Teri Blitzen

26. kapitola

Málem jsem v tom letadle usla, ale pak pilot nastartoval letadlo. A najednou jsme byli v oblacích. Jonáš koukal z okna a já nenápadně na něho. Oba jsme měli sluchátka v uších, mobili v ruce a nevnímali jsme ostatní lidi. Jonáš se otočil na mě a zahlíd, jak splašeně otáčím hlavu na druhou stranu. Teri, Teri,..
V letadle byla wifi a tak jsme na ní byli připojený, aby jsme nemuseli plácat data. Byla jsem na facebooku a Jonáš mi napsal zprávu: ,,Nemusíš otáčet hlavu, když se na Tebe chci podívat."

Já: ,,No jo no."

Jonáš: ,,Co posloucháš?"

Já: ,,Nightcore - treble heart, ty?"

Jonáš: ,,No já taky. Náhoda?"

Já: ,,Jonáši, asi usnu."

Jonáš: ,,Odpověz."

Já: ,,Na náhody nevěřím."

Jonáš: ,,Tak v osud?"

Já: ,,Zobrazeno."

Ano. V osud věřím, náhoda je blbec. Bylo to divné si s ním psát, když seděl vedle mě. Ale i tak, psala jsem si s ním. Vypustila jsem z hlavy Martina, Kovyho, Petra a i Honzu a měla jsem v hlavě pořád jen Jonáše.

Na hotelu:

,,Musím zavolat mámě."

,,Jojo,.."

Telefonování: ,,Ahoj, už si ubytovaná?"

,,Ahoj jo jsem. Zase ve stejným pokoji, jak před tím."

,,Jaký byl let?"

,,Hm, pohodovej."

,,Nebudu rušit, děti moje. Užijte si to tam. Pozdravuj Jonáše, papa." típla to.

,,Mám tě pozdravovat."

Vybalili jsme si věci, povlíkli postel, ale byl tu háček. Byla tu jen jedna postel. Spát na ,,letišti" s Jonášem? Vždyť skončím na podlaze. Ach jo.

Večer:

,,Teri, už jdeš spát?"

,,Ne. Jdu se projít, jdeš se mnou?"

,,Počkej, vezmu si bundu."

Šli jsme si sednout na ,,poklidné místo", kde skoro vůbec nebyli žádný lidi a sedli jsme si na lavičku. Povídali jsme si.. Povídali... A pak mi Jonáš vzal ruku a dal mi pusu.

,,Asi jsem neměl co?" řekl.

,,Mě to nevadí." odpověděla jsem.

,,To je dobře."

,,No."

Znovu mi dal pusu.

,,Tohle chci říct už hodně dlouho, budeš se mnou chodit?"