5.kapitola

1K 37 5
                                    

Na koupališti:


Martinovo mamka nás odvezla na koupaliště. Vystoupili jsme z auta a šli jsme k pokladně. Každý si zaplatil to své a šli jsme k šatnám. Tam jsme se samozdřejmě museli rozdělit. Já jsem si sundala boty a šla jsem do dámské šatny, tam jsem se převlékla a šla jsem k bazénu. Chvíli jsem čekala na Martina a pak šel z té šatny. Šel jako bůh. Měl krásné vlasy, vypracovaný tělo. Byla jsem z něho fakt  vedle. Šel pomalou chůzí, přišel ke mě a řekl mi že si půjde skočit. Řekla jsem že půjdu s ním, i když jsem v životě neskákala a skákání z výšek dočista nenávidím. 


Šli jsme na druhý konec koupaliště, nebo spíše haly a tam byl pěti metrový skokánek. Když jsem na to koukala zdola, říkala jsem si že je to malá výška, no ale potom jsem šla nahoru a podívala jsem se dolů. 


,,Ježiši!"


Hned jsem se otočila a Martin se usmál.


,,Co je? Bojíš se?"

,,Trošku jo."

,,Skočíme spolu?"

,,Myslíš že to bude lepší?"

,,Možná."

,,Tak jo. Na tři,..." řekla jsem a šli jsme oba dál, chytl mě za ruku a já jsem řekla:"ras, dva, tři!"


Martin se rozeběhl a já těsně za ním. Na konci skokánku jsme skočili a pořád jsme se drželi. Ráda bych řekla, že bylo krásný, jak mě držel za tu ruku, ale bohužel to krásný nebylo. Blížili jsme se pořád víc a víc k vodě a pak to přišlo, potopili jsme se. Pod vodou jsme se pustili a vyplavali nahoru. 


,,Dobrý Teri?"

,,Jo, v pohodě."

,,Fajn, půjdu si ještě jednou skočit. Počkáš tu na mě?"

,,Můžu jít s tebou?"

,,No, dobře. Jak chceš."


Nechtěla jsem znova skočit. To ani za milion, ale chtěla jsem aby mě znova držel za ruku a pak se mě zeptal jestli jsem v pohodě. Vyšli jsme nahoru, byla nám zima a on se mě zeptal: ,,Chceš skákat jako předtím? Teda jestli ti to nebude vadit."

,,Jo chtěla bych."

,,Dobře,.." ustoupili jsme dál: ,,ras, dva, tři!" 


Znovu jsme se rozeběhli a skočili. Tentokrát jsem měla trošku větší obavy, voda byla studená jako led, pod vodou mně zase pustil a vyplaval nahoru. Já jsem vyplavala těsně za ním. 


,,Teď už ale nejdu. Promiň." Martin se uchechtl a řekl: ,,Neboj, ani já ne."

Vylezli jsme z vody ven a šli jsme si na chvíli sednout.


,,Martine, půjdeme zkusit tobogán? Prosím, prosím!!"

,,Jo, klidně tak pojď. Ale já půjdu na ten s těma kruhama!"


(Vysvětlení: Tobogán s kruhama je vlastně tobogán, který je větší než normální a vy si sednete do takového kruhu, odstrčíte se a jedete. Je kruh pro jednoho a pak pro dva.)


,,Ehm, Martine tady je ale jenom kruh pro dva, už není pro jednoho."

,,No tak vezmeme tenhle. Pojď."


Martin vzal kruhy ze předu a já zezadu. Šli jsme po schodech nahoru ale pro mě to bylo moc těžký, tak jsem se na chvíli zastavila. 


,,Teri, já to vezmu sám, vydýchej se a já to vezmu nahoru. Počkám tam na tebe."

,,Děkuju."


Je hodný, že to vzal. Šla jsem hned za ním a pak jsme byli nahoře. Zrovna tam nebyla fronta a tak Martin vzal ty kruhy a dal to do tobogánu, držel to a řekl ať si sednu. Sedla jsem si dozadu a Martin si sedl přede mě. Sedl si obličejem ke mě, takže neviděl kam jedeme a pořád koukal jen na mě a já jsem koukala jen na něho, roztlačili jsme to a jeli jsme. 


,,Waaa!"

,,Teri to je bomba!"

,,No to teda!" Zasmáli jsme se.

,,Na tohle jednou vytáhnu mamku!"

,,Martine, to asi nevytáhneš." Zasmáli jsme se znovu.


Pak bylo ticho a my jsme jeli a koukali se na sebe.


,,Teri, o čem si to se mnou chtěla mluvit?

,,Kdy?"

,,Ve škole."

,,Aha, to teď nech být."

,,Ne tak o čem?"


Nechtěla jsem mu to říkat, ve škole mi muselo hrábnout, když jsem mu chtěla říct že jsem vždycky nervózní, když jsem s ním a tak jsem si musela něco vymyslet. Přemýšlela jsem co mu řeknu, ale nic mě nenapadalo.


,,Chtěla jsem se tě zeptat, proč si mě ve škole ignoroval. Já jsem přece nemohla za to, že mě učitelka posadila k Davidovi."

,,Já jsem tě neignoroval, to ne, jen mě prostě zaskočilo jak si s Davidem mluvila. Prostě ses na něj otočila a,.."

,,A co? On se mě jenom na něco zeptal, nic víc."

,,Dobře, fajn."


Doma:


Šla jsem na facebook a tam jsem si začala psát s Martinem:


Martin: ,,Ahoj"

Teri: ,,Ahoj"

,,Jak se máš?"

,,Dobře, ty?"

,,Fajn"

,,ok"

,,Hele víš jak jsme se nahoře drželi za ruce a jak jsem se tě zeptal, jestli by si se chtěla za ruce držet znova?"

,,No?"

,,Tak to jsem udělal schválně."


Teri BlitzenKde žijí příběhy. Začni objevovat