24. 12. Večer:
Andrew s Karlem přijeli včera večer autem, které si půjčili na letišti.
Hned u přivítání jsem si všimla, jak se Karel na Eli kouká.
Tohle bude ještě zajímavé.
Sešli jsme se u anglické obdoby štědrovečerní večeře. Po ní jsem všem sama rozdala dárky, i když ostatní to udělají až zítra. Pro Eleanor šátek, Charlese sponu do kravaty, Eli čelenku do vlasů a Andrewovi manžetové knoflíky. Upřímně doufám, že se jim to líbilo tak, jak se tvářili. V devět hodin jsem se omluvila a šla nahoru do ložnice. Plánovala jsem dát Andrewovi ještě jeden dárek, jen co se naskytne příležitost. Bylo to malé porcelánové prasátko. Vlastně jsem měla dvě stejná. Bylo to jedno z mála věcí, které jsem měla ještě z Československa.
Rychle jsem se upravila u svého toaletního stolku a chystala se vyrazit za Andrewem. Vlastně jsem už byla v noční košili, aby mě Eli z ničeho nepodezírala. Už jsem byla skoro u dveří ven, u kterých visel můj župan, když se najednou ozvalo tlumené klepání na dveře. Rychle jsem si ho přes sebe přehodila a otevřela, abych se podívala se, kdo klepal.
První, co jsem uviděla, byla tmavě modrá uniforma. Stál tam Andrew. Jakmile mě uviděl, procpal se dovnitř, zavřel dveře, a s úsměvem mě políbil.
"Ještě jsem neřekla dále."
S úsměvem jsem se na něj podívala.
ČTEŠ
Ráchel Steinová
Historical FictionLáska a přátelství. Dvě věci, které dokážou člověka změnit. Ať už k lepšímu, nebo k horšímu.
