Teri Blitzen

12.kapitola

V nemocnici jsme nakonec všichni usnuli. Já, Kovy a Martinovo rodiče. Ráno jsem se pomalu budila, protože mi zvonil mobil. Máma mi volala celá zděšená kde jsem.

,,Je ti něco? Jako kde si!"

,,Mami," šla jsem dál, aby jsem ostatní nevzbudila: ,,Martin měl bouračku, nevim jak na tom je. Promiň, že jsem odešla bez toho, abych ti něco dala vědět. Ale vzbudil mě Kovy že měl Martin bouračku a já jsem v tu chvíli zpanikařila."

,,Kdo měl bouračku?"

,,Martin!"

,,Ježiši," bylo ticho: ,,a jak na tom je?"

,,Řekla jsem ti, že nevím jak na tom je, neví to ani jeho rodiče. Od půlnoci je na sále a ještě nám nedali vědět."

,,Mám tam přijít?"

,,Ne, nikdo ať sem nechodí. Prosím. Dám ti když tak vědět."

,,Fajn." típla to.

Za několik hodin se všichni vzbudili a pak přišel doktor ze sálu, byl celí červený a zpocený. Šlo na něm vidět, že je strašně unavený a nesl nám papír, kde byli všechny podrobnosti ohledně Martina. Šel za náma, pomalu, klepal se a najednou přišel blíže k nám všem. 

,,Dobrý den, vy jste jeho rodiče?"

,,Dobrý den," utřeli si slzy: ,,ano jsme."

,,Mám pro Vás jednu dobrou i špatnou zprávu."

,,Ehm, ano?" rodiče byli netrpělivý, mezi tím, co já s Kovym jsme se koukali vražedně na doktora.

,,Operace byla velmi náročná, to musím uznat. Martin, nemá vůbec vyhráno."

,,Jak to jako myslíte!" vyhrkl Kovy.

,,Bouračka byla velmi silná. Ta dobrá zpráva je, že bouračku přežil," vydejchal se a pak sklonil hlavu: ,,ta špatná zpráva je, že má silný otřes mozku a má něco z nohou. Zatím nevíme co s tou nohou má, ale vypadá to špatně. Více Vám říct nemohu, protože více nevím ani já. Budeme muset provézt další operace. Takže podepište papír, a my si ho tu necháme. Bude tu ležet minimálně dva týdny."

BUM. Otočila jsem se a Martinovo mamka spadla na zem. Ihned mě doktor odtrhl na stranu a běžel za ní. Dal jí nohy nahoru a zavolal další doktory. Ona zkolabovala, jako by toho už nebylo málo. Je toho na ní prostě moc. Doktor mě odvedl k němu do kanceláře a řekl mi, že já a ten kluk máme odejít domů. Prosil mě o to a já jsem tedy řekla, že půjdeme. Odcházela jsem z jeho kanceláře a u dveří jsem se zastavila, otočila a řekla: ,,Ale slibte mi, že pro Martina uděláte vše, co bude ve Vašich silách."

,,Slibuju."

Sliby = chyby.