Teri Blitzen

6.kapitola

Zase ten proradný budík! Jak já ho nenávidím! Tentokrát jsem si řekla že budu vstávat až za pět minut a tak jsem si nařídil dalšího budíka. Zase. Už zase zvoní. Fajn, vstala jsem z mé milované, krásně vyhřáté postele a šla jsem se obléknout. Dnes jsem si na sebe vzala Rifle, tričko s krátkým rukávem a na to svetřík. Šla jsem do koupelny, namalovala se, vyčistila si zuby a učesala. Pak jsem šla dolů ze schodů a šla jsem pro nabíječku do obýváku. Zapojila jsem mobil na nabíječku a šla jsem do kuchyně, v kuchyni jsem vzala box, v kterým jsem měla svačinu a džus. Dala jsem si to do tašky s učením a šla jsem do školy. Dnes jsem bohužel nestíhala se nasnídat, protože jsem velmi líný člověk a člověk jako já musí spát minimálně do dvou do odpoledne. (sranda)

Ve škole:

,,Ahoj Teri."

Otočila jsem se, protože jsem nevěděla kdo to na mě mluví. Byl to ale známí hlas.

,,Čau." Jasně, byl to David.

,,Teri já sem řekl učitelce že s tebou sedět nechci. Že mě rozptyluješ."

,,Omg! To jako vážně? Já tě rozptyluju?"

,,No vlastně ani ne. Ale nechci s tebou sedět. Moje holka strašně žárlí víš."

,,Ty máš holku? Gratuluju. To jsem nevěděla." usmála jsem se.

,,No jasně že mám, Gabču. Díky a teď za ní musim čus."

ON CHODÍ S GABČOU? Gabča mi nic ani neřekla, vůbec nic, to mě strašně šokovalo.

,,Ahoj Martine."

,,Ahoj. Hele Teri, tak jsem si říkal, že když nesedíš s Davidem, mohla by sis sednout se mnou?"

,,Jo, fajn tak jo."

,,jo, tak já ti tu udělám místo."

Sedla jsem si tedy do druhé lavice uprostřed a začala hodina. Učitel k nám přišel do třídy a zase koukal na mě. Co se mnou všichni mají? Je na mě něco divného, že na mě všichni koukají?

,,Koho přečtu, ten si sedne. Ten kdo si nesedne mi dluží sešit na písemky. Nechci slyšet otázku my píšeme, protože ano píšete. Písemky Vám říkat nebudu, máte se učit na každou hodinu. Takže jedem,.."

Přečetl několik jmen, a pak najednou Hodanová. Uff, sedla jsem si a Martin se na mě usmál. Úsměv jsem mu oplatila, ale nejistě.

Škola končí a já vycházím ze školy. Bohužel Martin chodí na obědy a já mám dnes odhlášený oběd, takže jdu domů. Tentokrát jdu pěšky, protože autobus prý dneska z nějakých důvodů nebude jezdit.

,,Teri počkej!"

Podívala jsem se za sebe a za mnou běžel s modrou košilí Martin.

,,Hele já se rychle najim a pak tě můžu doprovodit domů, počkáš tady na mě?"

,,Jo, ale pospěš si, zase nejezdí autobus. Zavolám mamce, ta nás odveze."