-5-

76 7 0
                                    

Otevřela jsem. Většina lidí by se nad tím pohledem pravděpodobně zaradovala, ale můj případ to nebyl.
Ložnice byla velmi prostorná a elegantně zařízená. Stěny byly potaženy tmavě červenou látkou, nábytek byl z tmavého dřeva. Tvořil ho toaletní stolek u okna, velká postel s nebesy, které měli stejnou barvu jako látka na zdi, a dvě křesílka se stolečkem na kterém stály květiny, v rohu místností. Co mě ale zaujalo byly dveře ve zdi.

"To je šatna, slečno."

Řekla na vysvětlenou Elizabeth.

"Aha."

Řekla jsem.

"Elizabeth, mohu vás požádat o pár věcí?"

Zeptala jsem se.
Přikývla.

"Mohla bych vám prosím říkat Eli? A vůbec, byla bych ráda, kdybychom si tykaly."

"Když myslíte, sleč... tedy chci říct když myslíš Rachel."

S úsměvem jsem přikývla.

Ráchel SteinováKde žijí příběhy. Začni objevovat