Ráchel Steinová

-18-

"Myslela jsem, že už všichni spí."

"To já taky."

Na tváři mu hrál lehký úsměv. A na mě začaly jít slzy.

"Nemůžu spát. Musím pořád myslet na to, co se děje venku daleko odsud. Myslím na to, co je s mou rodinou, na to, že nevinní lidé umírají, zatímco tady se všichni bezstarostně baví."

První slza se mi skutálela po tváři.
Super.

"Myslíte si, že cítím něco jiného? Mezitím, co jsem tady a užívám si dovolené, mí kamarádi nasazují každý den ve vzduchu své životy, právě za takové lidi, kteří se jen baví. Proto sem ve volném čase skoro nikdy nejezdím. Vždy to tu na mě dolehne."

Vzhlédl a podíval se na mě. Teď už jsem vážně brečela.

"Promiňte jestli jsem vás rozrušil."

Vstal, a podal mi kapesník.

"Děkuji."

Na víc jsem se nezmohla. S pláčem jsem se sesula na pohovku za mnou.
Sedl si jedle mně a přitáhl k sobě. Kdyby tohle udělal v jiné situaci, pravděpodobně bych mu dala facku.
Pamatuji si jen že jsem ležela Andrewovi v náručí a plakala. Pak už nic.