2.kapitola

1.7K 51 4
                                    

Probouzení v oblibě nemám, ale vstanu. Neuvěřitelně jsem se podívala na hodinky, bylo teprve pět hodin, ale já už jsem spát nechtěla. Martina jsem nechala spát a šla jsem se převléknout do domácího. Pak jsem vzala mobil, šla na snapchat a vyfotila Martina jak spí. Mohla jsem se udusit smíchy, jak na té fotce vypadal, ale přísahám, že jsem se nesmála jen já. Udělala jsem si zelený čaj, sedla jsem si k televizi a koukala na Disney Channel. Mám ho prostě ráda. Pak vstala jeho mamka a šla si sednou ke mě.


,,Dobré ráno."

,,Ahoj Teri."

,,Jak jste se vyspala?"

,,Dobře. Jak šlo editování?"

,,Je musim přidat ten ASK, děkuji Vám že jste mi to připoměla."

,,Nemáš zač."


Běžela jsem do pokoje a zapla Martinovo notebook. Najela jsem na YouTube a dala jsem zveřejnit video. Hned po minutě jsem se na video podívala a měla jsem tam 345 shlédnutí a 15 liků. Wow. Koukla jsem se co je nového na facebooku, twittru, YouTube, a podobně. U toho jak jsem koukala co je nového jsem se sekla a zase běžela do obýváku za Martinovo mámou. Ona akorát vstala z gauče, což bylo ideální pro tuto situaci a chtěla jít do kuchyně. Já jsem jí zatrhla a popřála všechno nejlepší k narozeninám, ona se zasmála a řekla že děkuje. Zavázala jsem jí oči a odvedla jsem ji do Martinovo pokoje, kde na ní čekal obrovský plyšový slon. Rozvázala jsem jí oči a ona se podívala. Nevěřila jsem svým očím, ale ona se mi rozplakala na rameni. Co dokáže jeden jediný slon, to nechápu. Martin se brekem jeho mamči vzbudil a koukl se na nás. Zeptal se co se děje a já jsem ukázala na slona. Martin jí také popřál všechno nejlepší a šel jí ukázat jeho dárek. Přiznám se, že já jsem byla také zvědavá co to bude. Byla to nová televize. Wow. To jsem čučela i já.


,,Tvoje mamka měla velkou radost."

,,To jsem viděl. Miluju jí."

,,Oukey."

,,Co to video?"

,,Už ho mám na kanále."


Odpoledne:


,,Martine já už musím jet domů."

,,Chceš aby tě máma odvezla?"

,,Ne, v pohodě pojedu busem. Nebudu ti otravovat oslavenkyni."

,,Prosim tě. Prostě tě odveze máma a je to. Busem nepojedeš."

,,Fajn."

,,Až budeš doma, napíšeš mi?"

,,Možná." chtěla jsem v něj vzbudit nejistotu.

,,Prosim."

,,Snad o mě nemáš strach. Nic se mi nestane. Zavolám ti až dorazím domu."


Martin se zase usmál. Skřivil pravý koutek pusy a já jsem se rychle odtrhla. Koukla jsem na jinou stranu a on se zeptal jestli mi něco je. Řekla jsem že ne, objala ho a řekla že už musím jít.

,,Dobře, tak mi pak zavolej."

,,Fajn."


Pořád mě držel a já jsem čím dál tím víc chtěla, aby mě pustil. Nakonec mě tedy pustil, já jsem nasedla do černého malého auta, zavřela za sebou dveře a čekala než přijde jeho mamka. Za pár minut přišla, nasedla do auta a já jsem zamávala Martinovi.


Doma:


Jen co jsem dorazila domu, zavolala jsem Martinovi.


,,Jsem doma."

,,Dobře."

Ticho. Bylo ticho.

,,Ehm, musím končit, půjdu si udělat věci do školy." lhala jsem, aby to položil. Nikdy si nedělám věci do školy večer, maximálně tak svačinu a to je vše.

,,Dobře, ahoj."

,,Ahoj."


Šla jsem říct dolů mamce a taťkovi a ahoj, pak jsem šla za bráchou ale on byl venku.


Když jsem znova vešla do pokoje, řekla jsem si že můj pokoj potřebuje uklidit. Bohužel já jsem líná už od narození, takže jsem si řekla že to počká. Sedla jsem si na židli a vzala si knihu dějepisu, že se prý budu učit. Pff, velký prdlajs. Hned jsem to odložila a tak jsem si řekla že si teda uklidím. Šla jsem si pro vysavač a hadr s kýblem. Nejdřív jsem všude otřela poličky a pak jsem tam vysála. Nic to nebylo, obvzlášť, když si pustíte Óčko na plné pecky. Douklidila jsem a pak jsem si sedla. Uvědomila jsem si, že pořád jen sedím, ale i tak mi to bylo jedno. koukla jsem se na mobil a tak byli tři nepřijatý hovory a jedna zpráva od Martina. Zavolala jsem mu.

,,Čau Teri proč mi nebereš mobil?"

,,Čau já jsem měla puštěný Óčko na plný pecky, neslyšela jsem ten mobil promiň."

,,Víš jakej jsem měl o tebe strach!?"

,,Promiň. Jsem v pohodě jo? Už jsem ti snad volala že už jsem doma ne? V pořádku."

,,Oukey."

,,Co si chtěl? Jenom tohle?"

,,Ne, ale to už teď neřeš."

TÍP. On mi to normálně típnul! Co tím jako myslel že to nemám řešit? já to chci řešit! Měla jsem z toho špatný svědomí, nevěděla jsem jestli to co mi chtěl říct bylo o nás nebo ne. Martine? Miluju tě.



Teri BlitzenKde žijí příběhy. Začni objevovat