Teri Blitzen

28.kapitola

V životě jsou dobré, ale i špatné věci. Tímhle se držím celý můj život. Ani nevím proč, ale dnes mám černý svědomí.

Ráno jsem se probrala a nasnídsla jsem se. Umyla jsem se a udělala vše potřebné. A pak? Skočila jsem Jonášovi do postele, dala mu pusu a řekla: ,,A teď vstávej!"

Jonáš byl už dávno vzhůru, jen potichu brečel.

,,Co je?" řekla jsem opatrně.

,,Teri, musíme letět domu."

,,Proč?"

,,Nechci Ti to teď říkat, řeknu Ti to v Praze na letišti."

,,Řekni mi to teď. Nejsem dítě, abych něco nepochopila,.."

,,Teri, jsem za Tebe neskutečně rád a s námi to nemá nic společného, prostě se něco stalo, teď to, prosím, neřeš."

,,Fajn, du si sbalit."

Černé svědomí. Jako bych to tušila, že se něco stane, ale nevím co. Jonáš pořád brečel, nejdříve tiše, potom nahlas.

Doma:

Sms: ,,Už mi napíšeš, co se děje?"

,,Martin,.."

,,Co?"

,,Jdi za ním domu."

Típla jsem to. Proč mi to prostě nemohl napsat? To to je tak těžké? Stavila jsem se u Martina doma, ale on tam nebyl. Pouze jeho rodiče.

,,Dobrý den," koukla jsem se, jak plakali: ,,Ehm, je tu Martin?"

,,Ty to nevíš?"

,,Nevím nic. Jen jsem měla přijít za Martinem. Tak já se stavím jindy, naschledanou."

,,Teri, víš, on zemřel."

Jeho mamka sklouzla na zem a začala brečet. Měla jsem kámen na srdci a cítila jsem, jak mi kámen drtí mé srdce. Nemohla jsem tomu uvěřit, cítila jsem ho, jako by stál vedle mě. Jako by byl prostě jen ve škole. Stála jsem tam a tekly mi slzy.

,,Je mi to líto, upřímnou soustrast. Měla bych už jít."

Rozeběhla jsem se ke dveřím, běžela jsem domů, ale musela jsem si sednout na chodník a brečet. Začala jsem řvát na celou ulici: ,,Nenávidim život! Proč tohle všechno musí být takový? Proč Martin!",.. Uż jsem dál nemohla, jelo auto a jediné co mě v tu chvíli napadalo bylo, že pod něj skočím.

Píši horor!  Jmenuje se Dark Night
Byla bych ráda, kdyby jste se koukli:):3