Teri Blitzen

30.kapitola

Spala jsem. Zase jsem se objevila v tom místě, jako včera. V tom bílém místě, kde nebyly žádný automobily, nábytek, zvířata nebo lidi. Byl tam pouze jeden kluk. Martin. Už zase. Zase se na mně usmíval, jakoby se nic nedělo, byl celý od krve, vlasy měl upravené, pořezané ruce. Tolik jsem mu chtěla něco říct, ale pokaždé, kdyż jsem se nadechla a vyslova i to blbý ahoj mě píchlo na žebrech. Jako kdyby jste si vzali nůž a trošičku si ho bodli mezi žebra a zase vytáhli. Ale i přes to, že mně to bolelo jako čert, jsem na něho mluvila.

,,Martine, proč jsem tu znovu. To jsem zase mrtvá?"

,,Nejsi mrtvá Teri, ale máš mě tolik v hlavě, že se Ti o mně už i zdá."

,,Ne, já jsem mrtvá Martine! Já tu chci být s Tebou!"

,,A co Jonáš? A tvoje rodiče? A příbuzní?"

,,Na ně teď nemysli. Nechci tam být bez Tebe."

,,Takže přece jenom ke mně něco cítíš."

,,Poslouchej mě dobře. Udělám cokolov, jenom abych tu byla s Tebou. Budu skákat pod auta, řezat se nebo se něčím otrávím. A je mi to jedno."

,,A co fanoušci? Přestaň Teri, nedělej to, moc Tě o to prosím."

,,Martine, mé tělo momentálně leží v nemocnici, skoro na každém rohu jsou různé látky a to bude můj... Druhý... Pokus o sebevraždu. Ale tentokrát na plno."

,,Jestli to uděláš, ublížíš lidem v tvém okolí Teri, prostě to nedělej."

,,Asi jo, asi k Tobě pořád něco cítím."