23.kapitola

495 21 0
                                    

Celý den jsem přemýšlela, co je červené a voní to. Nakonec jsem dospěla k názoru, že měl namysli růže. Možná to jsou opravdu růže, ale možná taky ne. Brní mi celá postel, nejspíše mobil. SMS od mamky. Když jsem ji otevřela, bylo tam napsáno: ,,Vstávej." Vstala jsem a šla si vyčistit zuby, učesat, umýt, převléknout a namalovat. Oblékla jsem se do bílého tílka, černých legín, udělala jsem si culík a šla jsem dolu. Mamka seděla v županu s telefonem v ruce v jídelně. Byla ke mě otočená zády. Šla jsem si udělat svačinu, když v tom jsem uslyšela brek. 

,,Ahoj, ty brečíš?"

,,Ne."odsekla mě.

,,No, hele dnes odvedu bráchu do školy já. Mám víc času, máme od devíti."

,,Ríša je nemocný. A svačinu maš v lednici i s pitím."

,,Oo díky. Si ta nejlepší mamka."

Ve škole:

Všichni na mě koukali, koukali tak divně, jako kdybych někoho zavraždila. Přišla ke mě Gabča a řekla: ,,Vím, že jsi na mě naštvaná, ale věř mi. Zavři oči a nech se vést."

Odvedla mě do třídy a řekla, teď otevři oči. Wow. Petr držel obrovské červené růže ve tvaru srdce....

Teri BlitzenKde žijí příběhy. Začni objevovat