Teri Blitzen

10.kapitola

Ve škole jsem dnes vůbec nepracovala. Pořád jsem byla mimo, přemýšlela jsem úplně o něčem jiném, než jsem měla. Měli jsme tělocvik a hráli jsme přehazovanou, problém je v tom, že já přehazovanou nenávidím. Není to má parketa, vždycky se mi při tělocviku něco stane a to ani nemluvím o přehazované. Třeba dnes jsem stála a koukala na síť, když v tom jsem uslyšela: ,,Chytej!" pak jsem se podívala na míč a najednou jsem dopadla na zem. Cítila jsem jak mě bolí hlava, ano, dostala jsem míčem do hlavy a všichni se mohli potrhat smíchy, ale já za to nemůžu. Na samotný tělocvik jsem levá. 

Při matematice mě učitelka poslala do kabinetu, abych přinesla její pracovní sešit. Přesně mi popisovala kde je a já jsem ho i tak nenašla. Pak tam učitelka přišla a hned uviděla ten její pracovní sešit. Nebyl přikrytý, byl prostě uprostřed stolu. No to se mi snad zdá, celá třída si ze mě dnes udělala srandu, dobře, beru to. Ale myslela jsem si, že střední škola bude jiná, než základní. 

Šla jsem o přestávku za učitelkou fyziky, když v tom jsem uviděla Martina jak jde s Gabčou. Drželi se za ruce. Já jsem se schovávala za rohem, aby mě neviděli. Sice jsem neslyšela co si mezi sebou říkají, ale chodí spolu. Přece by se nedrželi za ruce, kdyby spolu nic neměli. A to mě na dnešku bolelo nejvíc. Řekla jsem si, že to takhle nemůžu nechat. Šla jsem za nimi. Byli jsme jen my tři na chodbě, nikdo jiný tam nebyl. Bylo ticho a já jsem vstoupila na rovnou, krátkou chodbu. Šla jsem k nim pomalou chůzí, nevšimli si mě. Pak jsem zastavila, Marin a Gabča se na mě podívali a všichni tři jsme stáli s otevřenou pusou. Pořád jsem nemohla uvěřit tomu, co ze mě Martin udělal. Udělal ze mě akorát krávu, která mu na všechno naletěla. Stáli jsme tam, nikdo se ani nehnul, a pak jsem řekla: ,,Nevěřím vlastním očím," pauza ,,já jsem ti věřila, a ty si toho zneužil? Jak si mi to mohl udělat?"

,,Ale Teri," řekla Gabča, skočila jsem jí do řeči: ,,Nechte mě být, a vůbec na mě nemluvte!"

Rozplakala jsem se a běžela jsem krátkou, tichou chodbou pořád rovně. Oba se na mě koukali jak běžím, jak jsem smutná. Jak mi to mohla Gabča udělat? Moje nejlepší kámoška. A co Martin? Jen pomyšlení na to, že jsem s nimi chtěla na Halloween něco podniknout, se mi chtělo zvracet. Ty pocity, co mnou proudily, byly zdrcující. Běžela jsem do třídy, sedla jsem si do lavice, zavřela oči a přála jsem si, aby jsem šla domů. Neměla jsem na vybranou a simulovala jsem. Všichni se mě ptali co mi je, a já jsem jim pořád odpovídala, že mi je jen špatně, nic to není. Učitelka mi ale řekla, že to ty dvě hodiny budu muset vydržet, že se ale nemusím učit, měla jsem si vzadu lehnout na lavici. Řekla jsem, že budu sedět na mém místě a odpočívat, to už mi ale prošlo. Vzala jsem do ruky mobil, najela jsem na zprávy a začala jsem psát Kovymu: Ahoj Kovy, nerada ti to říkám, ale já nemůžu na ten Halloween, promiň, ale nejde to. Podnikni to s ostatními, ale se mnou nepočítej.

Zároveň mi přišla SMS od něho: Proč? Vždyť jsme to vymysleli my dva, to mi nemůžeš udělat Teri! Makali jsme na tom oba, tak chci aby sis to taky užila!

Zamkla jsem mobil, a odpočívala jsem.

Doma:

Na facebooku: Já: Promiň že jsem ti neodpověděla.

                            On: To je v pohodě, ale prosím pojď tam s námi. 

                             Já: Nemůžu, promiň. Vždyť tady řešíme prkotinu. Nejsem ve své kůži a ta nálada mi                                           jen tak nezmizí. Prostě ne, promiň.

Takže Teri!!! 

Všechno nejlepší k svátku! ♥ Tvá Prauvz_13