-34-

39 4 0
                                    

Další ráno jsem se probudila s divným pocitem, jako by se mělo něco stát. Rychle jsem se oblékla, učesala a seběhla do salonu. Seděla v něm Eleanor a pila kávu.

"Abych nezapomněla."

Začala mluvit.

"Andrewa odvolali na letiště tohle ti mám dát."

Podala mi měkký balíček v ozdobném papíru.
Byl to bílý šál, ve kterém byl zabalen dopis. Otevřela jsem ho a začala potichu číst.

Nejdražší Rachel,
Je mi moc líto, že jsem musel odjet, aniž bych ti vysvětlil včerejšek.
Nechtěl jsem tě tlačit do něčeho, čeho bys pak možná litovala. Nechci, abys zahodila svůj mladý život s někým jako jsem . Kdybych padl zůstala bys nezaopatřená a společensky zkompromitovaná. Nemysli si prosím, že jsem tě přestal milovat. Má láska k tobě trvá, ale i přesto doufám, že na mě zapomeneš a budeš si dál užívat života beze mne. Jsem si jistý, že se s tím brzy vyrovnáš. Jsi ještě mladá, Rachel, určitě brzy najdeš někoho sobě rovného. Prosím, nechoď za mnou na letiště. Jen by to bylo pro nás oba těžší.
Navždy sbohem.
   Andrew

Cítila jsem jak se mi do očí derou slzy. Vyběhla jsem ze salonu.
Proč to udělal?
Ze skříně jsem popadla svůj kabátek, z domu jsem rychle šla za naším šoférem, který právě leštil auto.

"Odvezte mě do města na letiště, prosím."

"Ano, slečno."

Ráchel SteinováKde žijí příběhy. Začni objevovat