.
"Tohle bude na delší povídání Skyler."usmál se Fury. Nedůvěřivě jsem zvedla oči.

Seděla jsem v tureckém sedu naproti Nickovi na lehátku. Pořád jsem si nervozně pohrávala s rukavicemi.
"Skyler. Ten sen. Nebyl sen... Byla to vzpomínka..."začal pomalu.
"Vzpomínka? A proč si na ni vzpomínám až teď?"nechápala jsem. Fury sklonil hlavu.
"Víš... Musela jsi... A taky jsi chtěla... Podstoupit jednu věc..."kouskoval.
"Jakou? Řekněte mi to!"zvýšila jsem hlas. Podíval se na mě jeho čokoládově hnědým okem. Viděla jsem v něm smutek, strach a nejistotu.
"Jmenuje se to program T.A.H.I.T.I."vzdychl a narovnal deku vedle sebe.
"T.A.H.I.T.I? Tam jsem byla na dovolené. Kdysi dávno a... Co to je?"nechala jsem se unést. Fury se na dlouhou dobu odmlčel.
"Co je to?"skoro jsem zakřičela. Fury se zvedl a prošel se po místnosti.
"Nevím jestli jsi připravená se to dozvědět Skyler." vzdychl.
"Právě jsem se dozvěděla, že mám podle všeho schopnosti. SCHOPNOSTI!"zakřičela jsem a praštila do lehátka.
"Dobře.."hlesl a vrátil se na své původní místo a sedl si.
"Program T.A.H.I.T.I, není ještě ani dokončený. Prošel několika neúspěšnými testy Skyler. Ty jsi jeden z úspěšných. Jeden ze dvou úspěšných..."bylo vidět že je pro něj těžké o tom mluvit.
"Slouží k tomu... Zatím slouží k tomu... Nevím jak to říct... Na tebe jsme ho použili pro to, abychom ti vymazali a přepsali vzpomínky. A utlačili tvou schopnost Skyler..."vzdychl a prudce vstal. Co nejrychleji odešel z místnosti. Zůstala jsem vystrašeně zírat do jednoho místa a v hlavě si přemítala co mi právě řekl.

Přepsali mi vzpomínky? Proč? Co se stalo tak strašného? 
Snažím se to dát dohromady. Byla jsem taky superhrdinka? Agentka S.H.I.E.L.Du? Zabila jsem někoho a nedokázala se z toho vzpamatovat? Znala jsem to tady kdysi? A stala se někdy ta strašná autonehoda?

Po asi dvou hodinách přemýšlení se najednou otevřely dveře. Ležela jsem schoulená v klubíčku a nevím proč, ale z očí mi tekly slzy. Ani jsem nezvedala hlavu. 

"Sky..."promluvil Steve. "Donesl jsem ti něco... K jídlu."oznámil mi a sedl si na postel.
"Ty jsi o tom celou tu dobu věděl a nic jsi mi neřekl?"vzlykla jsem a setřela si slzy. Některé z nich se opět změnily na ledové střípky.

"Nemohl jsem. Ale odpovím ti všechny otázky."řekl a položil tác s jídlem vedle sebe. Nevěřícně jsem se na něj podívala. Když kývl pomalu jsem si sedla. Místo první otázky jsem mu zlomeně padla kolem krku. Pevně mě objal a zanořil svůj nos do mých vlasů.
"Věř mi, že teď ještě nemáš důvod brečet."řekl s nakřáplým hlasem. Zdrceně jsem se od něj odtáhla a čekala co z něj vypadne.
"Ře-Řekni mi o tom Steve..."vzlykla jsem. Steve se nadechl, promnul si obličej, odkašlal si a začal.

"Ty si pamatuješ na poslední, dá se říct rok. To znamená od autonehody dál. Všechno předtím jsou upravené vzpomínky. Žádná autonehoda se před půlrokem nestala Skyler. Všechno se stalo už před dvěma lety. Teď už vlastně skoro před třema, protože ti za chvíli bude osmnáct."začal Steve. Už teď jsem se cítila totálně rozebraná, podvedená a zlomená. Ale chtěla jsem vědět všechno.
"Schopnosti máš od narození. A první věc co bys měla vědět je ta, že tvůj otec pracoval v S.H.I.E.L.D.u. S gama zářením. S Brucem Bennerem. Pokud ti to jméno něco říká. Bruce nebyl jediný zasažený zářením. Tvůj otec to odskákal taky. Jen se neměnil na neovladatelný monstrum. Gama zá-"
"Jak neměnil? Snad nemění? Proč mluvíš v minulém čase Steve?"zarazila jsem ho.
"Protože se to stalo v minulém čase. Dozvíš se to... Gama záření se sice usadilo v jeho organismu, ale s tvým otcem to nic neudělalo. Udělalo to něco až s jeho potomkem. Tudíž s tebou Skyler. Všechno gama buňky se přemístily do tvého organismu. Proto máš schopnosti.Tohle všechno znám jen z tvých složek. V té době jsem byl ještě..."zarazil se. "Byl jsem mimo službu... Vlastně o mě ještě nikdo nevěděl... Byl jsem... Byl jsem v ledu."vykoktal se. Zůstala jsem na něj civět.
"Každý týden jsi jezdila na testy sem do S.H.I.E.L.D.u. Tvoje opravdové schopnosti se ale projevily až ve tvým devíti letech, kdy jsi zmrazila židli. To se ti obrátil život vzhůru nohama. Ve svých čtrnácti letech jsi měla první... Dá se říct misi... Misi zvanou Kapitán Amerika."zaculil se.
"Ne! Já jsem ti pomohla dostat se z ledu?"vydechla jsem. Steve mou otázku jen přešel.
"Bohužel teď přichází ta horší část. V patnácti letech jsi měla další tři mise. Ta třetí... Ta byla nejhorší...Vážně to chceš vědět? Přeci jen... Hrabali se ti v mozku aby ti to z něj dostali a..."
"Ano Steve. Chci to vědět. Musím to vědět!"
"Byly dvě skupiny S.H.I.E.L.D.u. Jedna ve které jsem byl já Barton, Romanovová a ty s Coulsonem, Bradley a Jemma jsme jeli na tu zdánlivě nebezpečnější misi. Ano byl jsem nasazen už rok po probuzení. Jenže naše mise nebyla tak náročná. Druhá skupina to nezvládla. Byl mezi nimi i tvůj otec, matka...."nadechl se.
"Máma s tátou? Vždyť naživu!"zaprotestovala jsem. Ale i tak jsem něco tušila.
"Skyler...Mluvím o tvých pravých rodičích...Jenže oni nebyli jediní co tam zemřeli...Mezi nimi byl i...I... Tvůj...Tvůj bratr.... A ... A přítel..."sklopil hlavu. Projel mnou mráz. Co mi to právě řekl?! Zůstala jsem zírat do jednoho místa. Ani jsem nebrečela, ani se nedivila... Bez jediné známky mimiky v mém obličeji jsem zírala pře sebe do skleněné zdi.